Ta největší šílenost... (poslední část)

21.09.2016 19:18

Před časem mi někdo napsal do komentářů, že ho zajímají moje vztahy. Já jsem odpověděl, že na tenhle tenkej led se nechci pouštět, protože by to nebylo fér. Hlavně z toho důvodu, že to bude vždycky jen můj pohled na věc. V některých případech to jestě k tomu bylo dost divoký a asi bych nebyl tak úplně objektivní. To, co je pro někoho naprosto normální může pro druhýho znamenat nesmiřitelnou křivdu a naopak. To je samozřejmě v pořádku, ale nepatří to na veřejnost. Jsou ale dva případy, kdy udělám vyjímku a tohle je jeden z nich. První láska není jen tak nějakej úlet nebo pobláznění. První lásku si pamatujete na celej život, ať je jakákoliv. Minule jsme skončili s tím, že nás přestěhovali do Newtyle, do klasickýho Skotskýho domečku s milionem komínů. Nás teda zaparkovali do karavanu na dvoře, ale kuchyň a koupelnu jsme měli společnou. Společně s náma tam byly dva páry z Brna, jeden pár ze Zábřehu na Moravě, dva páry z Holešova a pak jeden pár na půl ze Znojma a na půl tuším z Hradce. Nebojte se, už jsem dopároval. :-D Teda jeden pár vlastně nebyl pár, ale jen kamarádi. To jsem ale ze začátku nevěděl a tak jsem po Ivě jen tak pokukoval. Iva byla nádherná blondýnka a bylo jí devatenáct stejně, jako mě. Okamžitě jsem se do ní zbláznil a skrytě jsem nenáviděl jejího ,,přítele,,. To až do okamžiku, kdy mi kluk z toho druhýho páru oznámil, že na ní mám přestat čučet a začít něco dělat. Já jsem samozřejmě namítl, že nepojedu do zadané holky. Na to mi on odpověděl, že jsem osel a že s tím borcem jsou jen kamarádi. V tu chvíli jsem ve svým nitru tančil brutální pogo. :-D Bohužel jsem ale nevěděl, že Iva to má se vztahama takový složitější a že někdo tam doma asi přece jen existuje. To zjištění ale bylo ještě hodně daleko a já byl bezstarostnej. To tak ale občas bývá, když se člověk zamiluje. Iva se bránila a bránila se dost statečně, ale nakonec jí to nebylo nic platný. :-D V nějakým alkoholovým opojení jsme se vsadili, že když jí zazpívám, tak mi dá pusu. Tady bych jen mírně odbočil, aby bylo jasno. Kdo zná kapelu Sex Pistols a jejího slavnýho basáka Sida Viciouse, nebo jak se to píše tak ví, že ten borec byl nechutná smažka a totální hudební nemehlo. Tím mu ale neupírám, že se stal neskutečnou ikonou a punkovým symbolem. No a přesně takovej jsem byl já. Teda né smažka, ale řekněme, že extra zpěvák taky zrovna ne. A taky se sám sobě dneska směju, že jsem se bál ,,zazpívat,, jedné holce a to jsem chtěl hrát koncerty ve vyprodaných klubech. Nad Newtylem na kopci byla taková krásná středověká věžička, kam jsme chodili na procházky. No a tam jsem taky nakonec jednou zazpíval. No posuďte sami: Já pějící Jdou po mě jdou od Nohavicu, Iva a všude kolem ovečky cinkající zvonečkama a Skotský blata, no romantika jako kráva. Farma pro nás každejch čtrnáct dní pořádala večírek s kupou chlastu a jídla. Tam Iva splnila svoji část dohody a vyváleli jsme tam jednu příkopu u cesty. :-D No a od té doby jsme byli spolu. Já se přestěhoval za ní do domečku a bylo nám fajn. Během tohoto krásnýho období jsem se z domova dozvěděl zprávu, která mě sejmula. Ve věku nedožitých devatenácti let se zabil na motorce můj kamarád a spolužák David Hofírek. Teda nezabil se sám, zabil ho nějakej vyfetovanej zmrd bohatýho papínka, kterej kvůli tomu nešel ani do lochu. Teprve před týdnem jsem se poprvé podíval na místo, kde se to stalo. Kousek za Litovlí leží vesnička Palonín, kde je naprosto přehledná křižovatka. Tam David zastavil a chtěl odbočit, když do něj ve vysoké rychlosti zezadu narval ten zmrd. David umřel během přistání záchrannýho vrtulníku a jeho holka, která seděla za ním byla vážně zraněná. Trvalo to několik let, než se z toho vylízala. Pokud někdy budete mít cestu kolem vesnice Měrotín, běžte Davidovi na hřbitov zapálit svíčku. Byl to fajn kluk a nikdy na něj nezapomenu. Teď bych ale rád uvedl jednu hodně úsměvnou historku. Kromě karavanu byl na dvoře zaparkovanej i pravej Anglickej dvoupatrovej autobus. A právě do něj jsme chodili chlastat a hulit. No jednou jsme se takhle trochu přehulili a najednou koukáme a proti nám ženská na koni. Nikdy nezapomenu, jak se na mě Lukáš zděšeně podíval a říká: Ty vole vidíš to taky? :-D A taky nezapomenu jeho obrovskou úlevu, když jsem mu to potvrdil. :-D Iva nakonec odjela asi o týden dřív, než my a ve mě poprvý v životě zůstalo neskutečný prázdno. Nemohl jsem uvěřit, že je všechno pryč. Nakonec za mnou doma ještě přijela a potom jsem já jel za ní. Tohle období už ale hezký nebylo. Vlastně bylo moc smutný a udály se škaredý věci, který sem ale už nepatří. Můj závěr je ten, že jsem pro ni byl jen prázdninový dobrodružství a nic víc. Pokud to tak bylo je to o to smutnější. Možná to tak nebylo a bylo to z její strany všechno opravdový, ale na tom už nesejde. Nějakej ten rok po Skotsku jsem prolízal starý věci a našel naše společný fotky. Jednu jsem jí poslal a jednu si nechal. Když jsem se na tu fotku podíval zhruba před týdnem po asi osmi letech znova, tak mě píchlo u srdce, ale potom jsem se usmál. A usmíval jsem se ještě dlouho po tom, protože to krásný převážilo a tak si ji budu pamatovat. Bylo to nejkrásnější léto v mým životě. My s klukama jsme se vrátili, každej poznamenanej trochu jinak. Já se zlomeným srdcem a penězma tak maximálně na zaplacení letenky a nový glády. Lukáš s nějakýma penězma a pocitem, že v Česku už žít nechce. (Taky tam už pár let není a kdo by tušil, že se naše cesty po letech opět protnou, ale o tom později. :-)) No a Roman s jednou kapsou prázdnou a druhou vysypanou. Myslím, že si nakonec nedokázal splatit ani tu letenku. :-D Doma pro Romana nastal hodně smutnej okamžik, protože jej jeho Mamka odvezla do novýho bydlení a oznámila mu, že se s tátou rozvádí. Myslím, že pro Romana to muselo být hodně těžký období, ale nakonec to zvládl, stejně jako všechny další překážky. :-)  Teď bych rád uvedl, že jsem vynechal strašně moc věcí. Před dvěma týdny jsem totiž byl na grilovačce s Romanovou mamkou. Ta mi oznámila, že je strašně zděšená z toho, co všechno jsme prováděli a jestli bych prý nemohl Romanovi alespoň změnit jméno. :-D Nemohl... Promiň Jindři nemohl... :-D Jo jasně, mohl bych tady psát o tom, čím jsme se bavili ve volných chvílích. Mohl bych psát o tom, co se dělo mezi mnou a Ivou po návratu domů. Mohl bych tady vylíčit, jak zoufale jsem se cítil několik měsíců po Skotsku. Ale jak už jsem jednou napsal v případě Hasičů: Jsou věci, který by měly zůstat jen v srdcích přímých účastníků. Vzpomínky jsou to jediný, co vám nikdo nikdy nemůže vzít. No a tady po třech článcích jsme na konci jednoho velikýho dobrodružství s názvem: Skotsko 2007. Kdo by to byl řekl, že položilo základ nečemu mnohem, mnohem většímu. K tomu se ale musíme pročíst a bude nám to trvat přesně devět let. :-)

PS: Ve Skotsku měla Iva po maturitě a pořád vykládala o tom, jak chce vystudovat psychologii. Letos jsem se po spoustě letech podíval na její profil na Facebooku a zjistil jsem, že ji nejen vystudovala, ale dokonce se jí i živí. Taky se vdala a má dítě. A víte, co je na tom nejkrásnější? Že když tohle píšu, tak se opravdu od srdce usmívám...

Deník snílka je nově i na facebooku. Všechny články tak můžete mít z první ruky.

 

Kontakt

Deník snílka sharyk1@seznam.cz