Listopad 2008 1 část...

10.03.2017 09:43

Pokud jsme v říjnu roku 2008 měli spoustu koncertů, tak další měsíc se všechno změnilo. V listopadu totiž proběhly jenom dva. Na tom druhým se nejspíš hrou osudu rozhodlo, že je načase jít dál, ale každej svojí cestou.

Důvod toho mála množství koncertů byl jednoduchej. Sláďa totiž usoudil, že je načase obnovit svoji funkci kapelníka a rozhodl se, že odteď všechny nabídky, co manažer Conspi domluví, projdou jeho schvalovacím procesem.

Abyste tomu rozumněli, tak je pravda, že nás Conspi neskutečným způsobem zvedl a trochu nám narostl hřebínek. Některým bohužel o něco víc než ostatním a Sláďa se rozhodl, že už nebudeme hrát na podle něho podřadných akcích.

My jsme se tehdy jako kapela dorozumívali přes ICQ. Sranda co? Facebook a messenger jsme ještě neměli. Až dosud to fungovalo tak, že Conspi dostal nabídku a všem to poslal, abychom se k tomu mohli vyjádřit. No a Sláďa rozhodl, že zbytek kapely nemá co mluvit do toho, kde budeme hrát. (Hodně zjednodušeně řečeno!)

To bylo něco pro mě. Sorry, pokud to někdo nedokáže pochopit, ale můj názor je, že v kapele by měla být demokracie a hlasovací právo. Později jsem se setkal s kapelama, kde tři lidi řekli, že chtějí hrát tohle a čtvrtej řekl, že to prostě hrát nebude, a tak se to nehrálo. Co to sakra je? Odkdy se většina podřizuje menšině?

To jsem ještě netušil, že se do takové kapely dostanu hned po Thermitu. Největší sranda je, že na ten Sláďův výmysl jsem přišel jenom úplnou náhodou. Když jsem totiž v půlce listopadu přišel za Conspim s tím, jak je možný, že jsme v říjnu hráli skoro každej víkend a v listopadu nic, tak se Conspi omylem prořekl, že musel odmítnout pár akcí, protože Sláďa prostě řekl ne. No, takže samozřejmě hádka jako prase. Už ani nevím, jak to dopadlo, protože v té době už jsem začal pomalu rezignovat na všechno.

Vezmeme to pěkně popořádku. První koncert proběhl 27. listopadu v Olomouckým tehdy AMC. Říkám tehdy, protože tento klub za svoji existenci vystřídal snad sto názvů. Všichni ho ale znali pod univerzálním názvem: Esko.

Pokud jsem nedávno popisoval uničovskou čtverku jako naši okresní legendu, tak Esko bylo a je legenda krajská. Jestli se nepletu, tak má kapacitu kolem 400 lidí a už se v něm vystřídaly snad všechny kapely v republice. Od těch undergroundovejch, až po opravdu slavný bandy.

Dostali jsme tehdy pozvání od kapely Sinistra. Ti hráli na našem festiválku Rocková Lhota. Tady musím ještě odbočit. Zapomněl jsem vám totiž říct, že s Conspiho příchodem do kapely skončila Monika. Už ani nevím, jak k tomu došlo. Nevím, jestli to pořešil Conspi nebo Sláďa. Nicméně jsme konečně přestali tahat klávesy. Monika potom ještě pořádala několik ročníků Rockové Lhoty. Na žádným už jsem ale nebyl, takže netuším, zda byly úspěšný.

Tady nastává chvíle, kdy nechám promluvit našeho bubeníka Romana. Ten totiž někdy v té době začal psát reporty z koncertů. A já jsem se rozhodl, že sem hodím jeho report z Eska. Nijak jsem do toho nezasahoval a pokud je na světě někdo, kdo dokáže nasekat víc chyb v jedné větě než já, tak je to právě Roman.

28.11.2008

Takže hraní v Olomouckém AMC je už za námi a musím říct, že to nebylo až tak děsný.Ale ani nejlepší:-(.Jen co se naše grupa dostavila do Olomouce,tak mě s Erikem zastavili jacísí dva luzáci a chtěli :"aspoň ňákej drobáček,nebo něco do skla".No my chudí studenti samozřejmě nic neměli a šli jsme dál.Směr AMC.Když jsme dorazili na místo činu,čekala v klubíku Sinistra. A tak jsme se usadili,dali si po pivku(někteří po třech) a čekali na naší chvíli.Za boha si nevzpomenu,jak se jmenovala první kapela.Tak to vezmu trochu hopem.Po Sinistře jsme teda přišli na scénu.No ne,že bysme zase ( a jako obvykle) nezapoměli playlist, jenže někteří si pořadí písniček ještě tak nepamatují.Takže trochu zmatek, ale jinak v pohodě. Během hrání asi třetího songu Erik sebou pleštil na podiu,takže takový menší pobavení pro lidi,kteří poslouchali,no.Ale jinak už to byla celkem klasika.Dohrali jsme,poslechli si poslední kapelku a nastal okamžik,na kterej nikdo nechtěl čekat.NUDA.Co teď slavnej THERMITe,že?No nic.Zbalit se a jít,kam nás Bůh povede.Zavedl nás nás na vlakáč,kde nám nachystal odstavenej vagon.A tak jsme si povídali,povídali,povídali,usnuli a byli vzbuzeni místním týmem uklízeček.Ne,že by na nás křičeli, nebo na nás chtěli províst nějáký to násilí.Prostě v pohodě,v pohodě.Ale co mě zarazilo,bylo to , že jedna(nejspíš ta nejvyšší uklízečka) řekla Slaďovi:"Raďo".To sem teda hodně nepobral a slyšel to i Erik.Jenže Sláďa všechno zapřel.A zase jsme se ocitli venku.Tentokrát však ze Sláďu vypadlo,že máme odvoz a tak mi bylo hnedky líp.Ještě nás na nádru oslovil nějákej luzák,ale nevím co chtěl.Asi byl pod vlivem nějákých"věci,který mu dělaly dobře".A přijela spása v podání naší oblíbené(a pěkné) tety Vendi.Musím uznat,že osm lidí v jednom autě je sice mazec,ale něják mi to bylo jedno.Přijeli jsme do Šternbru.Jenda(nebo jestli chcete ...InConspiraciWithSatan) byl vyložen na zkušebně,Aleš šel  domů(nic jinýho mu taky nezbylo) a my (Sláďa,Zachy,Meri a já) jsme to zalomili v hotelu Sládek.To jsme si už jenom zapálili cigárko,přiběhl Zachy,že Sláďovi chcípl křeček.Tak jsme drželi smutek.Smrt se asi opravdu neptá, koho si může vzít.Byl to tedy takový smutný konec našeho "pracovního" dne.

ROMI "JOEY"

První kapelu si nepamatuju ani já. Prdel ale byla, že jsme hráli třetí, a to byl nejlepší herní čas. Asi jsme už fakt byli slavní nebo co. Ani nevím proč, ale opravdu nastal zmatek, protože jsme na zkušebně zapomněli play listy. Nakonec jsme to ale přece jenom nějak dali dohromady.

No a jak Roman píše, tak sebou během třetí písničky Erik praštil o zem! Tuhle situaci zachytil i náš fotograf Aleš. Erik se ve zpěvu zaklání, já na něj koukám a už se řítí k zemi! Rána to byla solidní, ale naštěstí byl v pořádku a mohli jsme v klidu dohrát.

No a potom, během poslední písničky…kde se vzal, tu se vzal, nám na podium přiskotačil David Spilka! Nemohl jsem tomu ani uvěřit. Zase on! Potlačil jsem nutkání praštit ho kytarou po hlavě i Romanův výkřik: Skopni toho blba dolů! a ustál jsem to.

Potom jsme zjistili, kdo že je ta poslední kapela. Už si nepamatuju název a ani na něm nezáleží. Důležitý je, že tam hrál na kytaru jeden namachrovanej blbeček, co si myslel, že je Zakk Wylde!

Byl to jeden z těch, co kopírujou druhý a nedokážou si najít svou vlastní cestu. Prostě musel za každou cenu vypadat přesně jako on. Stejná kytara, stejnej aparát a stejný pózy. Už během střídání na pódiu házel ramena a já jsem skřípal zubama.

Takže jsme se přesunuli na bar, kde jsme se na protest zničili. Pak za sebou najednou slyším: Ty vole, pěkná košile, kolik za ni chceš? David Spilka!

Zmohl jsem se jenom na s nenávistí pronesený: Není na prodej!

David to ale přešel bez povšimnutí a povídá: Hoši, vy jste byli fakt skvělí, ale co teď hraje za sračku, no to snad není možný.

A tady si vysloužil naši plnou pozornost. Roman sice píše, že jsme si poslechli poslední kapelu, ale to nebyla tak úplně pravda. My jsme totiž celej koncert toho machýrka nestrčili do sálu ani nos.

No a David pokračoval: Ty jo, ten borec je strašně namachrovanej idiot. Navrhuju, abychom jim vypnuli elektriku, já to pořeším.

Jako mávnutím nějaké kouzelné hůlky, skládací židle byla zakopána a v duchu hesla: Nepřítel mého nepřítele je můj nejlepší kámoš, jsme se kolektivně odebrali do bezvědomí.

Nic jsme nakonec nevyvedli, ale skládací židle mezi mnou a Davidem zůstala navždycky zakopaná. Ještě bude chvíli trvat, než David založí nahrávací studio a stanou se z nás kamarádi, ale tohle byl přinejmenším dobrej začátek.

Tak a tady ještě nastává čas pro příhodu, za kterou mě Conspi nejspíš zabije, pokud si to někdy přečte. Celej blog se snažím vyhýbat všem sexuálním zážitkům, co se kapely týče. Důvody jsou snad pochopitelný a víc bych se o nich nerozepisoval. Tahle storka je ale taková prča, že prostě musím.

Afterparty po tomhle koncertu byla celkem divoká a měla pro mě s Conspim dost nepříjemný důsledky. Ty nás oba společně přivedly na urologickou ambulanci Šternberský nemocnice.

Můj případ byl jednoduchej. Měl jsem něco, čemu můžeme s jistou dávkou nadsázky říkat svědění a potřeboval jsem s tím něco udělat. Conspi na tom byl ale podstatně hůř.

Já bych řekl, že záchody v Esku zná asi každej a co se na nich pravidelně odehrává taky. No, a tak se tam s nějakou slečnou v průběhu noci nějak ocitl i Conspi. No a on seděl na tom záchodě a ona že bude na něm. Jenže když na něj sedala, tak jí na mokré zemi podjela noha a sedla si ne úplně pomalu. To mělo za následek blíže nespecifikovaný au!

No a tady se Conspi zachoval, jako pravej gentleman a vydržel to až do konce. Podle jeho slov to bylo asi to nejhorší, co kdy zažil, s tou nejkrásnější holkou, co kdy viděl!

Tak jsme se sešli v té čekárně plné mladých maminek, doprovázejících svoje děti na vyšetření. A mezi nimi jsme seděli my dva! Já, otrhanej a potetovanej rocker a Conspi, borec s dlouhýma vlasama, piercingem, kde se dalo, tunelama v uších a v kvádru. Sakra, stálo to za fotku!

První šel na řadu Conspi a na tohle nikdy nezapomenu. Ono totiž z té ordinace do čekárny bylo slyšet každý slovo. Conspi to moc dobře věděl, a tak jenom tlumeně popisoval, co se vlastně stalo. Už jsem skoro myslel, že mu to projde, jenže pak se ozval obrovskej výbuch smíchu. To právě doktorovi došla pointa. Následovaly rychlý kroky, dveře ordinace letí dokořán a doktor na mě ukazuje prstem: Vy jste ten druhej? Během asi dvou vteřin jsem sám se sebou probral všechny dostupný možnosti. Od totální ignorace, přes útěk z okna, až po rituální sebevraždu. Nakonec jsem se ale zmohl jenom na: A co má jako být?

Můj problém byl tedy vyřešen mastičkou a důsledným poučení o používání ochrany. Celou dobu nás při tom pozorovala mladá sestřička, která se tvářila, že by mě to snad i naučila. Jak říká Jack Black ve Škole rocku: Klidně můžete být ta největší kopa hnoje na celým světě, ale když hrajete v rockové kapele, tak vám patří svět.

Conspi ale nějakej ten steh a celou cestu domů jsem slyšel jenom: Tohle zůstane mezi náma! Opovaž se, vole! Nezapomeň, že jsem v paktu s ďáblem! Zničím tě, jestli jenom cekneš!

Vydržel jsem to osm let. Sorry, brácho.

Z koncertu jsme vyrazili na nádraží, na cestu domů. Byla ale jedna ráno a neskutečná zima. Proto byla vymyšlena operace s krycím názvem: Do prdele, kdo najde něco, kde se můžeme schovat před tou zk..venou zimou, ten dostane medajli! Neprozradím vám jméno vítěze, ale útočištěm se nám staly odstavený vagóny na olomouckým nádraží. Dneska už by to asi nebylo tak úplně možný, ale první vlak jel až ráno a nic jinýho se nedalo dělat.

Takže jsme to tam zalomili asi do tří, kdy nás probudily uklízečky. Těžko říct, jestli jsme vyděsili my je, nebo ony nás. Byli jsme ale vyhozeni a jedna z nich se přitočila ke Sláďovi se slovy: Radku, že se nestydíš! He???????? Co to, sakra? Bylo na to dost svědků, ale Sláďa nikdy nepřiznal, že se to stalo. Identita tajemné uklízečky tedy zůstala navždy skryta.

 Byli jsme tedy opět venku v zimě a tady Sláďa udělal první skutečnej čin kapelníka a sehnal nám odvoz. Před čtvrtou ranní pro nás přijelo auto. Zoufalá doba si žádá zoufalé činy, a tak jsme se tam nasáčkovali v osmi lidech a vyrazili směr Šternberk.

Roman docela přesně popsal, koho jsme kde vyložili, ale nikde nevidím našeho basáka Hraběho a zpěváka Erika. Předpokládám, že jeli s náma ke Sláďovi. Spali jsme totiž u Sláďu, protože nás druhej den čekal další koncert, a to v Chropyni.

U Sláďu jsme zjistili, že zemřel jeho křeček, a tak jsme drželi smutek. Bylo navrhnuto a následně jednohlasně odhlasováno, že se na jeho památku do druhýho dne nebude vůbec pít. Následně někdo poznamenal, že už je vlastně druhej den. Vzápětí jsme si tedy odhlasovali, že pietě bylo učiněno za dost a jelo se dál.

Tohle bylo jedno z mála demokratických hlasování, co v Thermitu proběhlo. Později už se hlasovalo jenom o tom, kdo bude z kapely odejit, a to mělo bohužel přijít už brzy…

Porada před koncertem. Já, Erik a Roman...

Erik těsně před pádem...

 

Deník snílka je nově i na facebooku. Všechny články tak můžete mít z první ruky.

 

Diskusní téma: Listopad 2008 1 část...

Nebyly nalezeny žádné příspěvky.

Přidat nový příspěvek

Kontakt

Deník snílka sharyk1@seznam.cz