Ta největší šílenost... (část 2)

06.09.2016 18:46

 

Takže, minule jsme skončili uprostřed Skotska bez práce, bez peněz a bez důstojnosti. No…tu jsme nejspíš neměli už dávno před tím. Nicméně…přesně tady, mezi zkázou a vysvobozením nastal první střet civilizací. Ve vesničce Newtyle, která se později na dlouho stala naším domovem jsme zažili něco neskutečnýho!
Jdeme si takhle totálně schvácení šíleným vedrem a najednou u nás smykem zastaví auto. V něm sedí vysmátej borec středního věku a vedle něj jeho malá dcera. Borec nás i s krosnama bodrým způsobem naloží do auta a jde si koupit cigára. Podotýkám, že celou dobu běžel motor! Následně nás odvezl na farmu Williama Mitchella, na kterou jsme mířili. Celou cestu vyřvával něco o Českým pivu a fotbalu a byl strašně v pohodě. Tak chápete to? Borec vezme sám od sebe do auta naprosto cizí lidi, kteří jsou ještě k tomu celí zasraní od bahna? To, že nás nechal sedět v nastartovaným autě s malou dcerou a zavezl nás několik kiláků úplně jiným směrem, než jel je jen třešnička na dortu. Tohle jednání v nás zanechalo silnej dojem. Je ale pravda, že jsme dost brzo přišli na to, že tohle je tam naprosto normální!
Na farmě se nacházela spousta Čechů a Slováků a s velkou slávou jsme byli okamžitě přijati! Bohužel už pro nás nezbyl žádnej karavan, takže nás ubytovali v takovým hangáru. Tam se spalo ve stanech, nebo jenom tak ve spacáku, jak se komu chtělo. Na farmě byly dvě obrovský pole s malinami. Pod tím horním byl kemp a ten dolní byl až o několik kiláků dál. Každý ráno nás mikrobusy rozvážely na pole podle toho, jak bylo potřeba.
Noční můra nastala, když nás Roman nechal hned první den vyhodit z práce! Maliny se totiž dávaly do takových malých panetek a ty se následně skládaly do beden. Roman se nám takhle po pár hodinách práce unavil a položil bednu na holou zem. Během chvilky přiběhla Suzan, což byla manželka majitele farmy a začala pičovat! On nám totiž nikdo neřekl, že z hygienických důvodů se bedny nesmí pokládat na zem. Romana samozřejmě Suzan moc nevzrušovala, takže jenom odvětil: „Ty vole, to je na hovno!“ Suzan zbledla jako stěna a povídá: Hovno? Go to camp!!!
No, my jsme mysleli, že máme pro dnešek volno, a tak jsme bez starostí zamířili do campu. A když už jsme měli to volno, tak jsme si řekli, že bychom se mohli kouknout do Dundee. To bylo docela veliký město v zálivu, vzdálený tak do deseti kiláků. Na stopa nám zastavilo hned první auto.
V Dundee jsme nakoupili a vyrazili na cestu zpět. No jo, ale kudy? Tak jsme se tam motali asi dvě hodiny a byli jsme totálně v háji. Nakonec jsme to vzdali a oslovili s prosbou o pomoc prvního Skota, co jsme potkali. Jaký ale bylo naše překvapení, když borec povídá: Češi? Vy jste Češi? U nás v práci maká jeden Čech, já mu zavolám. Tak nás vzal k sobě, že tam máme počkat. Za půl hodiny přijel týpek, jehož jméno si už opravdu nepamatuju. Byl to ale neskutečnej pohodář, kterej nás naložil do auta a zavezl zpátky na naši farmu.
Tam nám bylo hned ve dveřích oznámeno, že končíme. Ona Suzan totiž docela slušně ovládala Český sprostý slova. Tak nám nezbylo nic jinýho, než navštívit ILegolase, což byl místní boss, co měl na starosti pickery (sběrače). On totiž vypadal jako Legolas z Pána prstenů. Jelikož to ale byl kokot, tak se mu říkalo ILegolas! Ten nám nakonec slíbil udělat možné i nemožné, ale nevypadalo to moc růžově. No, ILegolas možná byl kokot, ale tenkrát nám zachránil krk! Dokonce se všechno v dobrý obrátilo a my jsme dostali svůj vlastní dům v Newtyle. Tady nastal velikej milník v mým životě. V partě, která se společně s námi nastěhovala do toho domečku totiž byla první láska mýho života...

Deník snílka je nově i na facebooku. Všechny články tak můžete mít z první ruky.

Diskusní téma: Ta největší šílenost... (část 2)

Nebyly nalezeny žádné příspěvky.

Přidat nový příspěvek

Kontakt

Deník snílka sharyk1@seznam.cz