Jsem zmatenej, ale zpět...

20.07.2017 17:59

Tak jsem zpátky. Asi vám nedokážu vysvětlit, proč po tak dlouhé době. Nejspíš mi jenom chyběla motivace ke psaní, ale hlavní důvod je ten, že jsem zmatenej. Snažím se vám popisovat události, co se odehrály před osmi lety a už si je skoro nepamatuju. U Thermitu jsem si pomáhal pohlížením profilu kapely na bandzone, kterej dosud nikdo nesmazal. Profil kapely Fly byl ale bohužel odstraněn hned po ukončení její činnosti, a tak narážíme na neřešitelný problém.

Já si prostě všechny ty akce a koncerty nepamatuju a už vůbec nevím, kdy se co odehrálo. Naštěstí jsem ale našel v počítači pár starých fotek a plakátů. Proto budu trochu skákat v čase a pokud si vzpomenu na něco dalšího, tak se k tomu určitě vrátím.

Než se vrhnu do dalšího vypravování, budu se chvíli věnovat důležitýmu zlomu ve svým muzikantským životě. Někdy během mýho příchodu ke kapele Fly jsem si koupil novou kytaru. Byla to třetí a poslední kytara v mým životě, kterou jsem si koupil jako novou. Po odchodu z Thermitu jsem potřeboval změnu a tu jsem udělal poměrně radikální. Místo svojí Epiphonky za dva a půl litru jsem si pořídil ESP-LTD Les Paul. Byla to signatura Jamese Hetfielda z Metallicy. Stála asi pětadvacet tisíc a stala se nejdražším nástrojem, co jsem si kdy vůbec pořídil.

Stejně jako ty dvě předchozí mi ji přivezlo PPL. Jo, jsem ten typ idiota, co si koupí nástroj za desítky tisíc, aniž by ho předtím vůbec vzal do ruky.

Těšil jsem se na ni jak malej. Když ale přišla, nastalo obrovský zklamání a zděšení. Když jsem totiž otevřel futrál, kterej jsem si k ní koupil myslel jsem, že mě trefí šlak. Kytara totiž vypadala trochu jinak, než na fotkách z e-shopu. Větší průser byl, že když jsem ji poprvé vzal do ruky, tak jsem zjistil, že mi ale vůbec nesedí. Byla těžká, hmatník byl nepoddajnej a celkově byla prostě divná.

To byl průser, protože byla hodně drahá a fakt jsem se na ni těšil. A k tomu, převozový struny, co na ní byly natažený, byly otřesný. Ano, kamarádi, poprvé jsem si vybral špatně a zrovna ten nejdražší kousek za celou kariéru.

Jenže co teď? No, a tak jsem se rozhodl, že jí dám šanci a kdyby to bylo hrozný, tak ji vrátím nebo prodám. Hned druhej den jsem koupil oblíbený struny Daddario 11, na který jsem hrál celej hudební život a vydal se do Šternberka na Conspiho zkušebnu. Pamatujete si ještě manažera Thermitu Conspiho? Ten měl zkušebnu hned vedle bývalé zkušebny Thermitu a v lednu 2009 ještě pořád zpíval svoji labutí píseň. Tentokrát už beze mě, bubeníka Romana a basáka Hraběho. Tři pětiny kapely byly fuč a Thermit umíral.

Conspi zrovna rozjel svůj death metalovej projekt, ve kterým angažoval Roman a na basu Hejďák z Pandory. S Hejďákem jsme se skoro neznali a nevěděli jsme, že se už brzo sejdeme v legendě s názvem Korea Punk. Conspi tehdy měl krásnýho 100 wattovýho, hybridního Marshalla, a na tom jsem chtěl svoji kytaru ozkoušet.

Bylo strašně zvláštní, že když jsem u Conspiho svoji Éespéčku vytáhnul, tak vypadala tak nějak sexy. Když jsem ji potom zapojil do toho parádního komba a opřel se do ní, tak mě totálně odzbrojila.

Zapomněl jsem vám říct, že měla aktivní snímače. Ty fungovaly tak, že vzadu na kytaře byl kryt, pod kterým byla zastrčená baterka a ta ty snímače napájela, takže byly silnější a živější než ty klasický. Jak byl obrovskej rozdíl mezi tranzistorovým a lampovým kombem, tak nějak podobně to bylo mezi klasickýma a aktivníma snímačema. Neodpustilo mi to vůbec nic a naučilo mě to hrát. V kombinaci s hybridním (Polo lampovým!) nebo lampovým kombem, či zesákem, to byl parádní nášup. Byla tam baterka, kterou jsem měnil snad jenom jednou.

Stala se z toho láska jako trám, a jelikož jsem byl muzikantský hovado, tak se ta kráska několikrát topila v pivu i jiných nápojích a jednou semnou dokonce i letěla z pódia do lidí, kde lidi nebyli. Stalo se to v kulturáku v Dálově, kde proběhl legendární poslední koncert Thermitu.

Živě si pamatuju i akci v Úsově, což bylo prakticky za barákem. Hráli jsme tam někdy v roce 2010 s Korea Punk a už jsme v okolí měli celkem jméno. Parádní punková pařba v poměrně natřískaným kulturáku, kde s námi excelovali i naši kámoši Trubadoors. Vzhledem k tomu, že na akci hrála i dívčí kapela, která se dostala do finále X-factoru (Fakt už nevím název!) bylo docela plno.

Na téhle akci se během jedné z písniček naše kytaristka Háně naprosto suverénně vykousala s nějakou buchtou z publika. Hledíme na sebe s Romanem, hledíme na sebe s Robertem a spouště foťáků cvakají.

U kytaristů bylo běžný používat zámky na popruhu, aby nevypadla kytara. Já byl ale tehdy děsnej pankáč, takže jsem nemohl používat tuto vymoženost. Tak se vám takhle po jedné písničce spokojeně protahuju s rukama za hlavou a kytara letí k zemi!

Protože jsem byl ještě větší blbec, než všichni doufali, neměl jsem na ní ztlumený poťáky. (Potenciometry, ovladače hlasitosti a tónové clony!) A jak tak kytara křápla z té vejšky, tak ven do beden rána jako kráva! Lidem v sále to málem urvalo hlavu a všichni, včetně mojí kapely na mě hledí, co jsem to za kokota. Dodnes jasně slyším, jak zvukař na druhé straně sálu řve: Co to je ku.va za pí.u? Co na to říct? Snad ani nic.

Něco podobnýho se mi podařilo asi o týden později. Opět hrajeme s Trubadůrama, ale už nejsme v Úsově, nýbrž o pár kiláků dál, v Šumperku. Tam jsme se tenkrát tak zjebali, že jsem nějak ztratil rovnováhu a kytarou sestřelil svůj zpěvovej mikrofon mezi pogující lidi. Opět rána jako kráva a smrt přísahající zvukař.

Po akci v Úsově se tenkrát odehrály události, kterých jsem dodnes nepřestal litovat, a ještě se o nich dozvíte. Na akci v Šumperku už se zase Korea Punk pomalu rozpadal. Přišel mezi nás někdo, s kým jsme neměli zkušenosti a neustáli jsme to. Tím někým byla Yoko Ono, ale ke všemu se dostaneme časem.

Pravdou je, že jsem si tuhle kytaru zamiloval a zůstala semnou několik let. Když jsem ji po rozpadu Korea Punk s těžkým srdcem prodával, tak měla jedinej šrám. Byl to ten od toho mikrofonu v Šumperku...

 

 

Takhle jsem ji uviděl, když jsem ji rozbalil. Nechápu, jak se mi mohla nelíbit...

Ty škrábance byly součástí signature verze a byly parádní...

 

Deník snílka je nově i na facebooku. Všechny články tak můžete mít z první ruky.


 

Diskusní téma: Jsem zmatenej, ale zpět...

Nebyly nalezeny žádné příspěvky.

Přidat nový příspěvek

Kontakt

Deník snílka sharyk1@seznam.cz