Po půl roce a před deseti lety...

18.08.2019 18:39

Po půl roce se navracím ke svému blogu a vzpomínám na události, které se odehrály před deseti lety. Troufám si říct, že teprve teď začíná ta pravá jízda. Ale to nejlíp posoudíte sami.

Před tím, než jsem se vrhnul na pokračovaní mého příběhu, jsem spoléhal na dvě věci. Tou první byl bývalý profil naší kapely Korea Punk na Bandzone, který mi pomáhá osvěžit paměť. Druhou berličkou měl být blog na Bandzone profilu bubeníka Romana. Jak jsem ale zjistil, Roman provedl jeden velký restart a všechny staré články, co kdysi napsal, smazal.

Události, které budu popisovat, se odehrály před deseti lety. Právě letos by totiž Korea Punk oslavili desáté narozeniny. To by se ale ovšem nesměli poměrně legračním způsobem rozpadnout. Nicméně, to je ještě vzdálená budoucnost.

Nezbývá mi než lovit v paměti a pokusit se co nejpřesněji zrekonstruovat náš příběh, a přitom decentně odfiltrovat veškeré, řekněme ne zrovna košer činy, jichž jsme se dopustili.

Korea Punk jsme si s Romanem založili jako nekoncertní projekt. Mlátit do bicích a řezat do kytary na zkušebně v Plinkoutě (prdel světa ležící mezi horními a dolními Kotěhůlkami, kde je vidět polární záře i ve dne a pokud chcete jíst, musíte si jídlo ulovit, a když v místních lukách a hájích spatříte lesní žínku souložící s trpaslíkem na hřbetu jednorožce, musíte se bez výmluv přidat, sic váš stihne věčné zatracení) nám přišlo záživnější, než píchat si marihuanu a kouřit heroin se sockami v uničovském parku.

I tak jsem ale pociťoval příjemná očekávání něčeho zářícího kdesi v dálce, když jsem držel naše CD v ruce. Jasně, neměl jsem žádné představy o tom, co by třeba možná mohlo následovat, ale tušil jsem, že samotným studiem a ukončením nahrávání to nekončí.

19.11, tedy dva dny po dokončení našeho CD, které jsme nazvali: Zavíráte oči? Řekněte proč! jsme si založili profil na bandzone. Tenhle server byl v té době doupětem všech, a tím myslím opravdu všech kapel a muzikantů, co tehdy v Čechách a na Slovensku existovali.

Tenkrát ještě tolik nefrčely sociální sítě a propagace na Facebooku nám nic moc neříkala. Prostě a jednoduše, kdo o sobě chtěl dát nějakým způsobem vědět, založil si profil na Bandzone. Tam jste mohli komunikovat s fanoušky, psát blog, nahrávat fotky, videa a především písničky.

Některé kapely si na profily nahrávaly celé desky, jiné jenom pár písniček a další rovnou dávali všechno ke stažení. My jsme se rozhodli jít tou cestou, že jsme tam nahráli celé naše cd, ale ke stažení jsme nic nedávali. I tohle byl způsob, jak si zajistit, že fanoušci, kterým se naše tvorba líbí, se budou na náš profil vracet, aby si poslechli písničky a snadno se tak dozví novinky a případné koncerty.

S Romanem jsme si řekli, že si prostě založíme profil, nahrajeme tam písničky a uvidíme, co se bude dít. Ten den 19.11.2009, jsme na profil napsali i náš první článek. A ten vám sem bez jakýchkoliv úprav zkopíruju.

Ani jsme nemuseli čekat dlouho, než nám schválili profil :). KOREA PUNK je tady taky. Šest let snů, představ, ideálů, dřiny a nervů na pokraji komatu. Ale dokázali jsme to. Kochejte se, pište nám názory, smějte se, plačte radostí, prostě co chcete. A když se podaří, co se dařit má, bude i nějákej koncík. Všechno záleží jen na Vás, našich fans ;).

Do playlistu jsme navařili všechny skladby z našeho prvního (a doufáme, že ne posledního) alba s názvem "ZAVÍRÁTE OČI? ŘEKNĚTE PROČ!". Nachází se na něm i jedna cover verze Nám se daří, kterou možná znáte od starých rockerů Boba a Toma ;).

Zanedlouho vypustíme do éteru i CD, na kterém se dodělává booklet. Takže ještě chvilku vydržte, pokud máte zájem mít ten "unikát" v ruce ;). A protože to není ještě všechno, tak jsme se rozhodli, že pro vás budeme i psát takový " deníček " naší kapely, který si budete moci číst na našem profilu nebo na profilu našeho bubeníčka Romiška :).

Ten Romanův blog, co ho zmiňujeme, je právě tím blogem, co jsem z něho chtěl čerpat informace. No nic, je nenávratně pryč.

Jak jsem psal, že jsme si založili profil a čekali jsme, co bude, tak to přišlo velice brzy. 21.11.2009 jsme na našem profilu na Bandzone zveřejnili zprávu:

Kapela Korea Punk měla být původně jen nekoncertní projekt. Ale po dvou dnech od vypuštění nahrávek do světa a kladných ohlasech jsme se rozhodli, že chceme hrát. Včera proběhla první zkouška a jsme velmi spokojeni. Tudíž oznamujeme, že pilně zkoušíme. Budeme se snažit dát co nejdříve dohromady koncertní repertoár. Závoveň byla naše píseň ZTRACENEJ zařazena do vysílání internetového rádia www.dwd.cz. Pomalu končí práce na bookletu našeho CD, které bude k dostání za lidovou cenu 50 kč.

Jsme tu pro vás!!!

Co se týče toho, že hned v den vydání hráli naši písničku, kterou tehdy kytarista Steny odmítl pro kapelu Fly, v internetovém rádiu DWD, nemám nejmenší ponětí, jak se tam dostala. Opravdu si to nepamatuju.

Hned druhý den po zveřejnění našich písniček před mým domem zaburácela motorka. Na ní neseděl nikdo jiný než Hejďák. Pamatujete na Hejďáka?

Ani jsem se ho nestačil zeptat, co se sakra děje. Hejďák na mě okamžitě vybalil: „Vole, viděls, kolik to už poslechlo lidí? To je mazec.“

Já jsem se na profil od předchozího dne samozřejmě nedíval, protože jsem se bál, že tam na počítadle s počtem poslechnutých písniček bude svítit nula.

Vyběhl jsem schody k sobě do pokoje a málem jsem se u toho přerazil. Když jsem pak na počítači uviděl několik stovek poslechnutých písniček, málem mě to zabilo.

Až později jsem zjistil, že každý nový profil se tenkrát objevoval na hlavní stránce Bandzone. Ty poslechy tedy patřily lidem, kteří v tu krátkou chvíli, co jsme měli pole position, zavítali na profil a ze zvědavosti si pár písniček pustili.

Já jsem ale byl v euforii a když jsem vyšel ven, kde si Hejďák dopřával jedno zdravotní cigárko, zářil jsem jako menší dědina ležící poblíž skládky radioaktivního odpadu.

V tu chvíli se ozvala rána. Doběhli jsme na silnici, kde se na zemi válel Hejďákův supersport za kurva těžký prachy, jak mi později sdělil. Prostě tu mašinu špatně postavil, fouknul vítr a neštěstí bylo na světě.

Aprilka, aspoň tedy myslím, že to byla Aprilka, byla poškrábaná, měla ulámané plasty a byla na tom chuděra fakt bídně. O nějakou dobu později Hejďákovi ve vysoké rychlosti zůstalo v ruce jedno řídítko. Údajně tehdy předvedl nejlepší artistické číslo svého života. Jestli to bylo v důsledku toho předchozího pádu u nás před domem, nebo to mělo souvislost s Hejďákovou zálibou v okultní vědě, to už dneska nikdo nezjistí.

Tehdy u nás před domem jsem čekal, že se Hejďák rozbrečí, nasere se, nebo co já vím, začne twerkovat. On ale jenom pokrčil rameny, podíval se na mě a řekl: „Srát na to, kdy dáme zkoušku?“

Deník snílka je i na facebooku. Všechny články tak můžete mít z první ruky.

Diskusní téma: Po půl roce a před deseti lety...

Nebyly nalezeny žádné příspěvky.

Přidat nový příspěvek

Kontakt

Deník snílka sharyk1@seznam.cz