Rozplynout se umííííím...

12.08.2016 21:45

Další článek v rekordní době. Ha, to nikdo nečekal.

Poslední článek jsem končil tím, že kapela byla blízko. Ona byla, ale zatím bohužel ne s Romanem. Mám to zamlžený, tak asi tuhle část nedám úplně dohromady. Jistá je ale ta věc, že jsme spolu s Romanem přestali hrát. Dohnala nás k tomu stagnace, flustrace a celkově to prostě bylo divný.

Než ale přejdu dál, rád bych se s vámi ještě podělil o svoji debilitu. Byli jsme totiž s Romanem v Šumperku, na punkovým koncertě kapely Punk Floid. To pro mě byla přelomová záležitost. Dostalo mě to totiž natolik, že jsem už nikdy nechtěl hrát nic jinýho než punkrock. Samozřejmě, že jsem potom celý roky hrál všechno, jenom ne punkrock.

Těžko říct, co mi na tom stylu tak učarovalo. Pravda je ale taková, že jsem hned po tom koncertu prodal svoji Ibanezku. Prodal jsem ji proto, abych si mohl koupit naprosto otřesnou Epiphonku za dva litry!

Když mi ji přivezli a zapojil jsem ji, měla tak odpornej zvuk, že jsem se rozbrečel. Jenomže tohle nebyly slzy smutku, ale štěstí. Bylo to totiž děsně punk. To, že jsem idiot, mi došlo asi o tři roky později, ale svoji původní kytaru už jsem nikdy nedokázal vystopovat.

Potom už přišel druhák na mým posledním učňáku ve Šternberku a došlo k zásadnímu zvratu v mojí kariéře. Můj spolužák Lukáš totiž jednou přišel s tím, že jeho kámoši mají kapelu a zrovna hledají kytaristu.

Tohle byl ten zlomovej okamžik, protože Lukáš mi domluvil zkoušku a já jsem tam málem nešel. Měl jsem totiž strašlivej strach a kdybych se tenkrát nerozhodl zatnout zuby a jít tam, tak bych stoprocentně skončil s hraním. Kapela s Romanem byla v někde nedohlednu a celkově se nic nedařilo. Naštěstí jsem ale udělal to nejlepší rozhodnutí svýho života.

Zkušebna byla ve Šternberku, ve Lhotě, za kolejema, za vlakovým nádražím. Byla to zkušebna zábavové kapely Pandora a jejich zpěvák Vymoš, hrál klukům na bicí. Na Pandoře jsem předtím několikrát byl a tenkrát jsem byl fakt vyklepanej. Všichni tihle lidi pro mě byli opravdoví muzikanti, zatím co já jsem byl posera se zkušenostma z pokojíčku.

Nervozita ze mě ale okamžitě spadla, protože kluci mě přijali naprosto skvěle. Největší prdel byla, že hned ve dveřích mě přivítal Fifin. To byl kluk, se kterým jsme se vlastně tak nějak znali od dětství. Naši tátové spolu chodili do posilky a celkově byli kámoši. Fifin hrál na basu. Pak tam byl Sláďa, což byl kapelník a kytarista. Potom za bicíma Vymoš z Pandory a poslední byl kluk, jehož jméno si bohužel už nepamatuju. Prdel byla, že to byl taky kytarista, a především člen kapely!

Možná tušíte, že to Lukáš posral a kapela samozřejmě hledala zpěváka. Já jsem si to tam nakráčel s kytarou na zádech a trapas byl na světě. Byl jsem připravenej úplně na všechno kromě zpěvu.

Nakonec jsem se ale nechal ukecat a poprvé v životě jsem vzal do ruky mikrofon. Po všech těch měsících hulákání v pokojíčku jsem držel v ruce opravdovej mikrofon. Stál jsem v opravdové zkušebně, opravdové kapely, s opravdovým mikrofonem v ruce!

První písnička, co jsme zkusili, byla: Je v mý hlavě od Ready kirken, kterou jsem znal jenom z rádia. Nikdy nezapomenu na Sláďovo: Tak se rozplyň. Já jsem tedy začal: Rozplynout se umííííím, rozplynout se umím hravě… a bylo to tak krutý, že jsem se dokázal uvolnit a pořádně si to celý užít. Potom následoval Svařák od Harleje a Justýna a Karneval od Třináctýho století.

Ta zkouška byla taková pecka, že mě okamžitě vzali, a tak jsem se stal zpěvákem. Hned druhej den mě mamka vzala do Šumperka, kde mi za neskutečný dva litry koupila mikrofon i se stojanem. Mě ale kytara pořád nemohla tak nějak pustit. Proto jsem na zkoušky kromě mikrofonu pořád vozil i tu kytaru.

Jednou se tak stalo, že ten bezejmenej kytarista nemohl přijet na zkoušku. To byla moje chvíle a já si poprvé zkusil zpívat i hrát. Nakonec to bylo tak dobrý, že bylo kytaristovi naznačeno, že už jezdit nemusí. Trochu mě to potom mrzelo, ale časem to přešlo.

Proběhlo pár zkoušek a začali jsme toužit po vlastním bubeníkovi. Proto jsem do kapely přivedl svýho, tehdy hodně velikýho kamaráda Mauglího.

Na závěr tohoto příspěvku mám opravdovou perličku. Je to úplně první video mýho muzikantskýho počínání. Aktéry jsme Já, Mauglí a náš kámoš Krťa s trumpetou. Pokoušíme se o píseň z Pulp Fiction. Je to natočený v Mauglího zkušebně v Nové Hradečné. Všimněte si dvou věcí. Ta první je, jak Krťa posere tu trumpetu na konci a ta druhá je, že vypadám jako z Nirvány. Šílený vlasy, šílenej vohoz a prostě všechno šílený. Byla to dost šílená doba. Mimochodem, to video je starý osm let. (video je dole pod článkem)

 

Deník snílka je nově i na facebooku. Všechny články tak můžete mít z první ruky.

 

 

Kontakt

Deník snílka sharyk1@seznam.cz