Sbohem Thermite...

07.04.2017 13:09

Tak je to tady. Konec mojí první opravdové kapely! Mám zvláštní pocity, když píšu tento článek. Nedokážu je tak úplně popsat. První cigáro, první joint, první pivo, první sex, první láska. To všechno jsou věci, co si člověk většinou pamatuje po zbytek života a já se v tomto článku budu loučit se svojí první kapelou. Především konec nebude moc hezkej, ale tak už se to v životě prostě občas posere! Provedl jsem vás téměř rokem života v rockové kapele Thermit. Za svůj život jsem naplno hrál ve třech kapelách. Jenom jedna z nich se ale dočkala důstojnýho rozloučení a byl to právě Thermit!
To, co vám dnes budu popisovat bude poměrně přesnej obraz toho, co se skutečně stalo. Mám totiž k disposici i poměrně obsáhlou fotogalerii. Naše poslední akce byla zdokumentována více než třemi stovkami fotografií.
Nacházíme se tedy v prosinci roku 2008. Minule jsem psal o tom, že Roman domluvil hraní v Dálově na oslavě narozenin našeho kamaráda Mrgela. Společně s námi tam měli zahrát punkáči a metalisti: Rachot Petky, Kriminalitat a Postmortem. Datum připadlo na sobotu 13.12.2008.
Já si den před tím v pátek ještě odskočil do Šternberka na maturitní ples svojí sestry. Udělal jsem to i přes Romanovo důrazný varování a ukázalo se to být obrovskou chybou! Na tom plese se totiž sešly čtyři holky. Se dvěma z nich jsem měl něco víc, s jednou něco míň a s tou poslední jsem fakt chtěl něco mít, ale prostě mi nedala! Průser byl, že tři z nich byly z jedný třídy a ta čtvrtá byla nejlepší kámoška té, co mi nedala! :-D Dovedete si asi představit, co musel takovej dobrej člověk jako já zažívat.
Hned mezi dveřma jsem málem dostal po držce od otce jedné z nich. Okamžitě po tom, co jsem se z toho diplomaticky vykecal na mě nastoupila sestra té samé holky, jejíž otec mě před chvílí málem vyzval na souboj. Takhle to pokračovalo celej večer a dopadlo to tak, že jsem se nakonec neskutečným způsobem odebral no Neverladu!
Druhej den jsem na tom byl tak zle, že jsem myslel, že na tu akci snad ani nepojedu. Nakonec jsem se ale nějak vykurýroval a vyrazil do Šternberka na zkušebnu. Tentokrát jsme totiž celou akci i „zvučili.“ Dálov je neuvěřitelná díra nad Šternberkem, kde lišky dávají dobrou noc. Událo se tam ale pár historicky důležitých věcí. Tou nejdůležitější byl samozřejmě náš koncert! Zároveň se tam ale stal i zázrak v podobě vyskytnutí se našeho budoucího basáka Korea Punk Hejďáka. Je tam taky kulturák, kterej se stal dějištěm brutálního masakru, kterej vám teď popíšu!
Přes počáteční nesouhlas tam s námi odjel i náš manažer Conspi. On totiž vůbec nesouhlasil s tím, abychom tam hráli! Nebyla to oficiální akce a očekával se solidní bordel. My jsme se v tu dobu už tvářili, jako profesionální kapela a takovou akci jsme vůbec neměli brát. Conspi ale věděl, že jsme těsně před rozpadem a možná i proto nakonec souhlasil, že pojede s námi. Když jsme dorazili, nic nenasvědčovalo tomu, že se tu má odehrát ten největší masakr, co tohle místo kdy zažilo. Bylo nám jasný, že zvuk nebude nic moc a bude to spíš sranda. Přivezli jsme ze zkušebny bedny na zpěv a zesilovač s mixem. Nic z toho nebylo na veliký pódium a odposlechy jsme neměli raději vůbec. To, aby se slyšel alespoň zpěvák jsme nakonec vyřešili tím, že jsme vzali jedno kytarový kombo, a to jsme použili, jako odposlech. Už ani nevím, jak to bylo zapojený, ale hrálo to!
Mysleli jsme, že na akci dorazí maximálně třicet lidí, ale to jsme se dost šeredně přepočítali. Do toho malýho kulturáku se totiž nakonec narvaly snad dvě stovky lidí!!! Zvukař nebyl, pořadatelská služba nebyla, organizace taky ne. Zato byla anarchie a to pořádná!
První dvě kapely odehrály a dokázaly zvednout ze židlí dost lidí. To, co následovalo s naším příchodem na scénu snad ale ani nejde popsat. My jsme si totiž na tuhle akci připravili speciální play list, kterej kromě našich vlastních písniček obsahoval i pecky od SPS, Alkeholu, Harleje a Punk Floidu. Když jsme to někdy kolem jedenácté odpálili, tak začalo peklo! Tenkrát jsme neměli nijak zvlášť drahou aparaturu a snad až na Sláďovýho Gibsona ani nástroje. Bylo to ale všechno, co jsme měli a rozhodně to mělo cenu pár desítek tisíc!
V historii rockové hudby se dočtete, jak se odehrály brutální show, kde lidi skákali z podia atd. Když vám někdo vyleze na podium, aby z něj skočil, tak je to ještě ok. Když tam ale vyleze a ožralej začne pogovat mezi váma, tak je to už problém. Tam totiž už moc nechybí k tomu, aby vám něco rozbil! V takových případech obvykle zasáhne ochranka a je po problému. Tu jsme ale neměli a řekl bych, že i sebevětší gorily by s tím nic nezmohly. Nám totiž na podium těch lidí naběhlo asi třicet a zůstali tam po celou dobu koncertu!
Někdy ve druhé písničce mi ukradli mikrofon a já jsem teda jenom hrál na kytaru. Ze zbytku kapely jsem viděl jenom Romana za bicíma a Erika, kterej byl vedle mě. Ten naštěstí svůj mikrofon z ruky nepustil a úspěšně vedl ve zpěvu ten šílenej dav, co pogoval mezi náma a hulákal do mýho ukradenýho mikrofonu!
Asi ani nedokážu popsat, jak to tam vypadalo a co jsme cítili. Bylo to prostě brutální!!! Asi nejvíc to dokážou vystihnout fotky, který vám sem dám pod článek. Celej ten masakr se nám nakonec podařilo přežít bez úhony, a to je něco, co si dodnes nedokážu vysvětlit. Během koncertu jsem několikrát potlačil nutkání skočit do lidí. Dodneška toho lituju, protože když jsem to o pár měsíců později udělal na tom samým místě, tak jsem skočil přesně tam, kde lidi nebyli a měl jsem u toho v rukou kytaru za pětadvacet litrů! Tehdy jsem sebou z podia vzal i kombo, na kterým se zalomil jack od šňůry z kytary. Tohle zranění na mým kombu se ozvalo o nějakou dobu později při křestu cd Korea Punk. K tomu se ale dostaneme až za nějakou dobu.
My jsme tedy dohráli a slezli z podia dolů, kde seděl Conspi a celej koncert na to všechno vyjeveně zíral. Všichni jsme čekali, co na to asi řekne. On ale místo toho ukázal na nějakou blondýnu opodál a řekl: „Ty vole, tahle buchta před pěti minutama ošukala támhle toho borce tady na tom stole, u kterýho sedím! No, asi to bylo fakt divoký.
Nakonec nastoupila poslední kapela a došlo k tomu, co se prostě muselo stát. Erik se asi už oklepal z toho všeho, co se stalo před pár týdny s Calibosem a začal se chovat jako idiot. Poslední kapela se mu nelíbila a pořád vykřikoval, ať vypnou ty sračky. Několikrát přiběhl k mixu a stáhnul jim zpěv. Bylo to fakt trapný a všichni na nás koukali. Já jsem mu několikrát řekl, ať už se na to vysere, ale minulo se to účinkem. Pak přiběhl naposledy a vypnul celej mix během písničky. Jedinej důvod, proč moje zaťatá pěst minula jeho obličej byl ten, že jsem byl tak nalitej, že jsem ho minul! Byl jsem ale dost při smyslech na to, abych ho dokázal skopnout ze schodů z podia, po kterých přede mnou utíkal! Bylo to nechutný vyvrcholení celé situace v naší kapele.
Erikovi se naštěstí nic nestalo, ale to, že jsme se málem porvali a já jsem mu ještě k tomu málem vážně ublížil udělalo jasno! Nebyl jsem vůbec hrdej na naši konfrontaci, ale ten večer jsem měl už dost. Buďto já, nebo Erik!
Já jsem nasranej sám na sebe zalezl do backstage, kde jsme s Romanem našli plato vajec. Tak jsme ho vzali a ty vajíčka jsme rozmlátili, kde se dalo. Potom jsem se úplně na konci ocitl s nějakou holkou vzadu za kulturákem u zdi garáže, nebo co tam za tím stojí. No a jak jsme se tak spolu kamarádili, tak jsem někde v dálce uslyšel Romana, jak zpívá písničku Přirození od Harleje: „Na zeď jsem po setmění nakreslil přirození a pod něj napsal pak jméno tvý!“ V tu chvíli jsem od sebe tu holku odstrčil, zvednul jsem ze země kámen a na tu zeď nakreslil holčičí přirození a pod něj napsal: Markéta! Pokud se někdy dostanete do Dálova, za toho předpokladu, že to je na mapě, tak se stavte podívat za kulturák. Třeba to tam pořád je.
Já jsem ještě v Dálově řekl Sláďovi i Conspimu, že už s Erikem nehraju. Bylo prostě neuvěřitelný, jak se choval po tom, co kapelu podrazil s Calibosem. Jeden by řekl, že bude třeba zpytovat svědomí, ale on ne. Podle mě k tomu i přispělo to, že se za něj Sláďa postavil. Nakonec jsme se domluvili, že to necháme týden uležet.
Příští víkend se konala zkouška, která měla bohužel dost smutnou atmosféru. Je tady totiž něco, co jsem vám ještě neřekl. Prakticky od začátku byl problém s basákem Hraběm. On byl přesně ten typ muzikanta, kterej má všechno neskutečně vydřený, ale ani to nestačilo. Prostě nám absolutně nestíhal a bylo to znát víc a víc! Já jsem vždycky zastával názor, že raději budu hrát s muzikantem, kterej není moc dobrej, ale je fajn člověk, než s nějakým namyšleným pitomcem! Hrábě byl dobrej člověk i kamarád. Pro kapelu dýchal a beze sporu měl zásluhu na tom, kam jsme to dotáhli. Byl ale nejslabším článkem a v poslední době už se to začalo dost projevovat.
Než Hrabě přijel na zkoušku, tak jsme si jednomyslně odhlasovali jeho odchod. No a když dorazil, tak mu to Sláďa oznámil. Doufali jsme, že to vezme jako chlap a zůstaneme kámoši. To se ale nestalo a Hrabě odešel bez toho, aniž by nám podal ruku a bez jedinýho slova!
Když o tom tak po letech přemýšlím, já bych nám tu ruku asi taky nepodal. Hrábě s náma všechno vybudoval a teď jsme ho vyhodili. Nenechal si s ničím pomoct. Hodil si na záda basu a sám si z naší podzemní zkušebny vytáhnul svůj těžkej basovej aparát. Později jsem se dozvěděl, že když ho potom ze stejnýho důvodu vyhazovali z jedné Olomoucké kapely, tak udělal úplně to samý. Je to těžký, děláte něco, co vás baví a dáváte tomu všechno. Podřizujete tomu osobní život, stojí vás to nemalý peníze a dřinu. Zatím co se kámoši baví po barech, vy doma hrajete, abyste byli lepší a pořád jenom přemýšlíte, jak sakra prorazit! To se pak jenom těžko hledá dost sebereflexe, abyste si uvědomili, že na to prostě nemáte a je načase jít dál. Tenkrát v té zkušebně a smutné atmosféře jsem Hraběho viděl naposledy. Nikdy jsem na něho ale nezapomněl a nikdy mě nepřestalo štvát, že jsme to udělali. Pokud měl Thermit opravdu skončit, tak jsme to měli udělat společně a všichni, kdo jsme ho vybudovali!
To, že kapela skončila si ale skoro nikdo nepřipouštěl. Někteří dokonce dělali, že se jich to vůbec netýká. Když jsem se totiž po Hraběho odchodu postavil s tím, že chci hlasování o Erikovi, tak jsem byl velmi překvapen.  Sláďa totiž nejdřív znovu zkusil to svoje: „Erik nikam nejde a o ničem se nehlasuje!“ Já jsem si ale dupnul a hlasování se nakonec uskutečnilo! Conspi se jako manažer neúčastnil a bylo to dobře. Bylo by nefér ho stavět do takové pozice, i když by na hlas jako manažer měl plný právo. To, že Sláďa zvedne ruku pro Erika jsem čekal, ale rozhodně jsem nečekal, že to udělá i Roman! Myslel jsem, že ho mám celou dobu na své straně a tohle bylo docela veliký au do mých slabin. Ono to nebylo tak, že by se Roman postavil vyloženě proti mně. On se to prostě rozhodl nehrotit. Už jsme vyhodili basáka a vyrazit ve stejnej den i zpěváka by se fakticky rovnalo ukončení činnosti! Roman byl vždycky flegmouš a výrazy jako: „Mě je to jedno.“ Jsem od něj slýchával poměrně často.
Můj jedinej problém bylo to, že jsem prostě moc poznamenanej svojí rodinou z mamčeny strany. Pokud jste sledovali seriál Vyprávěj, tak určitě znáte Dvořákovic principy! Aby bylo jasno, já jsem hrdej na to, jakej jsem! Vždycky jsem mluvil tak, jak mi huba narostla a všechno jsem říkal na rovinu. To mi samozřejmě v životě přineslo spoustu problémů. Když se lidí zeptáte, jakou vlastnost vyžadují od druhých, tak vám většinou odpoví, že upřímnost. To je ale ovšem neskutečná lež! Upřímnost v tomto světě nemá místo a ti, kdo jí vládnou jsou odsouzeni k dost těžkýmu životu. Já ale vždycky byl hrdej na to, jakej jsem a nic na tom nemění ani fakt, že kdybych takovej nebyl, tak by můj život byl o poznání jednoduší.
No a tak se stalo, že jedinej, kdo zvedl ruku pro Erikův odchod jsem byl já! Tím bylo vymalováno a všechno bylo vlastně úplně v pořádku. Někdy v té době si Conspi pronajal zkušebnu vedle nás a začal tam rozvíjet svoje death metalový choutky. A já i Roman jsme tam začali trávit docela dost času. Conspi byl spolehlivá vrba, které se dalo vypovídat. Jemu bylo naprosto jasný, že s Thermitem je konec. Taky byl první, komu jsem řekl, že si hledám jinou kapelu. Mezitím byl na post basáka angažován Romanův kámoš z hudební školy z Mohelnice, Zdena. Já jsem ho znal velice dobře a byl to neskutečnej muzikant. Pravej opak Hraběho! Bohužel už se s ním nikdy žádná zkouška nestihla odehrát.
Tady vám vykopíruju oznámení o Hraběho odchodu:

Vše dobré či špatné má svůj start, směr i smělý cíl. Stejně tak ho díky nám měl, i stále má, náš přítel Roman Hrabáček, který v pátek dne 19.12.2008 opustil řady Thermit z důvodů o kterých všichni dobře víme. Avšak v historii snad každé dlouhohrající kapely se udála nejedna jednoduchá či složitá personální změna, která vedla ke zlepšení dosavadní práce. To samé očekáváme od důstojné a velmi ambiciózní (možné) náhrady, kterou jsme našli v kamarádovi Zdenovi Horákovi pocházejícího z kapely My Bloody Eventide, který se opět po několika měsíční odmlce setká na stejné lodi se svým přítelem Romanem Navrátilem.

Na štědrej den jsme ještě jako kapela napsali na náš bandzone profil vánoční přání. Potom jsme stále ještě jako kapela strávili silvestra na jedné zkušebně v Plinkoutě. Tato zkušebna bude v našem příběhu později hrát velice významnou roli.
31.12.2008 jsem taky někde na internetu našel inzerát, že punkrocková kapela Fly ze Šumperka hledá druhýho kytaristu. Poslechl jsem si jejich nahrávky na banzdone a okamžitě jsem měl jasno. Tohle bylo přesně to, co jsem celou tu dobu hledal! Byly to sice nekvalitní záznamy ze zkušebny, ale to mi stačilo. Napsal jsem tam a kluci mi odpověděli, jestli bych hned druhej den nemohl přijet na zkoušku. No sakra, jasně že mohl! Tak jsem 1.1.2009 nastoupil do vlaku Troubelice zastávka-Šumperk! V Šumperku jsem nebyl snad od té doby, co mě tam vyhodili ze školy. Nebudu to tady víc rozepisovat. K tomu se v našem příběhu dostaneme později. Důležitý je, že jsem konkurzem prošel úspěšně a odcházel jsem od tama neskutečně nadšenej!
2.1.2009 se konala zkouška Thermitu. Už ani nevím proč, ale nebyl tam přítomen novej basák Zdena. Já jsem si hned na začátku vzal slovo a řekl jsem, že už v kapele nejsem rád, byl jsem na konkurzu u jiné kapely a odcházím. Udělal jsem prakticky to samý, co Erik. S tím rozdílem, že já jsem k tomu byl donucen okolnostmi. Myslím, že kdyby v kapele bylo všechno v pořádku, tak nikdy neodejdu! Možná, že bychom dnes byli slavní a možná taky ne. Nový písničky byly super a Conspi nás táhl nahoru. Kdybychom natočili novou desku a přidal se výbornej basák Zdena, mohlo být všechno jinak. Ale kdyby nebyly ryby, nebyly by ani rybníky.
Upřímně říkám, že jsem nečekal, že mě bude někdo přemlouvat. Pro Sláďu s Erikem to nespíš bylo malý vítězství. Asi jsem ale nepočítal s tím, že všichni řeknou jenom: „Hm…ok!“ A rozhodně jsem nečekal, že stejnou situaci zažiju i při rozpadu Korea Punk o pár let později.
Možní se pletu, ale troufnu si říct, že Sláďa už buď nějakou dobu měl, nebo za mě sháněl náhradu. Možná jsem měl po Hraběm být další na řadě, těžko říct.
Já jsem svůj odchod ale na rozdíl od Hraběho pojal jinak. Pro mě to totiž byla neskutečná úleva. Na jednu stranu mě děsilo, když jsem potom vyšel ze zkušebny a necítil jsem nic. Ale absolutně nic! To mi dokázalo, že už jsem k Thermitu neměl žádnej emoční vztah. Bylo to prostě mrtvý! Tím nechci říct, že mě to všechno nemrzelo, to tedy rozhodně ano. Byl to přece rok života! Ale jak říkám, zároveň strašná úleva.
Nastala i strašně zvláštní věc. Pokud jste někdo sledovali příběh Beatles, tak víte, že poslední koncert odehráli bez diváků na střeše studia, při natáčení dokumentu. Byli sami sebou tak znechucení, že odmítali hrát a vlastně spolu už nemohli ani vydržet. No a při natáčení dokumentu o nich někoho napadlo, že by mohli odehrát poslední koncert na střeše jejich studia. Z toho koncertu existuje záznam a bylo to jedno z nejlepších vystoupení, co kdy Beatles odehráli. Nikdo o tom nevěděl a zprávu šířili náhodní kolemjdoucí, kteří je slyšeli z ulice. Byla to naprosto spontální akce, která vešla do dějin!
No a já jsem vyslovil přání, že bych si s klukama ještě rád dal poslední zkoušku a oni souhlasili. Dali jsme si to ve čtyřech bez basáka. Spolu s námi tam byl jenom náš manažer Conspi a podle mě to bylo to nejlepší hudební vystoupení, co jsme kdy odehráli! Prostě, najednou bylo všechno zapomenuto a byli jsme to jen my v té nejlepší formě! Bylo opravdu to nejkrásnější zakončení jedné éry mýho života, jaký jsem si jenom mohl přát. Bohužel chyběl Hrabě, ale tak už to prostě bylo.
Po zkoušce jsem si zbalil věci a přenesl je vedle na Conspiho zkušebnu. Tady vám vykopíruju, co kluci napsali k mýmu odchodu:

Vážení přátelé, známí a fanoušci, s politováním Vám oznamujeme, že dne 2.1.2009, odešel z vlastní vůle náš dlouholetý kamarád, kytarista a druhý, nejdéle hrající člen naší skupiny Zachy. Jeho rozhodnutí musíme však všichni respektovat. Na druhé straně jsme však rádi, že svým uměním přispěje kapele Fly ze Šumperka a získá nové zkušenosti v hudební branži.
Přejeme mu tedy hodně úspěchů s novou kapelou a doufáme, že zkušenosti, které získal v naší kapele, pevně uplatní v maximálním rozsahu a zároveň mu děkujeme za působení v kapele, do které přinesl mnoho dobrého. THERMIT

Já jsem na Conspiho zkušebně strávil nějakou dobu, než jsem se přestěhoval na zkušebnu Fly do Šumperka. Tady jsem taky se zájmem poslouchal, jak Thermit zkouší s novými spoluhráči. Abychom si rozuměli, tak s mým odchodem začal Thermitu život po životě. Navždycky si budu stát za tím, že Thermit fakticky skončil s Hraběho odchodem! Kluci ale dál žili svoji labutí píseň a oddalovali nevyhnutelný. 16.1.2009 kapela oznámila, že do svých řad přijala novýho kytaristu a novýho basáka.
25.1.2009 oznámil svůj odchod Roman. Těžko říct, jestli to bylo kvůli mně nebo mu jenom došlo to, co Erik se Sláďou nedokázali, nebo nechtěli přijmout.

Tady vám vykopíruju Romanovo vyjádření na bandzone:

NA KAŽDÝM KONCI JE PĚKNÝ, ŽE NĚCO NOVÝHO ZAČÍNÁ

Od Vísky, Čtverky, H-Klubu, hraní v kapli, Rockové Lhoty, RC Šuplík, Ponorka, Mohelnici (Harlej), AMC, Chropyni a Dálov. Alkoholové soutěže, srandy kopec a veselých radovánek. Noclehy v hotelu Sládek. To je jen zlomek toho, co jsem zažil v kapele THERMIT. Opustil jsem její řady z důvodů, které jsem probral se Sláďou. Je zbytečný je sem psát.
Ještě nedávno mě přepadala představa bicí prodat a za peníze z nich si pořídit kavárnu:-D. Naštěstí, ještě, než jsem tak učinil, byl jsem na poradě za kamarádem Tomášem (IN EXTREMIS) a ten mi zvedl sebevědomí a chuť hrát. Nemělo by to cenu, protože nic nepije některým lidem krev tolik, jako moje hraní. Už jenom tahle představa stojí za to pokračovat. Lidem, kteří mě podporují, ať už finančně nebo jakkoliv jinak, děkuju na 1000000000000000 krát a budu rád, když mě a mojí novou kapelu, která ještě není kompletní, budou podporovat dál.
Hrál jsem punk, crossover/ heavy, hard rock, ale ne technical death metal. Ani nevím, co si pod tím mám přestavit. Aha, už vím. Kytara se svým zvukem protlouká až do morků kostí. Basa nahrazuje tlukot srdce. Zpěv budí úzkost i beznaděj a bubny rozmazávají části těla po zdech. Život ztrácí smysl a Ježíš s Bohem jsou moc daleko na to, aby vyslyšeli prosby smrtelníků. Sám nevím, jak mě to napadlo, ale metafory to jsou dobrý:-D.
Budu to mít těžký, ale věřím, že se mi to povede. Nemám rychlost, rytmus, techniku, styl ani vytříbenej vkus. Škoda,no, ale nějak to do sebe nacpu. Když jsem překousl, že předsedáme EU, tak se naučím i hrát:-). Nikdy není tak zle, aby nebylo ještě hůř. Třeba si pak i zasloužím přezdívku "JOEY", cheche.
Jinak bych chtěl vyzvat fans THERMITů, aby i dál chovali přízeň k téhle kapele. Podpořili je a psali jim. Kluci to teďky budou potřebovat víc než já.

 

DĚKUJU ZA PŮSOBENÍ V THERMIT. ZKUŠENOST TO BYLA VELKÁ A DOBRÁ. VZPOMÍNKY MI NIKDO NEVEZME. HLAVNĚ SE DRŽTE HOŠANI A BUDU CHTÍT O VÁS V BUDOUCNOSTI SLYŠET.

Romanovi děkujeme za to co bylo...

Roman taky nalezl azyl u Conspiho a přidal se k jeho death metalovýmu projektu. Stojím si za tím, že až tahle zkušenost z něj udělala opravdovýho bubeníka!
Asi dva týdny po mým odchodu jsem byl na zkušebně u Conspiho a přišel Sláďa, jestli bych nemohl ukázat novýmu kytaristovi, jak jsem to hrál. Neměl jsem jedinej důvod nesouhlasit. Tak jsem se seznámil s Kotbitchem! Tuhle přezdívku si dobře zapamatujte, protože ji ještě hodněkrát uslyšíte! A to bylo naposledy, co jsem byl ve zkušebně Thermitu. Naposledy jsem viděl vlajky všech těch pivovarů, co jsme zrekvírovali na cestách. Naposledy jsem na zdi viděl nápis Thermit Rock. A taky to bylo naposledy, co jsem viděl Sláďu s Erikem. To bylo někdy v lednu 2009.
Během února jsme s Romanem často přes zeď poslouchali Thermit při zkouškách. 9.2.2009 Thermit oznámil, že našel novýho bubeníka. To je taky poslední záznam na bandzone kapely. Někdy v té době totiž basák Honza, profesionální voják odjel do války v Afghanistánu a do kapely už se nikdy nevrátil! Společně s ním nejspíš v tichosti skončil i Thermit. Poslední společnou akcí tedy zůstala ta šílenost v Dálově!
Teď bych na závěr tohoto dlouhýho článku rád udělal takový shrnutí: Kapela Thermit vznikla ve Šternberku na jaře roku 2007 a zanikla v prvních měsících roku 2009. Byla to pro mě neskutečná zkušenost a jeden z nejhezčích roků mýho života. Pravdou je, že jsem byl v psaní dost politicky korektní a vynechal jsem příběhy na hraně, nebo za hranou zákona. Jsou věci, který by měly zůstat jenom ve vzpomínkách přímých účastníků!
Možná jste si všimli, že jsem byl nejenom k nám jako celku, ale především sám k sobě dost kritický. Mým cílem totiž nebylo chvástat se s tím, kolik jsem já nebo ostatní členové kapely přefikli fanynek a kolik škody, za kolik peněz jsme udělali! Chtěl jsem vám přiblížit příběh pár mladých lidí, kteří odmítli jít s davem a chtěli něco dokázat. Lidí, kteří neseděli jenom na diskusních fórech a nezahlcovali internet kecama o tom, jak by to oni udělali líp než ti druzí. Prostě jsme šli a zkusili to!  Stojím si za tím, že jsme měli mnohem na víc, než jsme ve skutečnosti dosáhli.
Pokud se vám moje verze příběhu kapely Thermit zdála zaujatá a neobjektivní, tak máte pravdu! Příběh jsem vyprávěl z mýho pohledu a tak, jak jsem to tenkrát cítil. Je dost možný, že jsem dost lidem ukřivdil a někoho třeba i urazil. Tady se ale musím bránit. Před pár lety, kdy jsem na dobro skončil s hraním jsem dostal nápad. Napadlo mě, že bych sepsal všechny vzpomínky mě a mých spoluhráčů, napříč celým svým hudebním životem. Udělal bych z toho knihu a všichni bychom měli krásný vzpomínky. Proto jsem 8.12.2011 napsal přes Facebook všem bývalým spoluhráčům ze všech kapel, kde jsem kdy hrál. Po všech jsem chtěl jediný a sice jakýkoliv vzpomínky a příběhy, který bych mohl sepsat. Chtěl jsem napsat knížku, která bude objektivní a budou v ní názory všech! Právě z toho důvodu, aby to nebylo zaujatý povídání jednoho člověka. Z asi dvanácti lidí mi dodnes odpověděli jenom dva! Jeden byl Roman s druhej světe div se Sláďa! Ten se dokonce chtěl sejít a probrat to. Bohužel k tomu ale nikdy nedošlo. Nikdo jinej mi neodepsal, a dokonce ani od Romana, nebo od Sláďu mi už nikdy nic nepřišlo!
Proto jsem se na knihu vykašlal a časem to pustil z hlavy. Až shodou náhod o pár let později jsem začal psát blog a dál už to znáte. Dřív, než se s Thermitem nadobro rozloučíme, tak bych chtěl poděkovat pár lidem, kteří byli nedílnou součástí kapely a tak moc jsem o nich třeba nepsal. Největší poděkování patří manažerovi Conspimu za šanci, kterou nám dal. Další člověk je Lukáš (Ten ze Skotska!) za to, že mě přivedl na zkušebnu Thermitu. Bez něj by nic z výše uvedeného nejspíš nikdy nenastalo. Potom další Lukáš, kterej v našich začátcích foťákem zajistil spoustu vzpomínek. Pak je tady Vála, kterej nám ze začátku dělal zvukaře a bedňáka. Obrovskej dík patří Alešovi, kterej s náma byl od začátku až do konce a fotil, nosil a utěšoval, když to bylo třeba. Jak moc pro nás udělal mi dochází, až při psaní tohoto blogu. Díky Sláďové mamince za azyl v hotelu Sládek. Na závěr díky všem těm, co nás chodili podporovat ať už na zkušebnu, nebo na koncerty. Bez vás bychom tuhle cestu nikdy nemohli ujít.
Co se stalo se mnou a s Romanem se dozvíte později. My v našem příběhu pokračujeme dál. Sláďa má děti a žije v Anglii. Erik má taky děti a žije neznámo kde. Conspi se ztratil z povrchu zemského, ale k tomu se ještě dostaneme. Hrábě asi stále žije někde u Litovle, ale fakt nevím. Jistý je jenom to, že tenhle příběh končí. Začíná ale další a věřte mi, že bude stát za to...

Roman přichází na koncert...

Oslavenec Mrgel...
Přejeme mu tedy hodně úspěchů s novou kapelou a doufáme, že zkušenosti, které získal v naši kapele, pevně uplatní v maximálním rozsahu a zároveň mu děkujeme za působení v kapele, do které přinesl mnoho dobrého.
 THERMIT
Hrabě...
Romiš...
Já...
S Erikem...
Sláďa Rockstar...
Celá kapela před zvukovkou...
Stále ještě relativní klid...
Lidí na podiu přibývá...
Plácni vole, neplácnu...
Ještě mám mikrofon...
I ty se staň policistou...
Tak jsem bez mikrofonu, Mrgel rozjíždí show a holky na podiu...
Víc holek na podiu...
Ještě víc holek...
Jsem hvězda voe...
A dál už jen brutální bordel...
Deník snílka je nově i na facebooku. Všechny články tak můžete mít z první ruky.
 
 
 

 

Diskusní téma: Sbohem Thermite...

Nebyly nalezeny žádné příspěvky.

Přidat nový příspěvek

Kontakt

Deník snílka sharyk1@seznam.cz