Přípravy na první opravdovou akci...

14.11.2016 13:03

Je tu jaro roku 2008 a můj a Romanův sen, kterej jsme si vysnili v dětství se splnil. Hráli jsme spolu v opravdové kapele a bylo to lepší a lepší. Navíc kapela konečně sehnala zpěváka, kterýho jste mohli spatřit ve videu pod předchozím článkem. Jmenoval se Erik a byl to kovanej metalista typu Rob Halford nebo Láďa Křížek. S jeho příchodem jsme konečně začali skládat i vlastní písničky. Většinu textů napsal Erik a celá tvorba byla dost hard rocková. Vyjímku tvořilo pár písniček, který jsme převzali z Korea Punk. Byla mezi nimi i písnička Ztracenej, která se později stala jedním z našich největších hitů Korea Punk a vyšla na CD. Byla tam bohužel i DLouhá Loučka, kterou považuju z profesního hlediska muzikanta za tragédii. :-D Bohužel jsme ji stihli zahrát i párkrát na živo, včetně koncertu s kapelou Harlej. Pak naštěstí někomu došlo, že zpívat o sexu, chlastu a fetu není úplně ok pro budování popularity a zarazil to. Myslím, že to byl náš pozdější manažer Conspi. Ten se ale na scénu dostane až o něco později. O sexu a chlastu jsme pak ještě zpívali docela často. Jen to podání už bylo někde jinde. :-D  Mezitím se ale pomalu blížil náš první koncert. Ten trapas na Šternberským zimáku prostě odmítám počítat. V Uničově v parku existuje extrémně punková hospoda Na Čtverce. On už ten název napovídá tomu, že to je brutální, odpornej pajzl. Ale pro Uničovský punkový hnutí to je dodnes něco jako CBGB v New Yorku. Ten je sice už léta zavřenej, ale tato legenda mezi hudebními kluby má dodnes zvuk. Když ten název dnes řeknete, tak se každýmu vybaví Ramones, Sex pistols nebo The Clash právě na tomto místě. My jsme sice punk nehráli ani zdaleka, ale kde jinde hrát, než tady. Víc undergroundovější místo jste v celým Olomouckým kraji nenašli a nikde jinde by nás nejspíš ani nepustili. No a tak se stalo, že se nám podařilo dát dohromady asi pět vlastních písniček plus spoustu převzatejch. Podařilo se nám na akci domluvit zvukaře a další kapely. No a tady nastala ta největší sranda, kterou objasním v dalším článku. Potřebovali jsme kapelu, která přitáhne lidi, protože nás nikdo neznal. Volba tedy padla na Šumperskou úderku MadGod. To byla už poměrně známá metalová banda. Další pozvání přijali In Extremis ti byli tehdá z Libiny. No a poslední pamlsek na konec byla kapela z Otrokovic s brutálním názvem: Ježíšův bratr Milan. Neptejte se, proč se tak jmenovali. Možná to ani nikdo z nás nechce vědět. :-D Jistý je jen to, že v té kapele hrál na bicí náš kamarád ze Skotska Lukáš. (prosím nezaměňovat z naším Lukášem, se kterým jsem jel do Skotska) Jeho kapela hrála takovej prasáckej hardcore. No, sestava tedy byla perfektní a slibovala dobrej bordel. Datum konce světa padlo na 12.4.2008 a řetězec událostí vedoucí k naší první opravdové zkoušce ohněm se dal do pohybu. Ještě před tím se ale událo něco, co mi ježilo vlasy hrůzou. Týden před koncertem se totiž konala zábava s kapelou Pandora v Babicích u Šternberka. Tam jsme se kolektivně ožrali jako kapela. Jako důvod jsme si určili boj za světový mír. Po tom následovalo něco, u čeho doufám, že si to moc pamětníků nepamatuje. Někdy kolem půlnoci jsme se s Pandorou domluvili, že si zahrajeme písničku Život je krátkej od Alkeholu. Je to přesně ta, co hrajeme ve videu pod předchozím článkem. Co se na tom pódiu odehrálo plně vystihuje moje noční můry. Byl to proste muzikantskej mega trapas, kterej nám málem zarazil cestu na vrchol. Předvedli jsme prostě odporný opilecký vystoupení ve stylu Sex Pistols. Výsledkem bylo, že nás lidi vypískali a tahle ostuda se s náma táhla ještě dost dlouho. Já jen pevně věřil, že Uničov je dost daleko na to, aby se tam tohle extempore doneslo a někdo vůbec přišel. 

(Na obrázku zleva: Já, Roman, na jeho zádech Erik a na konec Sláďa)

(Tady to vypadá, že vím co dělám, ale opak je pravdou)

Poslední věc, která se v Babicích odehrála je bohužel mnohem vážnější. Na jejím začátku byli tři hrdinové, kteří se postavili obrovské přesile a jeden nečekaný zachránce, co jim přišel na pomoc. Na konci bohužel byla záchranka, vážný zranění a cela předběžnýho zadržení. O tom ale příště...

Deník snílka je nově i na facebooku. Všechny články tak můžete mít z první ruky. 

 

Kontakt

Deník snílka sharyk1@seznam.cz