Něco končí, něco začíná...

17.10.2016 06:14

Dostáváme se do doby, kdy se událo hrozně moc věcí. Nejdůležitější byla ta, že jsme s Romanem zase začali plnohodnotně hrát. Paradox byl, že aby se tak opravdu stalo, tak se zase museli rozpadnout Korea Punk.  Ano, Korea Punk... kapela, kterou to začalo a o několik let později i skončilo.

Minule jsem popisoval náš první koncert společně s Thermitem. Je pravdou, že si absolutně nepamatuju, proč jsme skončili. Nebyly tam žádný osobní neshody, prostě nic. Realita byla taková, že čas Korea Punk měl přijít až o pár let později. Před tím osudným koncertem jsme se stihli nechat nafotit profi fotografem. To byl tenkrát můj strejda Mira a díky němu se s váma můžu podělit o úplně první fotku kapely Korea Punk, co kdy vznikla. Je to fotka první sestavy, která kdy odehrála koncert.

Korea punk v roce 2007. Zleva: Já, Roman a Fifin...

Korea punk! Fifin, já a Roman. Léto 2007, před odletem do Skotska.

Tato skutečnost měla dopad vlastně úplně na všechno. Thermit sice šel dál, ale s Korea Punk skončil i basák Fifin. Už ani nevím proč odešel. Do dneška jsme ale kamarádi a nikdy jsme se na tohle téma už nebavili.

Fifinovým koncem jsme ztratili basáka i v Thermitu. Proto byl tedy angažován jistý Hrabě. My jsme mu opravdu říkali Hrabě. Ta přezdívka vycházela z jeho příjmení.

Nevzpomenu si už, jak jsme k němu přišli. Možná ho Sláďa našel na inzerát, fakt netuším. Jistý ale je, že pocházel z vesnice kousek od Litovle, takže nedaleko. Zároveň jako jedinej z nás vlastnil řidičák, auto a taky osobního sluhu, takže se stal nepostradatelným.

Tím osobním sluhou byl jeho bratr Žán. (Ano, říkali jsme mu Žán, protože jsme ho zneužívali snad úplně na všechno. Od řízení auta, po donášku piva. Ale měli jsme ho docela rádi.)

Co se Hraběho týče, tak bych rád uvedl, že to opravdu nebyl zrovna nejlepší basák. Ale to, co mu chybělo v muzikantským umění, to vynahradil humorem. Prostě se opět potvrdilo, že je lepší mít v partě raději člověka, co to má vydřený a je v pohodě, než idiota a geniálního muzikanta v jedné osobě, kterej kazí partu. No a Hrabě s námi vydržel až do hořkýho konce Thermitu, takže dost dobrej kauf.

S Koncem Korea Punku se dost omezily Romanovy návštěvy zkušebny. Zároveň v Thermitu pomalu začala houstnout atmosféra. Začaly se vyostřovat konflikty mezi bubeníkem Mauglím a zbytkem kapely.

Moc rád bych vám Mauglího popsal tak, abych ho plně vystihl a zároveň moc nepoškodil, jenže to asi nejde. Bubeník byl výbornej, o tom prostě bez debat. Taky je pravda, že dneska se jako muzikant nachází ve stejným stavu jako v roce 2007, kdy jsem s ním hrál naposledy. Prostě a jednoduše svůj talent utopil v chlastu a už se nikdy nikam neposunul.

Tím, že to byl skvělej bubeník ale výčet jeho dobrejch vlastností končí. Byl neskutečně nespolehlivej a běžně se stávalo, že nedorazil na zkoušku. Taky byl často ožralej a chlast umocňoval i jeho psychický problémy, kterýma v tý době trpěl. Dostával záchvaty vzteku, kdy třeba rozkopal bicí, mlátil pěstmi do zdi a podobně. Taky se choval odporně ke svojí holce Katce. Bylo běžný, že se ožral a domlátil ji.

Nejhorší na tom bylo, že jsme s tím nikdo nemohli nic dělat. Katka byla mladá a hloupá holka a nechala si to líbit. Když Mauglího chytil pod krkem náš tehdejší manažer Conspi, tak mu na záda skočila Katka a řvala, ať ho pustí. No šílenost, a to opravdu nepřeháním!

O něco později jsem o ní napsal písničku Katka, která je na našem jediným vydaným cédu Korea punk. Je to písnička o Mauglím a Katce. Kdybyste ji někde slyšeli, tak teď už jste v obraze. Tato písnička dokonce vyhrála hitparádu v internetovým rádiu Zostra, kde se hrála celkem dlouho.

Korea Punk v budoucnu byla s Katkou konfrontována potom ještě dvakrát. Poprvé to bylo, když část kapely cestovala vlakem do Prahy na svůj vlastní koncert a v Olomouci potkali Katku, která je poslala do prdele. Je pravda, že byli nakalení a měli blbý kecy.

Po druhé to bylo někdy v roce 2011, kdy jsme v noci přijeli z nějakýho koncertu a jeli jsme na zábavu do Troubelic. Tam Roman s naším basákem Hejďákem popíjeli na baru a přišla za nimi Katka. Když na ni náš basák koukal jako na zjevení, tak mu povídá: Já jsem ta Katka, o které zpíváš!

Možná se přes to s odstupem času i přenesla. Nakonec našla svůj šťastný konec. Jednoho krásnýho dne kopla Mauglího do prdele, našla si hodnýho kluka a vdala se.

Někteří z nás si šťastné konce zaslouží a někteří zase ne. Mauglí ho nedostal a ani si ho nezaslouží. Co vím, tak má hromadu dluhů. Dokonce jsem nedávno slyšel, že mu pár lidí jde po krku. No, každýmu asi tak, jak si zaslouží.

Mauglí byl/je místní seladon a má na kontě desítky puberťaček. Nikdy jsem nemohl pochopit, co všechny ty slepice viděly na věčně nakaleným a nespolehlivým týpkovi. Svoji odpověď jsem dostal o pár let později. Mauglímu je dneska 27 let a stále se kolem něj motají patnácky. On totiž na starší holku nikdy neměl. Těm jeho nanynkám bohatě stačí, když si Mauglí na zábavě jedné zábavové kapely vyleze za bicí a zahraje jednu jedinou písničku, kterou s nimi hraje už dobrých deset let. Dál se nikdy nedostal a ani nedostane.

Když už jsme u toho, tak já se řítil pomalu ale jistě do průseru, protože jsem se zakoukal do nejhezčí holky ze Šternberskýho gymplu. Ale sakra, hrál jsem v rockový kapele, a to už přece něco znamená…

 

Deník snílka je nově i na facebooku. Všechny články tak můžete mít z první ruky.

Diskusní téma: Něco končí, něco začíná...

Nebyly nalezeny žádné příspěvky.

Přidat nový příspěvek

Kontakt

Deník snílka sharyk1@seznam.cz