Kosov...

15.10.2017 10:41

Psal jsem o šíleným koncertu v Šumperku a taky o těžkým vstávání následující den. Nezbylo nám ale nic jinýho, než se dát dohromady a vyrazit směr Šumperk. Tam čekal Adam s autem, aby naložil zbytek kapely a přepravil nás do Kosova na další koncert.

Štěstí bylo, že můj vlak v Šumperku končil, protože jsem v něm do mrtva usnul. Než mě stihli poslat zpátky na Olomouc, tak naštěstí zasáhnul průvodčí, kterej mě probudil. Adam mě a zbytek kapely vyzvednul před zkušebnou nedaleko vlakovýho nádraží. Ještě předtím ale stihl z klubu Kotelna zachránit všechny naše věci z předchozí noci. (viz. Předchozí článek)

Tak jsem poznal vesničku se zvláštním názvem Kosov. V tu osudnou sobotu se tam konaly nějaký závody na kolech a celá akce měla doprovodnej program. Jelikož tam náš bubeník Adam byl něco jako starosta, tak jsme byli pozvan jako hlavní kapela večera. (Jediná kapela!)

Tady je potřeba zmínit plakáty na akci, který visely po celým Kosově a širokým okolí. Na těch doslova a do písmene stálo: Od 21:30 vystoupí legendární kapela Fly.

Těžko říct, jestli měli strach, že je Adam pošle někam do dolů nebo co, ale ty plakáty vážně vylepili.

No do prdele, to jako fakt? Nás někdo opravdu označil, jako legendární kapelu už po pár měsících činnosti? To jsem ještě netušil, že tam opravdu budeme za celebrity.

Plakát na akci...

Tehdy jsme tam dojeli a zřídili si základnu u Adama doma. Oni měli velikej rodinej barák, a ještě k tomu obrovskej pozemek, na kterým stál ještě jeden domek. V tom jsme si udělali šmajchlkabinet. (K čemu to sloužilo, ať si každej udělá obrázek sám!)

Večer jsme už byli relativně zdravotně v pořádku a vyrazili jsme do boje. Měli jsme hrát na after-party v Kosovské hospodě. Pokud si to dobře pamatuju, tak se hrálo v patře, kam se šlo po šílených schodech. Tam byl takovej malej sál, kde se to všechno mělo odehrát.

Už na pohled bylo zřejmý, že akustika nebude stát za nic a nebylo tam podium. Začaly mě přepadat obavy, že mě čeká další Dálov. Pamatujete na šílenej koncert Thermitu v Dálově? Je pravdou, že v Dálově pódium bylo a masakru stejně nezabránilo. Jeden koncert bez podia jsem potom ještě zažil při křestu cd Korea Punk, ale to byla jiná divočina.

Vraťme se ale do Kosova. Já jsem to totiž bral jako takovou odpočinkovou sranda akci po šíleným pátku. Adam nás varoval, že v Kosově to bývá divoký, ale my jsme si mysleli svoje. Nachystali jsem pódiovku, začali doplňovat tekutiny a čekali na ty davy.

K našemu úžasu se ty davy opravdu ukázaly. Ten malej sál se totiž zaplnil k prasknutí. Problém byl, že tam bylo tak narváno, že nám lidi v první řadě viděli skoro do žaludku, když jste otevřeli pusu. Došlo samozřejmě i na to, co jsem očekával od prvního okamžiku. Jak jsme to rozjeli, dav se dal do pohybu a prakticky okamžitě se smazal rozdíl mezi prostorem pro kapelu a prostorem pro publikum. Byl to ale nářez a rozhodně to řadím do svojí top ten.

Bohužel nemůžu poskytnou popis koncertu, protože si ho nepamatuju. Zato můžu docela podrobně popsat, co se dělo po něm.

Někdo totiž rozhodnul, že se celej ten dav přesune na pokračování k Adamovi. Každej dostal do ruky kus aparatury a celý to procesí se vydalo na pochod vesnicí k Adamovi. Teda kromě kapely. My jsme naskákali na střechu Adamovy Felicie a celý jsme to uzavírali.

Psal se rok 2009 a chytrý telefony neexistovaly, nebo jsme je nikdo neměli. To byla dost škoda, protože by to stálo za záznam.

U Adama se rozjel pravej čurbes. Tady mi už všechno splývá, protože se začalo opravdu hodně pít. Pamatuju si, že jsem našel Adamovýho Fichtla. Pamatujete, jak jsme se moc nemuseli s naším zpěvákem a kytaristou Stenym? Tak tady to šlo všechno stranou, byl to přece Fichtl!

Naskočili jsme na to a nějak se nám to i podařilo rozjet. Shodli jsme se, že bude menší zlo, když budu řídit já. Nikdy jsem na motorky nebyl a netušil jsem, jak se na tom vůbec řadí. Kupodivu to ale jelo, a docela rychle. Nějak jsme dojeli na konec vesnice a rozhodli jsme se, že už stačilo. Když jsem to ale chtěl otočit, tak jsem to poslal do příkopy.

To znamenalo dva problémy. První byl, že ten pangejt byl hlubokej a druhej, že byl plnej ostružin! Správně, narvali jsme to do keře s ostružinama! Nepřeju vám vidět, jak jsme vypadali.

Fichtl nám z té díry samozřejmě vytáhnout nešel, takže jsme začali zoufale volat o pomoc. Tohle volání slyšel náš basák Hanes. Hned po tom, co se nám dostatečně vysmál, jsme společnými silami zase dostrkali Fichtl zpátky na cestu.

Po důkladné kontrole, že nejsme zranění a Fichtl taky ne jsme se vydali na cestu zpátky. No a jelikož jsme z Moravy a naprosto nepoučitelní, tak jsme na něj pro jistotu naskákali všichni tři. Tentokrát řídil Hanes a dovezl nás v pořádku až domů. Tam to s náma ještě pro jistotu čelně narval do veliké hromady dlaždic, co měl Adam připravený na novou příjezdovou cestu.

Nejsem schopnej si vysvětlit, jak jsme i tohle přestáli bez vážnější zdravotní újmy. Když Adam uviděl, jak vypadáme, tak nám strašně vynadal a raději dal Fichtla pod zámek.

Ráno bylo šílený. Když jsem se na sebe podíval do zrcadla, málem jsem se složil. Měl jsem celej obličej pořezanej od ostružin, a ještě k tomu solidní monokl. Kde jsem k němu přišel, jsem se už nikdy nedozvěděl. Všude po baráku se váleli lidi a tím myslím, jakože fakt dost lidí. Slovy klasika: Slušnej mejdan.

Aby bylo jasno, tak s odstupem času nad tím kroutím hlavou. Občas fakt nechápu, jak jsem mohl přežít svoje mládí. Tento blog ale má být o tom, co sem zažil, a ne o uhlazeným kravaťákovi, kterej celej život hraje podle pravidel, a nudně ho i dožije. Moje oblíbený přísloví praví: Raději se usouložit k smrti než pak v domově důchodců vzpomínat na pracovní úspěchy.

Svět není doma u počítače. Je tam venku a čeká jenom na vás…

 

 

Deník snílka je nově i na facebooku. Všechny články tak můžete mít z první ruky.


 

Diskusní téma: Kosov...

Nebyly nalezeny žádné příspěvky.

Přidat nový příspěvek

Kontakt

Deník snílka sharyk1@seznam.cz