Padá hvězda, něco si přej. Punkrocková hvězda...

26.05.2017 10:10

Už je to téměř měsíc a půl, co jsem napsal poslední článek do blogu. Tato delší absence byla způsobena tím, že jsem řešil dost podstatný změny ve svým životě a na blog jsem neměl náladu. A taky jsem tomu chtěl dát trochu odpočinout po ukončení jedné důležité životní etapy. Rozloučili jsme se s Thermitem, mojí první kapelou. V další části nás čeká příběh, kterej bude mít podobnej konec, jako Thermit. Tady ale přichází malej problém. Kapela Fly, o které budu vyprávět už nemá profil na internetu a já si už všechno nepamatuju. Proto možná dost věcí vynechám a nějaý data budu nejspíš nechtěně zaměňovat. Nacházíme se tedy v lednu roku 2009. Můj tajnej sen je splněnej a jsem členem punkrockové kapely Fly. Nebyl to žádnej syrovej punk. Spíš se ten styl blížil  kapelám jako Iné kafe, nebo Rybičky 48. Příběh a hlavně konec Fly bohužel moc veselej nebyl. Z toho důvodu budu uvádět jen přezdívky jednotlivých členů. Je mi jasný, že kdo nás znal, tak ví naše pravý jména. Rád bych se ale vyhnul případné konfrontaci s mým pohledem na věc s pohledem na věc někoho jinýho. Teď už ale k představení Fly. Byl tam bubeník Adamič, kterej zároveň bubnoval tuším ve filharmonii v Zábřehu. Skvělej kluk a dobrej muzikant. Potom tam byl basák Hanes, kterej byl taky takový správný střevo. No a poslední člen byl zpěvák a kytarista Steny. No a Steny byl takovej ten člověk, kterej se chová ve stylu já kapela. Hned první den jsem věděl, že spolu budeme mít problém. Vždycky jsem uznával demokracii v kapele a dělbu práce. Ve Fly se ale hrálo jen to, co chtěl Steny, co přinesl Steny a prostě všechno muselo být po jeho. Adamiče s Hanesem to štvalo, ale nenašli odvahu se Stenymu postavit. To by ale do kapely nesměl přijít pitomec, co nikdy neumí držet pusu. Tím pitomcem jsem samozřejmě byl já. Já jsem od začátku věděl, že něco není v pořádku, ale konečně jsem hrál přesně to, co jsem chtěl, tak jsem nad tím mávnul rukou. Tohle moje rozhodnutí bohužel mělo fatální následky. Výsledek byl, že mě konec Fly znechutil ještě víc, než odchod z Thermitu a rozhodl jsem se skončit s hraním! Zkušebna byla v Šumperku ve sklepě vily Doris, místního domu dětí a mládeže. V době mýho příchodu měla kapela na bandzone profilu čtyři nahrávky ze zkušebny. Byl to nešvar většiny kapel a spousta z nich dodneška nepochopila, že je to špatně. Problém dnešní doby je, že může hrát úplně každej. Tohle je ode mě trošku nefér, protože jsem si tím prošel taky. S odstupem času se na to ale prostě dívám trochu jinak. Jen na bandzone jsou tisíce kapel a když si to občas poslechnete, tak vás berou mdloby. Teď neposuzuju styl hudby, nebo dovednosti muzikantů. Jde mi o kvalitu nahrávek. Když si pustíte nějakou kapelu a vyvalí se na vás chrčení a pištění, tak to prostě vypnete a už se k tomu nikdy nevrátíte. Já chápu, že kapely chtějí mít svoje nahrávky a mají z nich radost. Věřte mi, pamatuju si sám sebe, když jsme na youtube nahrávali záznamy ze zkušebny natočený na starej foťák. Tohle ale prostě není správná cesta! Je potřeba si uvědomit, že když dneska založíte kapelu, tak vás dost možná čeká několik let vnucování se pořadatelům. No a když někomu pošlete mail, že by jste měli zájem hrát v jeho klubu a do přílohy mu dáte hrůzu natočenou přes mp3 přehrávač, tak opravdu nečekejte odpověď! Jediná cesta je máknout, dát dohromady nějaký prachy a natočit alespoň demáč ve studiu. Nemusí to být nahrávky za desítky tisíc, ale musí to trochu vypadat. No a vyprávím vám to z toho důvodu, že přesně takovýhle otřesný nahrávky Fly měli. No a mě se podařilo ostatní přesvědčit, že bychom měli vyrazit do studia a udělat něco kvalitního. No a tak jsem se opět ocitl ve studiu Milana Koreného ve Šternberku. Ani ne půl roku po tom, co jsme tam byli s Thermitem! Důvod byl docela jednoduchej. Neměli jsme moc peněz a studio bylo kousek od Šumperka, kde měli Fly zkušebnu. Tak jsme natočili čtyři písničky: Přestaň mi psát, 2008, Čas utíká a Dejavu. Všechno šlo dobře, až na jednu malou drobnost. Projevilo se něco, o čem jsme věděli všichni, kromě Stenyho. Steny mluvil naprosto normálně, ale když začal zpívat, měl takovej zvláštní zastřenej hlas. Nedokážu to úplně popsat, ale bylo to, jako by se dusil. Už ve studiu nám pan Korený říkal, že neví co tam dát za efekt, aby to znělo alespoň trochu normálně. Potom na koncertech se nás ostatní muzikanti ptávali, proč Steny zpívá, když je to tak šílený. Problém byl, že Steny problém neměl a podle něj bylo všechno ok. Další problém byl, že Steny byl jedináček a z poměrně bohaté rodiny. Vždycky všechno dostal až pod nos. Jeho otec hrával na kytaru v plesové kapele a přišel k nám na zkušebnu, že jako budeme pilovat zpěvy. Dopadlo to tak, že mi Steny řekl, že zpívat nebudu, že to neumím a zpíval jen on a Hanes mu dělal vokály. A když jsme v té zkušebně seděli a poslouchali ten šílenej Stenyho hlas a dívali se na jeho otce, jak spokojeně pokyvuje hlavou, aniž by mu cokoli řekl, tak jsme jen nevěřícně přivírali oči. Dole pod článek vám dám odkaz na youtube na písničku 2008, kterou jsme tenkrát v tom studiu nahráli. Udělejte si obrázek sami. V tu chvíli jsme to ale ještě tak moc neřešili. Potom konečně přišla první akce a my jsme vyrazili do Prahy na náš první koncert. A nutno říct, že pro nás a hlavně pro mě zamenal zásadní zvrat v hudebním životě. Díky němu jsem totiž poznal dnes poměrně slavný punkrockový kapely ATD a Zakázaný ovoce...

Já ve studiu

Adamič ve studiu

Steny ve studiu

Deník snílka je nově i na facebooku. Všechny články tak můžete mít z první ruky.

 

Diskusní téma: Padá hvězda, něco si přej. Punkrocková hvězda...

Nebyly nalezeny žádné příspěvky.

Přidat nový příspěvek

Kontakt

Deník snílka sharyk1@seznam.cz