Proč jsem si založil takovej nesmysl, jako je blog?

10.08.2015 14:42

Ahoj

Jmenuju se Kuba, je mi téměř 28 let a mám zlomený srdce...zase. Už je to snad pět let, co jsem napsal knihu. Jo, fakt jsem napsal knížku, která sice nikdy nikde nevyšla, ale samonáklad činil krásných dvacet výtisků. To z mojí knihy dělá tu nejbrutálnější limitovanou edici všech dob. Jmenuje se Než půjdeš spát a přesto, jak homoeroticky to zní je to děsivej triller plnej krve, nenávisti a sexu. Fajn, možná trochu přeháním. Je to vlastně děsně romantický. :-D Měl jsem v hlavě strašnou spoustu různých dalších příběhů, ale nikdy už jsem se nedokopal k sepsání těch nesmyslů do další knižní podoby. Včera se ale stalo něco, o čem jsem přísahal, že už nikdy nedovolím. Někomu jsem věřil...chyba...někoho jsem bral moc vážně...chyba...někdo mi přirostl k srdci tak moc, že jsem byl ochotný kvůli němu zničit svůj život, co jsem si vybudoval a začít znovu od začátku...chyba...a taky někdo komu jsem věřil, že to se mnou myslí stejně vážně, jako já s ním...moje chyba!!! Moje? No samožřejmě, že ano! 

Kdysi, když jsem byl mladší jsem všechny svoje neůspěchy sváděl na druhý a pořád se litoval. Po nějaké době mi ale došlo, že tohle vážně není řešení. Opravdu by mě zradili kamarádi, kterým jsem věřil kdybych jim to dovolil? Vážně by mi ublížily holky, co mi vyrvaly srdce z těla a rozšlapaly ho předemnou v prach, kdybych měl trochu hrdosti a neponižoval se? Já myslím, že ne! Je potřeba tu chybu vždycky hledat v prvé řadě u sebe. Proč někomu nabízet všechno, když ten člověk není ochotný vám alespoň část vrátit zpátky? Já myslím, že nic na světě za to nestojí a člověk se v prvé řadě může vždycky spolehnout jen sám na sebe! Včera jsem seděl uprostřed noci na místě, kde jsem ani ne 24 hodin zpátky byl s ní a koukal na hvězdy, který mě naučila poznávat. Popíjel jsem pivo a přemýšlel, kde se stala chyba, co jsem udělal špatně. Asi po hodině mi došlo, že jsem žádnou chybu neudělal. Možná ji neudělal ani jeden z nás. Možna to tak prostě mělo být. Honily se mi hlavou šílený věci. Od klasickejch emocí jako je vztek, bolest, strach, nenávist až nakonec přišlo poznání. Já jsem totiž tak komplikovanej člověk, že mívám ve zvyku v depresi pochybovat úplně o všem, i když to mám přímo před nosem. Ale teď k tomu poznání, protože jsem toho zažil docela dost. Na základce jsem hrál hokej, nechal se dvakrát vyhodit ze školy a stal se profesionálním pankáčem. Později jsem začal hrát na kytaru a s několika kapelama projel celý Československo. No a napsal jsem knížku, která vyšla ve dvou limitovaných edicích :-D Každopádně to poznání spočívá v tom, že jsem toho sakra zažil víc, než někteří za celej život. Přece se tady nebudu hroutil a brečet nad něčím s čím nemůžu nic dělat a říkat si, že třeba mohla být ta pravá. Popravdě jsem věřil, že je ta pravá, ale to už tak bývá, když se člověk zamiluje. Nebudu se trápit kvůli někomu, kdo o mě nestojí! Tak je to potřeba v životě brát! No a vzhledem k tomu, že mám docela bujnou fantazii a plnou prdel zážitků jsem se rozhodl, že to všechno sepíšu tady. Je mi jedno, jestli to někdo bude číst. Stačí mi, že si to třeba jednou přečtu já v šedesáti, páč víc se fakt dožívat nehodlám. Kdyby to čistě náhodou někdo četl, tak prosím omluvte pravopis páč jsem dyslektik, dysgrafik a dys všechno, co vlastně může být. Postupně začnu smolit příběhy jak bude čas.

 Pokud jste dočetli až sem, tak to máte asi fakt solidně v píči a máte můj bezmeznej respekt. Dík Kuba

Deník snílka je nově i na facebooku. Všechny články tak můžete mít z první ruky.

Kontakt

Deník snílka sharyk1@seznam.cz