Pekelný říjen 2008 konečně končí...

03.03.2017 09:56

Název dnešního článku plně vystihuje kapelní říjen roku 2008. Během tohoto šílenýho měsíce jsme odehráli snad deset koncertů. To bylo něco, na co jsme opravdu nebyli zvyklí. Bylo to ale nejkrásnější období. Během něj jsem poznal člověka, kterej se později stal velice důležitou součástí mýho i Romanova muzikantskýho života ...Davida Spilku...
Byly to dva roky, co David skončil těsně pod vrcholem třetí Superstar. Nutno taky říct, že jsem ho ze začátku dost nesnášel. Jak už jsem psal někdy dřív, nesnáším machýrky a i Davidovi chvíli trvalo, než se trochu srovnal s popularitou, kterou mu přinesla Superstar. Když jsme se poprvé potkali v tom roce 2008 byl to pro mě jenom libovej frajírek! Kdo by to byl řekl, že se z nás o pár let později stanou kamarádi, natočíme u něj ve studiu cd Korea Punk, já o něco později písničku na svou sólovku a David se dokonce stane kmotrem našeho cd Korea Punk a vyrobí původní obálku na moji knížku! No, život někdy dokáže připravit opravdu paradoxní situace.
V době, kdy jsem ho viděl poprvé mi byl těžce nesympatickej. Potkali jsme se na poslední říjnové štaci naší kapely Thermit. Bylo to 30.10.2008 v Olomouckým klubu Ponorka! Měli jsme tam hrát s Olomouckým revivalem Iron Maiden. Na tuhle akci jsme se moc těšili, protože jsme v Olomouci měli hrát vůbec poprvé.
Jak už ale bylo naším zvykem, tak se hned na zkušebně vyskytly problémy s odjezdem. Měli jsme jedno auto a bylo nás osm! Kdo to jen mohl předvídat? Padlo tedy rozhodnutí, že nás pět (Kapela!) pojedeme autem. Conspi (Manažer!), Aleš (Náš fotograf a holka pro všechno!) a sakra nemám tušení, kdo byla ta holka, co s náma jela jako doprovod pojedou vlakem.
Po příjezdu na místo jsme byli hned třikrát šokováni. Poprvé, když jsme zjistili, že Ponorka je vlastně taková miniaturní Ponorečka, kde se nedá skoro hnout a pódium je tam velký, tak dva krát dva metry (Vážně, nekecám!) Podruhé, když nám bylo hned ve dveřích oznámeno, že dostáváme 25 piv na kapelu! (Juchů a věčná sláva Conspimu!) A konečně po třetí, když jsme dostali vlastní „zázemí“ v podobě stolu vedle pódia. Ponorka je vlastně taková rodinná hospoda s luxusní atmosférou. Není tam zrovna výjimkou, že vám párkrát za koncert přistane pivo na hlavě!
To už ale dorazilo naše technické zázemí s Conspim v čele a šlo se na věc. My jsme to odpálili bez zvukovky, a to byla chyba! První zrada byla, že jsme se na tom mini prostoru prostě vůbec neslyšeli. To jsme ale časem přestali řešit. Měli jsme přece těch 25 piv na kapelu! Podstatně horší bylo, že Erik začal zpívat a bedny protestně mlčely. Do toho naběhl solidně společensky znavenej zvukař a nacpal se mezi nás na pódium. Nutno podotknout, že už před jeho intervencí jsme tam byli jak sardinky!
Nevím ani proč, ale i bez toho zpěvu jsme pořád hráli dál, i s tím zvukařem mezi sebou. Měli jsme přece těch 25 piv na kapelu! Těsně před koncem úvodní písničky se to podařilo opravit a pravděpodobně, jako poděkování mi kolem hlavy proletělo první pivo a rozletělo se někde nad Romanem o stěnu za náma! Začínalo jít do tuhýho a bylo jasný, že lidi dnes přišli spíš na metal, kterej jsme nehráli.
Největší sranda nastala, když jsme na této ultra metal akci začali hrát náš nohy roztahující ploužák Evelyn. Někdy v půlce písničky na mě přiletělo druhý pivo, a to nás tak rozhodilo, že jsme Evelyn z původních pěti minut stáhli asi na dvě! Po tomto zážitku jsem se nasral a na protest se otočil k Romanovi. Takhle jsem vydržel hrát celou následující písničku, dokud na mě Conspi nezačal hulákat, ať se okamžitě otočím zpátky! (Když Conspi hulákal, tak to vypadalo tak, že mluvil trošku nahlas. On moc neuměl být nasranej!) Tak jsem se teda otočil zase k lidem. Měli jsme přece těch 25 piv na kapelu!
To už se ale ke slovu dostal náš novej repertoár a poprvé kompletně zahraná písnička Vstaň a jdi dál a rázem bylo všechno jinak! Lidi začali tleskat a pěkně se to rozjelo. Někdy v té době přiletělo třetí pivo a v tom mi došlo, že je to asi pochvala. Takže jsme v solidní atmosféře dohráli a že jako půjdeme na těch našich 25 piv na kapelu. To si vám takhle přijdeme k našemu stolu (Rozuměj tím, že jsme udělali dva kroky z pódia!) a zjišťujeme, že u něj sedí borec, kterýho známe z televize…David Spilka! Společně s ním tam seděla nějaká jeho banda!
Takhle tedy ne! Dožadujeme se teda aby Conspi zakročil a vypráskal je od našeho stolu. Conspi to zkouší diplomatickou cestou, ale je vykázán do patřičných mezí. Tak to teda jako opravdu ne! Našich 25 piv na kapelu nám prostě nikdo nevezme a náš stůl už vůbec ne! Conspi nás ale nenechá bojovat proti bezpráví a lifruje nás k jinýmu (Podstatně menšímu!!!) stolu, u kterýho už sedí dvě holky z Uničova, co prý přijely na nás!!!
What the Fuck? My máme Rowdie? To je dobrá zpráva, protože od Rowdie je už jenom malej kousek ke Groupie. To se ale naštěstí nestalo! (Nebyly moc hezký!) Jo, jsme namyšlení a děláme to pro peníze! (Žádný peníze jsme v Thermitu nikdy nezarobili!) Jediný opravdový groupie se v historii kapely Thermit dočkal Roman!
To se takhle jednou celá kapela vypravila na Vavřineckou zábavu do Nové Hradečné. Tam Roman sbalil jedno děvče nejmenovaného jména z Dlouhé Loučky. Zbytek večera jsme poslouchali jeho nadšený výkřiky: „Ty vole sbalil jsem fanynku, hahaha, ty vole já jsem fakt sbalil fanynku!“ Společně s náma to poslouchalo dalších asi 500 lidí!
No a do toho přijela maringotka z pouti, kde se dalo střílet ze vzduchovky. Dodneška mám v živé paměti, jak před solidně zliskaným Sláďou, otáčejícím se se vzduchovkou několik desítek lidí zalehává do prachu cesty!
Po nás to ještě rozjela kapela Iron Maiden revival a to byla pecka! Kluci nám dokonce věnovali jednu písničku. Vzali to pěkně od podlahy a pro mě to dodnes je nejlepší Iron Maiden revival, co jsem kdy slyšel!
Ještě jsem vám zapomněl říct, že ta akce se konala ve čtvrtek a já s Hraběm jsme šli druhej den ráno do práce. Všichni ostatní byli ještě na školách, takže to měli solidně na párku. No, co se dělo po cestě zpátky asi úplně popisovat nebudu, protože se za to i po letech stydím! Jediný publikovatelný je to, že se nám hned před Ponorkou nějakej borec pokoušel prodat koženou bundu za sto pade. Pak si ještě pamatuju, že se Erik asi deset minut snažil přemluvit strojvedoucího, aby ho nechal řídit.
Takže, když to zhrnu, tak se rozhodně jednalo o jednu z top akcí. Bohužel nemám k disposici jedinou fotku. Jediný, co jsem po akci věděl bylo, že nenávidím Davida Spilku! To jsem ještě netušil, že se za pár týdnů znovu setkáme za podobných okolností. Sranda je, že když se z nás o pár let později stali kamarádi, tak jsem mu tohle nikdy nepřipomněl. Nejspíš si to nepamatoval a já jsem se k tomu už nevracel. Vlastně to ani nebylo třeba. V tu dobu už jsme oba byli docela jiní lidi…

Ponorka zvenku...

Ponorka zevnitř. To v pozadí je podium...

Deník snílka je nově i na facebooku. Všechny články tak můžete mít z první ruky.

 

Diskusní téma: Pekelný říjen 2008 konečně končí...

Nebyly nalezeny žádné příspěvky.

Přidat nový příspěvek

Kontakt

Deník snílka sharyk1@seznam.cz