Řev z pískoviště...

27.07.2017 14:51

Ze začátku roku 2009 jsme s Fly měli nahraný demo, spousty sil a taky nadšení. Co jsme ale neměli, byly koncerty. Takže jsme udělali to, co většina nechtěnejch kapel…jeden jsme si zorganizovali sami.

V Šumperku jsem hrál ve třech klubech. Úplně první bylo Háčko s Thermitem (Pamatujete si koncert pro uklízečku?) a později i jednou s Fly. Druhej byl Music Machine. Tam jsme později dvakrát hráli s Korea Punk a ukradli mi tam kromě kytary a komba snad úplně všechno. Třetí a rozhodně nejlepší byl RC Kotelna. Netuším, jak se to teď jmenuje, ale já si to pamatuju takhle.

Rád bych vám teď vyprávěl o prvním ze dvou koncertů na kotelně, ale bohužel si z toho skoro nic nepamatuju. Co si ale rozhodně pamatuju velice dobře, bylo, že při tomhle koncertě jsem poznal kapelu, se kterou se na několik let spojil můj hudební život.

Tenkrát začala frčet hudební soutěž Skutečná liga. Už nevím, proč jsme se tam tenkrát nepřihlásili, ale pravda byla, že nebylo o co stát. Nikdo mi nikdy nevymluví, že tyhle soutěže nejsou ani tak o hudbě, ale o tom, jak umíte šaškovat. Taky jsem úplně nepochopil kritéria, podle kterých se kapely vybíraly.

Později mě i dost začal zarážet přístup organizátorů. Slyšel jsem něco podobnýho od více kapel, ale moc jsem tomu nevěřil, dokud se to nestalo i kapele mýho táty. Jeli do Prahy a zůstali zasekaní v dopravní zácpě. Volali tedy organizátorům, zda by bylo možný o pár minut posunout vystoupení z důvodu dopravní situace a bylo jim dost nevybíravým způsobem odseknuto, že nikoliv. Možná to byl jenom ojedinělý exces, ale můj názor je, že když se chce, tak se s trochou ochoty dá vyřešit všechno.

Když jsem na netu sledoval záznamy z jednotlivých kol. Tak se v jednom z nich se objevilo něco, co hravě překonalo všechno, co kdy Česká hudební scéna viděla a položila základy žánru, kterýmu se později začalo říkat Crazy-punk.

Ta parta vystupovala pod šíleným názvem: Koblížci! Živě si pamatuju, jak jsem seděl u počítače a říkal jsem si, že to snad ani není možný. Borci předvedli totálně šílenou show. Váleli se po zemi, skákali a udělali ze sebe absolutní idioty. Kdyby mi v tu chvíli někdo řekl, že tahle parta dojde až do finále Skutečné ligy, za rok ji vyhraje a o pár let později si v přímým televizním přenosu dokráčí pro Českýho Slavíka, asi bych si myslel, že se dočista zbláznil.

Koblížci s nadsázkou řečeno šokovali celou republiku. Odehráli jsme s nimi několik koncertů s Fly a potom spoustu s Korea Punk. Skamarádili jsme se a došlo to až tak daleko, že jejich zpěvák a basák Filip zaskočil na jednom koncertu za našeho Roberta. Koblihy nám hrály i na našem křestu cd Korea Punk.

Je pravda, že je spousta lidí, a především muzikantů neměla ráda. Docela i chápu proč. Byli slavní, ale to především u mladých holek a pro starý pankáče byli vždycky jenom kinderpunk. Postupem času se z nich však stali výborní muzikanti a jejich koncerty byly skvělý.

Jejich pověsti moc nepřidalo ani to, jak se chovali v televizi a při rozhovorech. Můj názor ale je, že byli prostě sví a zachovali si svoji tvář, a to až do úplnýho konce. Vystupovali na těch největších festivalech a neustále byli někde v televizi. Vrcholem jejich kariéry asi bylo vítězství v anketě Český slavík v kategorii Objev roku. Když se začali rozpadat, což vyvrcholilo ukončením činnosti v roce 2016, tak už jsem dávno nebyl aktivní muzikant. K tomu všemu se ale ještě dostaneme.

Teď jsme v roce 2009 a já poprvé slyším o kapele Koblížci. No a jelikož byli ze Šumperka a někdy v té době zrovna vydali svoje první cd Řev z pískoviště, tak Stenyho napadlo, že je pozveme.

Vždycky bylo mým zvykem, psát všechno tak, jak se to skutečně odehrálo, a proto to udělám i tentokrát. Steny kluky z Koblížků znal a za celou tu dobu, co jsem byl ve Fly na nich nenechal nit suchou. Padaly dost sprostý výrazy a pomluvy. Nemám tušení, proč mu tak vadili, ale řekl bych, že to bylo jejich úspěchem. Proto pro nás všechny bylo překvapením, když Standa řekl, že je pozveme. Bylo nám okamžitě jasný, že je to jenom proto, že na ně přijdou lidi. Už si nepamatuju datum ani ostatní kapely.

Tahle akce pro mě ale byla výjimečná, protože na ni přijel můj kamarád ze Skotska, Míša Eid. To je ten, jak mi vykládal, že jednou bude neurochirurg a dotáhl to až na dětskou onkologii do Brna. Jeden z nejlepších lidí, co jsem měl tu čest poznat. Vždycky mi říkal: Hele, až budete hrát ve Wembley, tak jedu s váma. A tak jsem mu jednoho krásnýho dne zavolal: Hele, Míšo, Wembley to sice není, ale je to solidní rockovej pajzl v Šumperku, jedeš?

No a Míša přijel. Na akci se dostavil i první basák původního Korea Punku Mičus, takže samá vybraná společnost.

Dorazili jsme tedy do klubu, kde jsme se z nervozity poslušně zrubali pod obraz, přesně tak, jak punková tradice káže. Tam jsem se poprvé seznámil s Filipem, Josiem, Brandym a Robertem z Koblížků. Nutno říct, že to byli v dobrým slova smyslu, blázni, ale všichni v pohodě. Vždyť Filipovi bylo patnáct a ostatním možná o rok víc. Prostě se chovali naprosto úměrně svýmu věku, což jsem se třeba já dodnes nenaučil.

Standa kolem nich běhal a s každým byl kamarád. My ostatní jsme si ale vyměňovali pohledy, jestli to myslí vážně.

Ze samotnýho koncertu si pamatuju jenom to, že tam bylo hodně lidí. Ona Kotelna není moc velikej klub, ale bylo docela plno. Tah s Koblížkama se ukázal jako dobrej nápad. Show jsme asi udělali pěknou a konečně jsme se dostali do povědomí. Bohužel se ale pomalu začínalo ukazovat, že bude problém se Stenym.

Problém to byl neřešitelnej, protože Steny si postupem času ve Fly vybudoval prakticky nezničitelnou pozici. Zkušebna byla domluvená přes něho a aparatura byla taky jeho. To by tak nevadilo, kdyby se z Fly postupem času nestali: Steny a kapela.

Hrály se jenom písničky, co složil Steny a nic jinýho nepřicházelo v úvahu. On tedy skládal hlavně texty a hudba se potom dělala na zkušebně. Drtivá většina kytarovejch riffů ale byla jeho. Bylo to z jednoho prostýho důvodu. Kdykoli jsme já nebo basák Hanes něco přinesli, Steny to smetl ze stolu a bylo. Zároveň sám hrál všechny vyhrávky a sóla, což byla blbost, vzhledem k tomu, že byl zpěvák.

Tak jsem hrál druhý housle a šmrdlal druhou kytaru. Steny dokonce zařízl i plánovanou realizaci písničky Ztracenej, kterou jsem kdysi složil a hrávali jsme ji s Thermitem. S odstupem času toto hodnotím jako super tah, protože v Korea Punk se písnička Ztracenej stala hitem. Nejsmutnější na tom všem ale bylo, že čím víc jsem poznával Stenyho, tím víc se mi začalo stýskat po Sláďovi s Erikem a Thermitu...

 

Na téhle akci jsem ještě měl mikrofon...

 

Deník snílka je nově i na facebooku. Všechny články tak můžete mít z první ruky.

Řev z pískoviště...

Nebyly nalezeny žádné příspěvky.

Přidat nový příspěvek

Kontakt

Deník snílka sharyk1@seznam.cz