Do bezvědomí a zase zpátky...

06.08.2017 07:48

Koncert Fly společně s Koblížky v Šumperským klubu Kotelna měl úspěch. Takovej, že jsme další koncert měli už za dva měsíce! To byla samozřejmě ironie. Úspěch to byl, protože naši písničku Dejavu začali hrát v nějakým rádiu, jehož název si už ale nepamatuju. Někdo z kapely mi tenkrát volal, ať si naladím tu a tu frekvenci a když jsem to udělal, poprvé v životě jsem slyšel svoji kapelu v rádiu. Nadcházející měsíc jsme strávili tím, že jsme tam pořád psali a nechávali si ji zahrát na přání. Nakonec ji raději vyřadili.

Ještě se kousek vrátím v čase, protože jsem zapomněl na jednu událost. 31.1.2009 se v Praze odehrál koncert Iné Kafe. Kapela, na které jsem vyrostl se definitivně loučila s hraním a v Incheba aréně točili DVD. Jak vizionářský tenkrát bylo Adamovo prohlášení, když prorokoval, že Kaféčka nikdy neskončí.

Já jsem byl u Fly měsíc i s cestou, do studia jsme se teprve chystali a koncerty nebyly. Rozhodli jsme se tedy, že v rámci utužení kolektivu vyrazíme na Iné Kafe, který bylo prakticky naším hudebním vzorem.

Jeli jsme vlakem a bylo to pěkně divoký. Dost mi to připomínalo cesty na koncerty s Thermitem, kdy jsme ještě neměli auta. Jelo nás asi deset v jednom kupé a jestli tohle nebyl punk, tak už nic.

Hned u vstupu do haly, kde se měl koncert odehrávat, jsem se setkal s něčím, o čem bych rád řekl, že to už vymizelo, ale bohužel to není pravda. Dneska už na většině koncertů dělají ochranku lidi z profesionální agentury. Já si ale security z té doby pamatuju, jako bandu skinheadů, co si rádi bouchnou.

Hned u vstupu jsem dal jednomu z nich vstupenku, on utrhnul tu trhací část a povídá: A tohle má jako být co? Já na něj koukám jako blbec, protože nechápu, kde je problém a on mi ukáže vstupenku bez útržku. Na to mu říkám, že ho přece právě utrhnul, tak ať ze mě nedělá pitomce. To už se vedle něj postavili další dva a byl problém.

Naštěstí se ozvala nějaká slečna za mnou, že viděla, jak to utrhává a museli mě pustit. Kdyby se mi to stalo na nějakým hokeji, nebo vesnickým fesťáku, tak bych to snad ještě pochopil. Že si tohle ale někdo dovolí na koncertu pro tři tisíce lidí… wau. Agresivní security se bohužel vyskytují i dneska. Spousta z nich jsou patří k Ultras různých fotbalových a hokejových klubů a jsou u vstupů na diskotéky a podobně. Většinou se jedná o lidi, který nevzali k armádě, policii, a dokonce ani k městské policii.  I když v Brně jsem zažil pár dost agresivních borečků, kteří sloužili u městské policie.

Při vší úctě k Iné Kafe, nutno říct, že koncert celkově byl co do organizace jedna obrovská tragédie. Když si pustíte to DVD, který tam točili, tak to začíná v šatně, kde se kapela dohaduje, jestli počkat, než se všichni dostanou dovnitř, nebo začít hrát. Problém totiž byl, že se začalo pozdě pouštět dovnitř, takže třetina lidí byla ještě venku. No a ty dvě třetiny uvnitř zase nechtěly čekat a dělaly randál.

Mezi nimi jsme naštěstí byli i my, protože jsme dorazili s několika hodinovým předstihem. Tím pádem jsme se dostali dopředu a naše ksichty jsou vidět v průběhu celýho záznamu. Speciálně ten Adamův v první řadě je tam snad pořád.

Problém je, že Incheba podle mýho názoru na takový koncerty není dělaná. Byl tam vydejchanej vzduch a vedro k padnutí. Největší organizační problém byl, že v sále byl jeden jedinej kiosek s nealko pitím!!! Teď se opravdu omlouvám, jestli jich bylo víc, ale my jsme další nenašli. Na akci bylo skoro tři tisíce lidí a oni ke schodům postaví malej pultík s kofolou! Samozřejmě se k němu nedalo dostat a kofola byla stejně za chvíli pryč. Je možný, že už stárnu a zbytečně si stěžuju, což opravdu punk není. Věřím, že drtivá většina lidí si koncert užila stejně jako my. Dle mýho názoru by ale organizace takové akce měla vypadat trochu jinak. Ale jak říkám, je to jen můj názor a rozhodně nemusí být správnej.

Někdy po celkem úspěšným koncertu na Kotelně jsme dostali pozvání do Šumperskýho H-Clubu. To bylo podruhé a naposledy, co jsem se tam jako muzikant podíval.

Už ani nevím, co tam hrálo za další kapely, ale bylo to strašný. Nemyslím ty kapely, ale celkově. My jako Fly jsme společně s Koblihama v Šumperku byli poměrně neoblíbení. Nevím, čím to a nikdy jsem to nepochopil. Mám teorii, že to byla kombinace našeho přátelství s Koblihama, našeho stylu hraní a taky určitě chování určitýho procenta členů naší kapely. Undergroundová scéna nás přímo nesnášela a teď opravdu lituju, že už dávno neexistuje bandzone Fly. Tam byste v diskusním fóru našli tolik oslavných příspěvků, že to svět neviděl.

Ten večer v Háčku jsme protrpěli a já měl znova před očima onen koncert pro uklízečku s Thermitem. Potom přišla okurková sezóna, kdy jsme chvíli nehráli. Jenom jsme pravidelně zkoušeli a lezli jsme si se Stenym čím dál víc na nervy.

Nakonec jsme se rozhodli, že uděláme další koncert na Kotelně. Byla to i šance splatit ZakázanÝmu ovoci ten koncert v Olomouci. Ten dopadl neslavně a smutně, ale bylo potřeba jít dál.

Datum akce tedy připadlo na 17.4.2009. Pozvali jsme ZakázanÝ ovoce, Koblížky a kámoše ATD. Proběhl černej výlep plakátů po Šumperku a vypadalo to na solidní bordel. Ten víkend měl být nabitej, protože druhej den, v sobotu, jsme měli hrál na akci v Kosově, kde bydlel Adam.

V Šumperku jsem naposledy viděl bývalýho manažera Thermitu, Conspiho. On tehdy dopisoval pro několik hudebních serverů a já jsem ho pozval, aby nám udělal recenzi našeho koncertu a natočenýho dema. Tenkrát dorazil v kvádru, bez kterýho jste ho snad nepotkali. Bohužel došlo k tomu, že právě Conspi vystupňoval konflikt mezi Stenym a zbytkem kapely. Jeho recenze, která vyšla na internetu totiž dost strhala Stenyho zpěv a jeho ego to neuneslo. Nevím, jestli si představoval, že mu každej kritik bude pochlebovat, ale tehdy jsme se dost pohádali.

Nutno říct, že se dodneška stydím za to, co jsme na akci předvedli. Ukázala se tam totiž moje srdeční záležitost a já jsem to totálně nezvládl. To se pak opakovalo i při křestu cd Korea Punk o dva roky později, ale zatím nepředbíhejme.

Společně semnou na koncert vyrazila i moje ségra, její kámoška Míša a Vojta. To je ten, co se s ním paralelně se mnou kamarádila Markéta, co jsem ji pozval na ples. Pamatujete ten úžasnej ples a cestu do Zlína, kde jsme se dozvěděli, že bubeníka Mauglího odvezla záchranka a Roman to v Thermitu vzal za něho? S Vojtou jsme se později docela skamarádili, a tak nemohl chybět. Dnes je z něj právník a řekl bych, že dost úspěšnej. Hádat se s ním nemělo nikdy smysl.

Potom nastalo veliký shledání s klukama z ATD, a to byl průser. Vždycky, když jsme se sešli, byl z toho šílenej bordel a bohužel na to došlo i tu noc. Z koncertu si pamatuju jenom to, že jsem ztratil tu svoji drahou kytaru a půjčil si Stenyho Focuse. Důvod, proč jsem nehrál se svojí kytarou za pětadvacet litrů a půjčil jsem si Stenyho strata asi za pět tisíc jsem dodnes nezjistil.

To, že jsem na koncert vzal flašku domácí slivovice dodnes považuju, za osudovou chybu. Z koncertu si opět nic nepamatuju, ale naštěstí je dost fotek, který rád zveřejním.

Následky byly docela tragický a šílený. Plán byl totiž takovej, že po koncertě se všechny naše věci naloží do auta k ATD. Kluci měli spát v Kosově u Adama a my jsme tam měli druhej den hrát. Tak jsme vymysleli, že nám tam všechno vezmou, abychom se s tím nemuseli tahat. Problém ale byl, že jsme se všichni odebrali do bezvědomí a následky na sebe nenechaly dlouho čekat.

Začalo to tím, že jsem po koncertu vlezl do dodávky ZakázanÝho ovoce v domnění, že tam vidím zalézat pěknou holku. Byl to ale jenom někdo z kapely a můj krutej omyl byl brzy odhalen. Problém byl, že už jsem nenašel dost sil, abych zase vylezl ven, takže jsem tam usnul. Probudil jsem se až ve chvíli, kdy byla dodávka v pohybu a zrovna zastavovala na nějaké benzínce v Šumperku.

Už nevím, kdo všechno tam byl, ale byla to směska Fly, ZakázanÝho ovoce, ATD a nějakých lidí, který jsem dodnes neidentifikoval. Vůbec mi nebylo divný, proč kluci z ATD jedou s námi, a ne s Adamem do Kosova. Na benzínce se pak odehrála scéna jako z nějaké hodně blbé komedie. Vtrhli jsme dovnitř jako velká voda a začali to tam plenit. Vrcholem bylo, že někomu přišlo strašně vtipný, nabrat plnou náruč baget, narvat je do mikrovlnky, zapnout ji na maximum a zdrhnout ven. Dvě holčiny, který obsluhovaly benzínku nás okamžitě zamknuly a začaly hrozit přivoláním policie. Do toho začal jistý nejmenovaný člen ATD vyřvávat, že on je policajt, protože studuje policejní školu a ať ho moc neserou, nebo to tam nechá zavřít. Že opravdu studuje policejní školu jsem zjistil až o pár měsíců později. Nakonec se to nějak zaplatilo a byli jsme vyhozeni s tím, že už nás tam nikdy nechcou vidět.

Jak jsme se dostali až k nám do Troubelic, to si fakt nepamatuju. Když jsme ale zastavili před domem a za námi zastavilo i auto ATD, tak nastal problém. Co tady sakra dělají ATD? Na to jsme přišli až druhej den. On se totiž Adam taky solidně zničil, nikomu nic neřekl a nechal se odvézt domů. Už si ale nevzpomněl, že má ubytovat ATD. No a ti zůstali vyset čtyři hodiny cesty od domova, v jednu ráno, v té naší prdeli!

Už u nás ale spalo snad deset lidí a další čtyři prostě nepřicházeli v úvahu. Musím zdůraznit, že se dodneška stydím za to, že jsme je k nám nevzali. Kdybych byl střízlivej, tak je určitě ještě někam narvu. Jak jsme ale všichni byli pod obraz, tak kluci že prý pojedou domů a že je to úplně v pohodě. V jednu ráno tedy vyrazili na čtyřhodinovou cestu přes celou republiku.

Nikdy mi nic nevyčítali, a to dokonce ani tehdy, když jsme se znovu potkávali. Mě to ale nepřestalo štvát a věřím tomu, že v tom jejich autě tenkrát musely padat pěkně sprostý výrazy.

U nás party pokračovala. Už nevím, kdo řídil dodávku ZakázanÝho ovoce, ale museli to otočit ještě jednou pro zbytek kapely. My jsme mezitím doma našli další flašku slivovice a tím bylo o zábavu postaráno. Pak si ještě vzpomínám, že Yaris ze ZakázanÝho ovoce se pořád snažil o ségřinu kamarádku Míšu, která vytrvale opakovala, že je zadaná a věrná. Já jsem s ní mezitím nějak stihl skončit v posteli a než mohlo k čemukoliv dojít, tak se na schodech ozvaly kroky, do pokoje vletěl Yaris, skočil mezi nás do postele a hulákal: To je ta zadaná a věrná? Proč, Proč, Proč?

Bylo to šílený, ale ještě šílenější bylo ráno. Jedinej pohled z okna na poblitou dodávku mluvil za vše. Po rychlým vyšetřování se nakonec přiznal Mejdlo. Když jsme všichni trochu doléčili rány, tak jsem se dozvěděl šokující novinu. První koncert ZakázanÝho ovoce v historii proběhl v Troubelicích na chatě v Německým lese!!!

Tak jsme tam s klukama jeli, aby se tam mohli vyfotit. Vidět už uzdravenýho Mejdla, jak tam běhá a nadšeně huláká: Hele, tady jsem stál, přímo tady! No to bylo k nezaplacení. Pak už proběhlo loučení a ujištění, že už je nikam zvát nemáme, protože už s náma nechcou mít nic společnýho.

Tak jsem dojel domů a začalo sčítání ztrát. Ty činily: Moje kytara za pětadvacet litrů, kompletní aparát celé kapely a Conspi! My jsme ho tam totiž zapomněli a chudák Conspi musel do rána spát někde v parku, aby pak ráno mohl jet vlakem domů.

A to bylo naposledy, co jsem ho viděl. Pak ještě dělal přes internet rozhovor i s Korea Punk, ale na naživo už jsme se nesetkali. Takový tedy bylo moje rozloučení s jedním z nejlepších lidí, co jsem kdy poznal. Trochu drsný, možná nedůstojný, ale rozhodně stylový. Dlužil jsem mu hodně za celej Thermit. Nikdo z nás mu nikdy ani pořádně nepoděkoval. Byli jsme mu ale opravdu vděční a myslím, že on to věděl. Už je to spousta let a pořád nevím, co se s ním stalo. Jednou z ničeho nic zmizel a už se neukázal. Myslím, že ani jeho rodina, neví, kde je.

Moje věci se nakonec našly. Zachránil je Adam, kterej se na místo činu druhej den vrátil, protože tam sám zapomněl bicí. Druhej den nás čekal koncert v Kosově, kterej se zapsal do historie skoro podobně...

Tehdejší Koblihy...

Tady už my...

Klasický dívčí publikum, který u Koblih nikdy nechybělo a úplně nahoře první basák Korea Punk, Mičus...

ZakázanÝ ovoce...

ATD...

 

Deník snílka je nově i na facebooku. Všechny články tak můžete mít z první ruky.
 

Diskusní téma: Neverland kam se podíváš...

Nebyly nalezeny žádné příspěvky.

Přidat nový příspěvek

Kontakt

Deník snílka sharyk1@seznam.cz