Sbohem Thermite...

07.04.2017 13:09

Tak je to tady. Konec mé první opravdové kapely. Mám zvláštní pocity, když píšu tento článek. Vlastně je ani nedokážu tak úplně popsat. První cigáro, první joint, první pivo, první sex, první láska. To jsou všechno věci, co si člověk většinou pamatuje po zbytek života. A já se v tomto článku budu loučit se svojí první kapelou. Hlavně úplnej konec nebude moc hezkej, ale tak už se to v životě prostě občas posere. Provedl jsem vás téměř rokem života v rockové kapele Thermit. Za svůj život jsem naplno hrál ve třech kapelách. Jen jedna z nich se ale dočkala důstojnýho rozloučení. A byla to právě tahle naše Šternberská parta. To, co vám dnes budu popisovat bude poměrně přesnej obraz toho, co se skutečně stalo. Mám totiž k disposici i poměrně obsáhlou fotogalerii. Naše poslední akce byla zdokumentovaná více, než třemi stovkami fotografií. Nacházíme se tedy v prosinci roku 2008. Minule jsem psal, že Roman domluvil hraní v Dálově na oslavě narozenin našeho kamaráda Mrgela. Společně s námi tam měli zahrát punkáči a metalisti: Rachot Petky, Kriminalitat a Postmortem. Datum připadlo na sobotu 13.12.2008. Já si ještě den před tím v pátek odskočil do Šternberka na maturitní ples svojí sestry. Udělal jsem to i přes Romanovo důrazný varování a ukázalo se to být obrovskou chybou. Na tom plese se totiž sešly čtyři holky. Se dvěma z nich jsem měl něco víc, s jednou něco míň a s tou poslední jsem fakt něco chtěl mít, ale prostě mi nedala. :-D Průser byl, že tři z nich byly z jedný třídy a ta čtvrtá byla nejlepší kámoška té, co mi nedala. :-D No a dovedete si asi představit, co musel takovej dobrej člověk jako já zažívat. Hned mezi dveřma jsem málem dostal po držce od otce jedné z nich. Hned po tom, co jsem se z toho diplomaticky vykecal na mě nastoupila sestra té samé holky, jejíž otec mě před chvílí málem vyzval na souboj. No a tak to pokračovalo celej večer a dopadlo to tak, že jsem se nakonec neskutečným způsobem odebral do Neverladu. Druhej den jsem na tom byl tak zle, že jsem myslel, že na tu akci nepojedu. Nakonec jsem se ale nějak vykurýroval a vyrazil do Šternberka na zkušebnu. Tentokrát jsme totiž celou akci i zvučili. Dálov je neuvěřitelná díra nad Šternberkem, kde lišky dávají dobrou noc. Událo se tam ale pár historicky dost důležitých věcí. Ta nejdůležitější byla samozřejmě náš koncert. Zároveň se tam ale stal i zázrak v podobě vyskytnutí se našeho budoucího basáka Korea Punk Hejďáka. A je tam kulturák, kterej se stal dějištěm brutálního masakru, kterej vám teď popíšu. Přes počáteční nesouhlas tam s námi odjel i náš manažer Conspi. On totiž vůbec nesouhlasil s tím, aby jsme tam hráli. Nebyla to oficiální akce a očekával se solidní bordel. My jsme se v tu dobu už tvářili, jako profesionální kapela a takovou akci jsme vůbec neměli brát. Conspi ale věděl, že jsme těsně před rozpadem a možná i proto nakonec souhlasil, že pojede s námi, aby jsme se navzájem nepozabíjeli. Jeho přítomnost tomu bohužel nezabránila. Když jsme dorazili, tak nic nenasvědčovalo tomu, že se tu má odehrát ten největší masakr, co tohle místo kdy zažilo. Bylo nám jasný, že zvuk nebude nic moc a bude to spíš jen sranda. Přivezli jsme ze zkušebny bedny na zpěv a zesilovač s mixem. Nic z toho nebylo na veliký pódium a odposlechy jsme neměli radši vůbec. To, aby se slyšel alespoň zpěvák jsme nakonec vyřešili tím, že jsme vzali jedno kytarový kombo a to jsme použili, jako odposlech. Už ani nevím, jak to bylo zapojený, ale hrálo to. My jsme mysleli, že na akci dorazí maximálně třicet lidí, ale to jsme se dost šeredně přepočítali. Do toho malýho kulturáku se totiž nakonec narvaly snad dvě stovky lidí!!! Zvukař nebyl, pořadatelská služba nebyla, organizace taky ne. Za to byla anarchie a pořádná! První dvě kapely odehrály a dokázaly i zvednout dost lidí. To, co následovalo s našim příchodem na scénu snad ale ani nejde popsat. My jsme si totiž na tuhle akci připravili speciální playlist, kterej kromě našich vlastních písniček obsahoval i pecky od SPS, Alkeholu, Harleje a Punk Floidu. No a když jsme to někdy kolem jedenácté odpálili, tak začalo peklo! My jsme tenkrát neměli nijak zvlášť drahou aparaturu a snad až na Sláďovýho Gibsona ani nástroje. Bylo to ale všechno, co jsme měli a rozhodně to mělo cenu pár desítek tisíc. Všude v historii se dočtete, jak se odehrály brutální show, kde lidi skákali z podia atd. Když vám někdo vyleze na podium, aby z něj skočil je to ještě ok. Když tam ale vyleze a začně ožralej pogovat mezi váma, tak je to už problém. Tam totiž už moc nechybí k tomu, aby vám něco rozbil. V takových případech obvykle zasáhne ochranka a je po problému. Tu jsme ale neměli a řekl bych, že i sebevětší gorily by s tím nic nezmohly. Nám totiž na podium těch lidí naběhlo asi třicet a zůstali tam po celou dobu koncertu! Někdy ve druhé písničce mi ukradli mikrofon a já jsem teda jen hrál na kytaru. Ze zbytku kapely jsem viděl jen Romana za bicíma a Erika, kterej byl vedle mě. Ten naštěstí svůj mikrofon z ruky nepustil a úspěšně vedl ve zpěvu ten šílenej dav, co pogoval mezi náma a hulákal do mýho ukradenýho mikrofonu. Asi ani nedokážu popsat, jak to tam vypadalo a co jsme cítili. Bylo to prostě brutální!!! Asi nejvíc to vystihují fotky, který vám sem dám pod článek. Celej ten masakr se nám nakonec podařilo přežít bez úhony a to je něco, co si dodnes nedokážu vysvětlit. Během koncertu jsem několikrát potlačil nutkání skočit do lidí. Dodneška toho lituju, protože když jsem to o pár měsíců později na tom samým místě opravdu udělal, skočil jsem přesně tam, kde lidi nebyli a měl jsem při tom v rukách kytaru za třicet litrů a vzal jsem sebou z podia i kombo, na kterým se zalomil jack od šňůry z kytary. A tohle zranění na mým kombu se ozvalo o nějakou dobu později při křestu cd Korea Punk. K tomu se ale dostaneme až za nějakou dobu. My jsme teda dohráli a slezli z podia dolů, kde seděl Conspi a celej koncert na to všechno vyjeveně zíral. Všichni jsme čekali, co na to asi řekne. On ale místo toho ukázal na nějakou blondýnu a řekl: Ty vole, tahle buchta před pěti minutama ošukala támhle toho borce tady na tom stole, u kterýho sedím. :-D No, asi to bylo fakt divoký. Pak nastoupila poslední kapela a došlo k tomu, co se prostě muselo stát. Erik se asi už oklepal z toho všeho, co se stalo před pár týdny s Calibosem a začal se chovat, jako kokot. Poslední kapela se mu nelíbila a pořád vykřikoval, ať vypnou ty sračky. Několikrát přiběhl k mixu a stáhnul jim zpěv. Bylo to fakt trapný a všichni na nás koukali. Já jsem mu několikrát řekl, ať se na to už vysere, ale minulo se to účinkem. Pak přiběhl naposledy a vypnul celej mix během písničky. Jedinej důvod, proč moje zaťatá pěst minula jeho obličej byl ten, že jsem byl tak nalitej, že jsem ho netrefil. Byl jsem ale dost při smyslech na to, abych ho dokázal skopnout ze schodů z podia, po kterých předemnou utíkal. Bylo to nechutný vyvrcholení celé situace v naší kapele. Erikovi se naštěstí nic nestalo. Ale to, že jsme se málem porvali a já jsem mu ještě k tomu málem vážně ublížil udělalo jasno. Nebyl jsem vůbec hrdej na naši konfrontaci, ale ten večer jsem měl už dost. Buď já, nebo Erik! Já jsem nasranej sám na sebe zalezl do backstage, kde jsme s Romanem našli plato vajec. Tak jsme ho vzali a ty vajíčka jsme rozmlátili, kde se dalo. Pak jsem se úplně na konci noci ocitl s nějakou holkou vzadu za kulturákem u zdi garáže, nebo co tam za tím stojí. No a jak jsme se tak spolu kamarádili, tak jsem někde v dálce uslyšel Romana, jak zpívá písničku Přirození od Harleje: Na zeď jsem po setmění nakreslil přirození a pod něj napsal pak jméno tvý. V tu chvíli jsem od sebe tu holku odstrčil, zvednul jsem ze země kámen a na tu zeď nakreslil holčičí přirození a pod něj napsal: Markéta! Takže pokud se někdy dostanete do Dálova za toho předpokladu, že to je na mapě, tak se stavte podívat za kulturák. Třeba to tam stále je. Já jsem ještě v Dálově řekl Sláďovi i Conspimu, že už s Erikem nehraju. Bylo prostě neuvěřitelný, jak se choval po tom, co kapelu podrazil s Calibosem. Jeden by řekl, že bude třeba zpytovat svědomí, ale on ne. Podle mě k tomu i přispělo to, se za něj Sláďa postavil. Nakonec jsme se domluvili, že to necháme týden uležet. Příští víkend se konala zkouška, která měla bohužel dost smutnou atmosféru. Je tady něco, co jsem vám ještě neřekl. Prakticky od začátku byl problém s basákem Hráběm. On byl přesně ten typ muzikanta, kterej má všechno neskutečně vydřený a ani to bohužel nestačilo! Prostě nám absolutně nestíhal a bylo to znát víc a víc. Já jsem vždycky zastával názor, že radši budu hrát s muzikantem, kterej není moc dobrej, ale je fajn člověk, než s nějakým namyšleným pitomcem. Hrábě byl dobrej člověk i kamarád. Pro kapelu dýchal a rozhodně měl zásluhu na tom, kam jsme to dotáhli. Byl ale nejslabším článkem a v poslední době už se to začalo dost projevovat. Než Hrábě přijel na zkoušku, tak jsme si jednomyslně odhlasovali jeho odchod. No a když dorazil, tak mu to Sláďa oznámil. Doufali jsme, že to vezme jako chlap a zůstaneme kámoši. To se ale nestalo a Hrábě odešel bez toho, aniž by nám podal ruku a bez jedinýho slova. Když o tom tam po letech přemýšlím, já bych nám tu ruku asi taky nepodal. Hrábě s náma všechno vybudoval a teď jsme ho vyhodili. Nenechal si s ničím pomoct. Hodil si na záda basu a sám si z naší podzemní zkušebny vytáhnul svůj těžkej basovej aparát. Později jsem se dozvěděl, že když ho potom ze stejnýho důvodu vyhazovali z jedné Olomoucké kapely, tak udělal úplně to samý. Je to těžký, děláte něco, co vás baví a dáváte tomu všechno. Podřizujete tomu osobní život, stojí vás to nemalý peníze a dřinu. Zatím co se kámoši baví po barech, vy doma hrajete, aby jste byli lepší a pořád jen přemýšlíte, jak sakra prorazit. To se pak jen těžko hledá dost sebereflexe, aby jste si uvědomili, že na to prostě nemáte a je načase jít dál. Tenkrát v té zkušebně a smutné atmosféře jsem Hraběho viděl naposledy. Nikdy jsem na něho nezapomněl a nikdy mě nepřestalo štvát, že jsme to udělali. Pokud měl Thermit skončit, tak jsme to měli udělat společně a všichni, kdo jsme ho vybudovali. To, že kapela skončila si ale skoro nikdo nepřipouštěl. Někteří dokonce dělali, že se jich to vůbec netýká. Když jsem se totiž po hraběho odchodu postavil s tím, že chci hlasování o Erikovi, tak jsem byl velmi překvapen. Sláďa nejdřív znovu zkusil to svoje: Erik nikam nejde a o ničem se nehlasuje! Já jsem si ale dupnul a hlasování se nakonec uskutečnilo. Conspi se jako manažer neůčastnil a bylo to dobře! Bylo by nefér ho stavět do takové pozice i když by na hlas, jako manažer měl plný právo. To, že Sláďa zvedne ruku pro Erika jsem čekal, ale rozhodně jsem nečekla, že to udělá i Roman. Myslel jsem, že ho mám celou dobu na své straně. A to bylo docela veliký au do mých slabin. Ono to nebylo tak, že by se Roman postavil vyloženě proti mě, ale rozhodl se to nehrotit. Už jsme vyhodili basáka a vyrazit ve stejnej den i zpěváka by se fakticky rovnalo ukončení činnosti. Roman byl vždycky flegmouš a výrazy jako: Mě je to jedno. Jsem od něj slýchával poměrně často. Můj jedinej problém bylo to, že jsem prostě moc poznamenanej svojí rodinou z mamčiny strany. Pokud jste sledovali seriál Vyprávěj, tak určitě znáte Dvořákovic principy. Aby bylo jasno, já jsem hrdej na to, jakej jsem. Vždycky jsem mluvil tak, jak mi huba narostla a všechno jsem říkal na rovinu. To mi samozřejmě v životě přineslo spoustu problémů. Když se lidí zeptáte, jakou vlastnost vyžadují od druhých, tak vám většinou odpoví že upřímnost. To je ale ovšem neskutečná lež! Upřímnost v tomto světě nemá místo a ti, kdo jí vládnou jsou odsouzeni k dost těžkýmu životu. Já byl ale vždycky hrdej na to, jakej jsem a nic na tom nemění fakt, že kdybych takovej nebyl, tak by můj život byl o poznání jednoduší. No a tak se stalo, že jedinej, kdo zvedl ruku pro Erikův odchod jsem byl já! Tím bylo vymalováno a všechno bylo vlastně úplně v pořádku. Někdy v té době si Conspi pronajal zkušebnu vedle nás a začal tam rozvíjet svoje deathmetalový choutky. Já s Romanem jsme tam začali trávit docela dost času. Conspi byl spolehivá vrba, které se dalo vypovídat. Jemu bylo naprosto jasný, že s Thermitem je konec. Taky byl první komu jsem řekl, že si hledám jinou kapelu. Mezitím byl na post basáka angažován Romanův kámoš z hudební školy z Mohelnice Zdena. Já jsem ho znal velice dobře a byl to neskutečnej muzikant. Pravej opak Hráběho. Boužel se s ním nikdy žádná zkouška už neodehrála. Tady vám vykopíruju oznámení o Hráběho odchodu:

Vše dobré či špatné má svůj start, směr i smělý cíl. Stejně tak ho díky nám měl, i stále má, náš přítel Roman Hrabáček, který v pátek dne 19.12.2008 opustil řady Thermit z důvodů o kterých všichni dobře víme. Avšak v historii snad každé dlouhohrající kapely se udála nejedna jednoduchá či složitá personální změna, která vedla ke zlepšení dosavadní práce. To samé očekáváme od důstojné a velmi ambiciózní (možné) náhrady, kterou jsme našli v kamarádovi Zdenovi Horákovi pocházejícího z kapely My Bloody Eventide, který se opět po několika měsíční odmlce setká na stejné lodi se svým přítelem Romanem Navrátilem.

Na štědrej den jsme ještě jako kapela napsali na náš bandzone profil vánoční přání. Potom jsme stále ještě jako kapela strávili silvestra na jedné zkušebně v Plinkoutě. Tato zkušebna bude v našem příběhu později hrát významnou roli.  Toho 31.12.2008 jsem taky někde na internetu našel inzerát, že jistá punkrocková kapela Fly ze Šumperka hledá druhýho kytaristu. Poslechl jsem si jejich nahrávky na banzdone a okamžitě jsem měl jasno! Tohle je přesně to, co jsem celou tu dobu hledal! Byly to sice nekvaltní záznamy ze zkušebny, ale to mi stačilo. Napsal jsem tam a kluci mi odpověděli, jestli bych hned druhej den nemohl přijet na zkoušku. No sakra, jasně že mohl! A tak jsem 1.1.2009 nastopil do vlaku Troubelice zastávka-Šumperk! V šumperku jsem nebyl snad od té doby, co mě tam vyhodili ze školy. Nebudu to tady víc rozepisovat. K tomu se v našem příběhu dostaneme později. Důležitý je, že jsem konkurzem prošel úspěšně a odcházel jsem od tama neskutečně nadšenej. 3.1.2009 se konala zkouška Thermitu. Už ani nevím proč, ale nebyl tam přítomen novej basák Zdena. Já jsem si hned na začátku vzal slovo a řekl jsem, že už v kapele nejsem rád, byl jsem na konkurzu u jiné kapely a odcházím. Udělal jsem prakticky to samý, co Erik. S tím rozdílem, že já jsem k tomu byl donucenej okolnostma. Myslím, že kdyby v kapele bylo všechno v pořádku, tak nikdy neodejdu. Možná, že by jsme dnes byli slavní a možná taky ne. Nový písničky byly super a Conspi nás táhl nahoru. Kdyby jsme natočili novou desku a přidal se výbornej basák Zdena, mohlo být všechno docela jinak. Ale kdyby nebyly ryby, nebyly by rybníky. Upřímně říkám, že jsem nečekal, že mě bude někdo přemlouvat. Pro Sláďu s Erikem to nespíš bylo malý vítězství. Asi jsem ale nepočítal s tím, že všichni jen řeknou: Hm ok! A rozhodně jsem nečekal, že stejnou situaci zažiju i při rozpadu Korea Punk o pár let později. Možná se pletu, ale troufnu si říct, že Sláďa už buď měl, nebo za mě sháněl náhradu. Možná jsem měl po Hráběm být další na řadě, težko říct. Já jsem svůj odchod ale na rozdíl od Hráběho pojal jinak. Pro mě to totiž byla neskutečná úleva. Na jednu stranu mě děsilo, že jsem potom vyšel ze zkušebny a necítil jsem nic. Ale absolutně nic! A tam mi došlo, že jsem k Thermitu už neměl žádnej emoční vztah. Bylo to prostě mrtvý. Tím nechci říct, že mě to všechno nemrzelo, to rozhodně ano. Byl to přece rok života! Ale jak říkám, zároveň strašná úleva. Taky ale nastala strašně zvláštní věc. Pokud jste někdo sledovali příběh Beatles tak víte, že poslední koncert odehráli bez diváků na střeše, při natáčení dokumentu. Byli sami sebou tak znechucení, že odmítali hrát a vlastně spolu už nemohli ani vydržet. No a při natáčení dokumentu o nich někoho napadlo, že by mohli odehrát poslední koncert na střeče jejich studia. Z tohoto existuje záznam a bylo to jedno z nejlepších vystoupení, co kdy Beatles odehráli. Nikdo o tom nevěděl a zprávu šířili náhodní kolemjdoucí, kteří je slyšeli z ulice. Byla to naprosto spontální akce, která vešla do dějin. No a já jsem vyslovil přání, že bych si s klukama ještě rád dal poslední zkoušku a oni souhlasili. Dali jsme si to ve čtyřech bez basáka. Spolu s náma tam byl jen náš manažer Conspi. No a podle mě to bylo to nejlepší hudební vystoupení, co jsme kdy odehráli. Prostě najednou bylo všechno zapomenuto a byli jsme to jen my v té nejlepší formě. Bylo to to nejkrásnější zakončení jedné éry mýho života, jaký jsem si jenom mohl přát. Bohužel chyběl Hrábě, ale tak už to prostě bylo. Po zkoušce jsem si zbalil věci a přenesl je vedle na Conspiho zkušebnu. Tady vám vykopíruju, co kluci napsali k mýmu odchodu:

 Vážení přátelé, známí a fanoušci, s politováním Vám oznamujeme, že dne 2.1.2009, odešel z vlastní  vůle náš dlouholetý kamarád, kytarista a druhý, nejdéle hrající člen naší skupiny Zachy.Jeho rozhodnutí musíme však všichni respektovat. Na druhé straně jsme však rádi, že svým uměním přispěje kapele Fly ze Šumperka a získá nové zkušenosti v hudební branži. Přejeme mu tedy hodně úspěchů s novou kapelou a doufáme, že zkušenosti, které získal v naši kapele, pevně uplatní v maximálním rozsahu a zároveň mu děkujeme za působení v kapele, do které přinesl mnoho dobrého.

 THERMIT

Já jsem na Conspiho zkušebně strávil asi týden, než jsem se přestěhoval na zkušebnu Fly do Šumperka. Tady jsem taky poslouchal, jak Thermit zkouší s novými spoluhráči. Aby jsme si rozuměli, tak s mým odchodem začal Thermitu život po životě. Navždycky si budu stát za tím, že Thermit fakticky skončil s mým odchodem. Kluci ale dál žili svoji labutí píseň a oddalovali nevyhnutelný. 16.1.2009 kapela oznámila, že do svých řad přijala novýho kytaristu a basáka. 25.1.2009 oznámil svůj odchod Roman. Težko říct, jestli to bylo kvůli mě,  nebo mu došlo to, co Erik se Sláďou nechtěli přijmout. Tady vám vykopíruju Romanovo vyjádření na bandzone:

NA KAŽDÝM KONCI JE PĚKNÝ, ŽE NĚCO NOVÝHO ZAČÍNÁ

Od Vísky, Čtverky, H-Klubu, hraní v kapli, Rockové Lhoty, RC Šuplík, Ponorka, Mohelnici (Harlej), AMC, Chropini a Dalov. Alkoholové soutěže, srandy kopec a veselých radovánek.Noclehy v hotelu Sládek. To je jen zlomek toho, co jsem zažil v kapele THERMIT. Opustil jsem její řady z důvodů, které jsem probral se Sláďou. Je zbytečný je sem psát.
Ještě nedávno mě přepadala představa bicí prodat a za peníze z nich si pořídit kavárnu:-D. Naštěstí, ještě, než jsem tak učinil, byl jsem na poradě za kamarádem Tomášem ( IN EXTREMIS) a ten mi zvedl sebevědomí a chuť hrát. Nemělo by to cenu, protože nic nepije některým lidem krev tolik, jako moje hraní. Už jenom tahle představa stojí za to pokračovat. Lidem, kteří mě podporují, ať už finančně nebo jakkoliv jinak, děkuju na 1000000000000000 krát a budu rád, když mě a mojí novou kapelu, která ještě není kompletní, budou podporovat dál.
Hrál jsem punk, crossover/ heavy, hard rock, ale ne technical death metal. Ani nevím, co si pod tím mám přestavit. Aha, už vím. Kytara se svým zvukem protlouká až do morků kostí. Basa nahrazuje tlukot srdce. Zpěv budí úzkost i beznaděj a bubny rozmazávají části těla po zdech.Život ztrácí smysl a Ježíš s Bohem jsou moc daleko na to, aby vyslyšeli prosby smrtelníků. Sám nevím jak mě to napadlo, ale metafory to jsou dobrý.
Budu to mít těžký, ale věřím, že se mi to povede. Nemám rychlost, rytmus, techniku, styl ani vytříbenej vkus.Škoda,no.Ale něják to do sebe nacpu. Když jsem překousl, že předsedáme EU, tak se naučím i hrát:-). Nikdy není tak zle, aby nebylo ještě hůř. Třeba si pak i zasloužím přezdívku "JOEY",cheche.
Jinak bych chtěl vyzvat fans THERMITů, aby i dál chovali přízeň k téhle kapele. Podpořili je a psali jim. Kluci to teďky budou potřebovat víc, než já.
DĚKUJU ZA PŮSOBENÍ V THERMIT. ZKUŠENOST TO BYLA VELKÁ A DOBRÁ. VZPOMÍNKY MI NIKDO NEVEZME. HLAVNĚ SE DRŽTE HOŠANI A BUDU CHTÍT O VÁS V BUDOUCNOSTI SLYŠET.
Romanovi děkujeme za to co bylo...
 

Roman taky nalezl azyl u Conspiho a přidal se k jeho deathmetalovýmu projektu. Stojím si za tím, že až tahle zkušenost z něj udělala opravdovýho bubeníka. Asi dva týdny po mým odchodu jsem byl na zkušebně u Conspiho a přišel Sláďa, jestli bych nemohl ukázat novýmu kytaristovi, jak jsem to hrál. Neměl jsem jedinej důvod nesouhlasit. Tak jsem se seznámil s Kotbitchem. Tuhle přezdívku si dobře zapamatujte, protože ji ještě hodněkrát uslyšíte! A to bylo naposledy, co jsem byl ve zkušebně Thermitu. Naposledy jsem viděl vlajky všech těch pivovarů, co jsme zrekvírovali na cestách. Naposledy jsem na zdi viděl nápis Thermit Rock. A taky to bylo naposledy, co jsem viděl Sláďu s Erikem. To bylo někdy v lednu 2009. Během února jsme s Romanem často přes zeď poslouchali Thermit při zkouškách. 9.2.2009 Thermit oznámil, že našel novýho bubeníka. A to je poslední záznam na bandzone kapely. Někdy v té době totiž basák Honza coby profesionální voják odjel do války v Afghanistánu a do kapely už se nikdy nevrátil. A společně s ním nejspíš skončil i Thermit. Poslední společnou akcí tedy zůstala ta šílenost v Dálově. Teď bych na závěr tohoto dlouhýho článku rád udělal takový shrnutí. Kapela Thermit vznikla ve Šternberku na jaře roku 2008 a zanikla v prvních měsících roku 2009. Byla to pro mě neskutečná zkušenost a jeden z nejhezčích roků mýho života. Pravdou je, že jsem byl v psaní dost politicky korektní a vynechal jsem příběhy na hraně, nebo za hranou zákona. Jsou věci, který by měly zůstat jen ve vzpomínkách přímých účastníků. Chtěl jsem vám přiblížit příběh party mladých lidí, kteří odmítli jít s davem a chtěli něco dokázat. Stojím si za tím, že jsme měli mnohem na víc, než jsme ve skutečnosti dosáhli. Pokud se vám moje verze příběhu kapely Thermit zdála zaujatá a neobjektivní, tak máte naprostou pravdu. Příběh jsem vyprávěl z mýho pohledu a tak, jak jsem to tenkrát cítil. Je dost možný, že jsem dost lidem ukřivdil a někoho třeba i urazil. Tady se ale musím bránit. Před pár lety, kdy jsem na dobro skončil s hraním jsem dostal nápad. Napadlo mě, že bych sepsal všechny vzpomínky mě a mých spoluhráčů napříč celým svým hudebním životem. Udělal bych z toho knihu a všichni by jsme tak měli krásný vzpomínky. A proto jsem 8.12.2011 napsal přes facebook všem bývalým spoluhráčům ze všech kapel, kde jsem kdy hrál. Po všech jsem chtěl jediný a sice jakýkoliv vzpomínky a příběhy, který bych mohl sepsat. Chtěl jsem napsat knížku, která bude objektivní a budou v ní názory všech. Právě z toho důvodu, aby to nebylo zaujatý povídání jednoho člověka. Z asi dvanácti lidí mi dodnes odpověděli jen dva. Jeden byl Roman s druhej světe div se Sláďa! Ten se dokonce chtěl sejít a probrat to a byl jsem za to moc rád. Bohužel k tomu ale nikdy nedošlo. Nikdo jinej mi neodepsal a dokonce ani od Romana, nebo od Sláďu mi nikdy nic nepřišlo. Proto jsem se na knihu vykašlal. Až shodou náhod o pár let později jsem začal psát blog a dál to znáte. Ještě, než se s Thermitem nadobro rozloučíme bych chtěl poděkovat pár lidem, kteří byli nedílnou součástí kapely a tak moc jsem o nich třeba nepsal. Největší poděkování patří manažerovi Conspimu za šanci, kterou nám dal. Další člověk je Lukáš (ten ze Skotska) za to, že mě přivedl na zkušebnu tehdy ještě bezejmené kapely. Potom další Lukáš, kterej v našich začátcích foťákem zajistil spoustu vzpomínek. Pak je tady Vála, kterej nám ze začátku dělal zvukaře a bedňáka. Obrovskej dík patří Alešovi, kterej s náma byl od začátku až do konce a fotil, nosil a utěšoval když to bylo třeba. Díky Sláďově mamince za azyl v hotelu Sládek. A na závěr díky všem těm, co nás chodili podporovat ať už na zkušebnu, nebo na koncerty. Bez vás by jsme tuhle cestu nikdy nemohli ujít. Pokud jsem na někoho zapomněl, tak se omlouvám. Ten rok byl divokej a nepamatuju si všechno. Co se stalo se mnou a s Romanem se dozvíte později. My v našem příběhu pokračujeme dál. Sláďa má děti a žije v Anglii. Erik má taky děti a žije nevím kde. Conspi se ztratil z povrchu zemského, ale k tomu se ještě dostaneme. Hrábě asi stále žije někde u Litovle, ale fakt nevím. Jistý je jenom to, že tenhle příběh končí. Začíná ale další a věřte mi, že bude stát za to...

 

Roman přichází na koncert

Oslavenec Mrgel
Přejeme mu tedy hodně úspěchů s novou kapelou a doufáme, že zkušenosti, které získal v naši kapele, pevně uplatní v maximálním rozsahu a zároveň mu děkujeme za působení v kapele, do které přinesl mnoho dobrého.
 THERMIT
Hrábě
Romiš
S Erikem
Sláďa Rockstar
Celá kapela před zvukovkou
Stále ještě relativní klid
Lidí na podiu přibývá
Plácni vole, neplácnu
Ještě mám mikrofon
I ty se staň policistou
Tak jsem bez mikrofonu, Mrgel rozjíždí show a holky na podiu
Víc holek na podiu
Ještě víc holek
Jsem hvězda voe
A dál už jen brutální bordel
Deník snílka je nově i na facebooku. Všechny články tak můžete mít z první ruky.
 
 
 

 

Diskusní téma: Sbohem Thermite...

Nebyly nalezeny žádné příspěvky.

Přidat nový příspěvek

Kontakt

Deník snílka sharyk1@seznam.cz