Proč jsem si založil blog...

10.08.2015 14:42

Jmenuju se Kuba, je mi téměř 28 let a mám zlomený srdce...zase! Už je to snad pět let, co jsem napsal knihu. Jo, fakt jsem napsal knížku, která sice nikdy nikde nevyšla, ale samonáklad činil krásných dvacet výtisků. To z mojí knihy dělá tu nejbrutálnější limitovanou edici všech dob! Jmenuje se Než půjdeš spát a přesto, jak to zní je to děsivej thriller plnej krve, nenávisti a sexu! Fajn, možná trochu přeháním. Je to vlastně děsně romantický…
Měl jsem v hlavě spoustu dalších příběhů, ale nikdy už jsem se nedokopal k sepsání těch nesmyslů do další knižní podoby. Včera se ale stalo něco, o čem jsem přísahal, že to už nikdy nedovolím! Někomu jsem věřil a bral ho moc vážně. Někdo mi přirostl k srdci tak moc, že jsem byl ochotný kvůli němu zničit život co jsem si vybudoval a začít znovu pěkně od začátku. Taky jsem tomu člověku uvěřil, že to se mnou myslí stejně vážně, jako já s ním...moje chyba! Moje? Samozřejmě, že ano!
Kdysi, když jsem byl mladší jsem všechny svoje neúspěchy sváděl na druhý a pořád se litoval. Po nějaké době mi ale došlo, že tohle vážně není řešení! Opravdu by mě zradili kamarádi, kterým jsem věřil, kdybych jim to dovolil? Vážně by mi ublížily holky, co mi vyrvaly srdce z těla a rozšlapaly ho přede mnou v prach, kdybych měl trochu hrdosti a neponižoval se? Já myslím, že ne! Je potřeba tu chybu vždycky v první řadě hledat u sebe. Proč někomu nabízet všechno, když ten druhej není ochotný vám alespoň malou část vrátit zpátky? Já myslím, že nic na světě za to nestojí a člověk se v první řadě může vždycky spolehnout jenom sám na sebe!
Včera jsem seděl uprostřed noci na místě, kde jsem ani ne 24 hodin zpátky byl s ní a koukal na hvězdy, který mě naučila poznávat. Popíjel jsem pivo a přemýšlel kde se stala chyba, co jsem vlastně udělal špatně. Asi po hodině mi došlo, že jsem žádnou chybu neudělal! Možná ji neudělal ani jeden z nás. Možná to tak prostě mělo být. Hlavou se mi honily šílený věci. Od klasických emocí jako je vztek, bolest, strach, nenávist až nakonec přišlo poznání. Já jsem totiž tak komplikovanej člověk, že mívám ve zvyku v depresi pochybovat úplně o všem i když to často mám přímo před nosem!
Ale teď k tomu poznání, protože jsem toho zažil docela dost. Na základce jsem hrál hokej, nechal se dvakrát vyhodit ze školy a následně se stal profesionálním pankáčem. Později jsem začal hrát na kytaru a s několika kapelama projel prakticky celý Československo. S batohem na zádech jsem si s partou podobně šílených kámošů vyjel na brigádu do Skotska a o deset let později jsem se přestěhoval do Ameriky, kde jsem hledal sám sebe. No a taky jsem napsal již zmíněnou knížku, která vyšla ve dvou limitovaných edicích. Moje poznání spočívá v tom, že jsem toho sakra zažil víc, než někteří za celej život!
Přece se tady nebudu hroutil a brečet nad něčím s čím nemůžu nic dělat a říkat si, že třeba mohla být ta pravá. Popravdě jsem věřil, že je ta pravá, ale to už tak bývá, když se člověk zamiluje. Nebudu se trápit kvůli někomu, kdo o mě nestojí! Tak je to potřeba v životě brát! No a vzhledem k tomu, že mám docela bujnou fantazii a zážitků na rozdávání jsem se rozhodl, že to všechno pěkně sepíšu tady.
 

Dopředu upozorňuju, že veškerý události budu popisovat tak, jak jsem to tehdy cítil. Docela snadno se může stát, že někomu ukřivdím a dost možná mu i ublížím. Nikomu ale nebráním napsat vlastní blog a vyprávět svoji verzi příběhu.

Zároveň budu psát tak, jak mi huba narostla a nejspíš se ani nebudu vyvarovat pravopisným chybám. Pokud s tím má někdo problém, tak slovy klasika: Naserte si!!!

Deník snílka je nově i na facebooku. Všechny články tak můžete mít z první ruky.

Diskusní téma: Proč jsem si založil blog...

Nebyly nalezeny žádné příspěvky.

Přidat nový příspěvek

Kontakt

Deník snílka sharyk1@seznam.cz