Hero of the night, hvězdná párty a jiný srandy...

25.11.2016 14:02

V tomto článku budu psát o našem prvním koncertu. Ještě před tím ale dokončím tu storku ze zábavy v Babicích z minula. To, že jsme se jako kapela dokázali kolosálně ztrapnit (rozhodně ne naposledy) už víte. To ale nebyla jediná věc, co se ten večer udála. No, popíšu vám to tak, jak si to pamatuju.

Měli jsme jednoho zvláštního kámoše, Lukáše a byl to tak trochu problémovej týpek. (Nezaměňovat s naším Lukášem ze Skotska) Ten se na té zábavě tak trochu ožral a začal dělat problémy. No a přiběhl za námi bez bot, s tím, že mu je sebrali nějací cizí borci. Tak jsme se já, můj spolužák Aleš a další spolužák Spawn sebrali a šli to řešit. Na hřišti jsme na tribuně potkali dalšího spolužáka Saláta s demižonem vína.

Následující události si pamatuju asi nějak takhle: Beru od Saláta demižon vína a piju, následně mi ve ksichtu přistává něčí bota a já po zádech padám o několik řad sedaček dolů. Pak už to bylo hodně rychlý. Na nás tři se sesypala banda borců a řezali nás hlava nehlava.

Nepamatuju si, jak přesně to skončilo, ale dostali jsme solidně přes držku. Potom jsme se vydali lízat si rány na bar a přišel ten průser. Pandoře tehdy dělal zvukaře Lukáš (Ten ze Skotska) a domákl se, co se stalo. No a Lukáš je přesně ten týpek, co se mu nechcete postavit do cesty. Samozřejmě se musel rozhodnout, že si to s těmi zbabělci půjde vyřídit. Na rozdíl od nás si na něho borečci nepřišli.

Bohužel pro něho to však mělo dohru. Jednoho z těch útočníků odvezla záchranka a Lukáše poldové. Nikoho nezajímalo, že nám rozbili držku v brutální přesile a Lukáš putoval na policejní stanici. Nakonec z toho pro něho kápla dvouletá podmínka a zatraceně dobrá historka k vyprávění.

Thermit před koncertem: horní řada zleva Hrabě, Roman, Sláďa, Monika a dole vlevo Erik a já...

Na ten koncert do Uničova jsme vyrazili s dostatečným předstihem. Hned po příjezdu jsme se ale zmenšovali a zmenšovali, až jsme nakonec byli úplně malincí. Nedošlo nám totiž, že jsme na akci pozvali samý tvrdý metalový kapely. To by sám o sobě nemusel být žádnej problém, kdyby polovinu našeho repertoáru netvořily samý punkový vypalovačky.

Svých písniček jsme měli jenom pár, takž jsme zařadili SPS, ALKEHOL, HARLEJ atd. No a když jsme viděli všechny ty hrůzostrašně vypadající metalisty, co se pomalu trousili, tak jsme dostali strach. Když spustily první kapely, tak to šlo do háje úplně. Takže jsme pojali podezření, že nám to asi lidi dají solidně sežrat a raději jsme se pořádně ožrali.

Byli jsme tam čtyři kapely a my jsme hráli třetí, takže nejlepší čas. Nachystali jsme se a plac před námi se rychle zaplnil. Pro lidi jsme byli velká neznámá a my si ten večer možná i přáli, aby to tak zůstalo. Ještě jsem nějak zapomněl zmínit, že Roman hrál v kombinéze mechanika Shell! V tu dobu dost frčel na Slipknotech a ti hrávali v kombinézách.

Pak už přišel začátek. Naprosto přesně si pamatuju, že jsme to odpálili písničkou Piju jako duha od Alkeholu. A v tu chvíli jsme zjistili, že jsme tam správně. Rozjel se totiž takovej bordel, že na to už nikdy nezapomenu. Čtverka v Uničově je totiž pořádnej undergroundovej pajzl a je jedno, co za kapely tam hraje.

Ještě během hraní jsme rozdali pár podpisů na bříško. Poprvé v životě jsem taky zažil holky na podiu. (Na Čtverce vevnitř žádný podium není)

Sklidili jsme největší úspěch. Lepší start kariéry jsem si nemohl ani představit. Euforie prostě byla obrovská. Taky se dostavil pocit zadostiučinění. Na koncertu se ukázalo několik bývalých spolužáků. Vidět ty protáhlý ksichty byl skvělej pocit. Bylo to takový malý osobní vítězství.

Po nás nastoupili Ježíšův bratr Milan a skvěle zakončili úspěšnej večer. Potom bohužel přišlo dost nepříjemný vystřízlivění. Bylo už dopředu domluvený, že kluci z Ježíšova bratra přespí u nás na zkušebně. Do Otrokovic to přece jen byl kus cesty a byli to kamarádi. Potom ale přiletěla první vlaštovka pozdějších konfliktů v kapele. A světe div se, spínačem byla ženská. Ženská dělala problémy v Thermitu a ženská později rozbila i Korea Punk.

Tady bych trochu odbočil. Každej muzikant, kterej má vztah během svojí kariéry, je podle mě s prominutím sebestřednej idiot. Osobně neznám věrnýho muzikanta a pokud to o sobě nějakej tvrdí, tak je to lhář!

Znám spoustu kluků z dneska už dost slavnejch kapel, co mají vážný vztahy a všichni do jednoho svoje holky podvádějí s fanynkami. Všichni se klidně můžou tvářit sebevíc uraženě a věřím, že někteří budou, ale je to tak. Tohle je prostě realita!

Ono se taky není čemu divit. Pokud máte kolem sebe bandu holek před koncertem, během něj, a ještě jednou tolik po koncertě v šatně, tak je logický, co se asi tak bude dít. Nemá žádnej smysl dělat ze sebe pitomce a tvrdit opak. Kecy typu: Není důležitý, s kým chrápeš, ale ke komu se vracíš, jsou dost ubohý a hlavně trapný.

Já jsem se tomu vždycky snažil vyhnout a taky jsem později v Korea Punk zavedl pravidlo bez bab.

Poznal to i náš pozdější kytarista Korba, kterej měl v době nástupu ke Korea Punk dlouholetej vztah. Jeho holka byla moc hodná a fajn, ale při prvním koncertu přišlo to, co prostě přijít muselo. Žárlení, vynucování si odjezdu domů bezprostředně po koncertu atd. No, naprosto logický chování holky. Stejně by se choval i chlap, kdyby to bylo opačně.

Zažil to Korba, zažil to Robert, zažil jsem to já a zažil to i Roman. Všichni jsme to nějak ustáli, až na Romana a následky byly fatální a znamenaly konec Korea Punk i mojí hudební kariéry. On to ve finále byl přirozenej vývoj. To ale pochopíte, až se k tomu v našem příběhu dostaneme.

Chápu, že jsem trochu odbočil a možná jsem byl moc upřímnej a asi jsem i dost lidí nasral, ale bylo to nutný. Vztah Moniky a Sládi sice neznamenal bezprostřední konec Thermitu, (Na to jsme byli velcí idioti, abychom to zabili úplně jinak) ale postavil mezi Sláďu a zbytek kapely vysokou zeď, kterou už se mu nikdy nepodařilo zbourat.

Moniku v kapele nikdo nechtěl, ale Sláďa ji pořád cpal do zpěvu. Časem to dosáhlo takové absurdity, že začala ještě hrát na klávesy, na který nic neuměla a v jediné písničce! Takže jsme sebou na koncerty vozili veliký klávesy a zvučili je kvůli jediné podělané písničce. Trvalo ještě hodně dlouho, než se zbytek kapely nasral a postavil Sláďu před hotovou věc. Buď Monika, nebo všichni ostatní! Tohle nakonec zabralo a Monika byla odejita, ale stačilo to nadělat dost zlé krve.

V té době, kdy odešla, už naše kapela stejně pomalu směřovala do propadliště dějin. Uznávám, že jsem byl proti Monice vždycky zaujatej a je to znát i na tomto článku. Možná si to dokonce ani nezaslouží. Kdo mě ale zná, tak ví, že jsem upřímnej a tahle část příběhu je moc důležitá na to, abych ji vynechal.

Ale abych se vrátil k incidentu z toho večera. Měli jsme odjíždět, když si Slaďa s Monikou prostě z ničeho nic postavili hlavu, že kluci z Ježíše v naší zkušebně spát nebudou. No a takhle to bylo vždycky. Sláďa a Monika proti zbytku kapely. Oba si usmysleli, že kluci nám to tam vykradou nebo rozbijou. Prostě neuvěřitelný.

Byli jsme fakt chudá, začínající kapela a na zkušebně bylo kulový. Mohli jsme je tam třeba zamknout, prostě cokoliv. Celej zbytek kapely s tím neměl problém, ale Sláďa řekl, a tak bylo!

Bylo mi fakt trapně, ale musel jsem klukům z Ježíše oznámit, že budou muset v pěti lidech spát v té jejich Felicii. Byla hluboká noc a byli strašně utahaní, takže návrat nepřicházel v úvahu. Ani nedokážu popsat, jak moc jsem se styděl. Kluci to naštěstí vzali v pohodě. Já jsem ale na Sláďu s Monikou byl nasranej ještě hodně dlouho.

Jinak se večer náramně vyvedl a my dostali obrovský sebevědomí. O to jsme ale brzy měli přijít. Blížilo se období přesilovek a mělo otestovat naše odhodlání…

Původní plakát na akci. Složení kapel se nakonec trochu změnilo...

Já-Tak jsme tady, šmejdi...

Moje první podepsaný holčičí bříško...

Roman v jeho slavné kombinéze...

Erik se Sláďou a v pozadí Hrabě...

 

Deník snílka je nově i na facebooku. Všechny články tak můžete mít z první ruky. 

Diskusní téma: Hero of the night hvězdná párty a jiný srandy...

Nebyly nalezeny žádné příspěvky.

Přidat nový příspěvek

Kontakt

Deník snílka sharyk1@seznam.cz