Nejlepší akce ze všech...HARLEJ...

27.02.2017 13:17

Na psaní tohoto článku jsem se těšil nejvíc, ze všech. Bude se totiž týkat akce, která byla tou největší odměnou celé kapely Thermit. Ještě předtím vám ale povím mega vtipnou historku o tom, jak jsme se nechali vyhodit z koncertu s kapelou Arakain. Jen aby bylo jasno, neměli jsme tam být jako diváci, ale účinkující. Dopředu se omlouvám, protože si nepamatuju, kdy akce proběhla. Bylo to ale venku a mám takový podezření, že to událo ještě před dobrodružstvým ve Skotsku. Byl to jednodenní festival v Litovli a jmenovalo se to tuším Rock for all. Ještě pár let zpátky mi v pokojíčku visel plakát, ale ten už taky odvál čas. A proto budu tak trochu vařit z vody. Akci pořádal a nebo se na pořádání minimálně podílel jistý Oslomrd. Na jménu toho člověka nezáleží. Jednak stovky lidí ví, o koho se jedná a jednak bych ho nerad veřejně urazil, nebo tak něco. Vážně netuším, proč se mu říkalo oslomrd, ale tu přezdívku zná na Olomoucku snad každej. Jeden čas hrál na bicí i v Pandoře. Oslomrd byl typickej muzikant idiot. V naší hantýrce takhle označujeme geniálního muzikanta, co je zároveň idiot člověk. A s takovým se v kapele zrovna potkat nechcete. Za sebe musím říct, že mi nikdy nic osobního neprovedl a taky nemůžu říct, že bych ho doslova nenáviděl. Ale nemám rád machýrky a je mi u prdele, jestli ten člověk je kapitán dopravního letadla, astronaut, nebo olympijskej vítěz. Lidi jsou prostě dobří a špatní a je jedno jestli jsou bohatí, nebo chudí. Já už nevím, jak jsme se na tu akci dostali a ani jsme nebyli na plakátech. Jediný dvě kapely, co si pamatuju byly Arakain a Doro Pesch revival. No a sakra odmítněte si zahrát s Arakainem. No a tak jsme tam dojeli, dostali jsme VIP naramky pro kapely a šli se vyfotit s Arakainama. Tam nastalo krutý prozření. Pánům hvězdám se moc fotit nechtělo. Ani nevím, jestli někdo z kluků má vůbec fotku. Já jsem znechuceně odešel. No a tak jsme popíjeli a čekali. A tak si tak čekáme, tak je už po půlnoci a pořád nehrajeme. Pak vidíme Oslomrda a jdeme to teda řešit. Konverzace probíhá nějak takto: Já: Vole, kdy jako budeme hrát? Oslomrd:Vole, až budete na řadě! Já:Vole, ale už je půl jedné. Oslomrd:Vole, to je mi u prdele. Já:Vole, ale tak my se na to jako můžeme vysrat! Oslomrd: Víš co vole? Tak to jako táhněte do hajzlu!  No a tak jsme teda táhli. :-D Z této konverzace dokonce existovala videonahrávka. Bohužel už taky skončila někde v propadlišti dějin. Je možný, že to neproíhalo takhle úplně doslovně, ale takhle nějak si to pamatuju. Aby bylo jasno, tak my jsme ani nevěřili, že si tam vůbec zahrajeme. Na druhou stranu si dodneška myslím, že jsme tam nikdy ani hrát neměli. Je to jen taková moje myšlenka. Možná jsme byli pozvaní jen za účelem, aby nám bylo ublíženo a možná taky ne. Nicméně jsme byli zadarmo na fesťáku a ještě k tomu v backstage a to se vyplatí. S Oslomrdem se ještě potkáme, protože budeme v budoucnu stát na jednom pódiu. No, tak jsem se pěkně rozkecal, ale šup na koncert s Harlej. Den po v minulým článku popisovaným koncertu v Přerovským Šuplíku mi zazvonil telefon. Na druhý straně byl náš manažer Conspi a povídá: Hele kámo, mám pro tebe brutální pecku. Domluvil jsem vám společnej koncert s Harlej. No a já měl orgsmus. Harlej.....kapela, jejíž písničky hrály snad všechny zábavovky napříč republikou. A my jim teď máme dělat předkapelu? Děkuju Conspimu na stotisíckrát a volám Romanovi. Tady ale dostávám solidní facku. Roman mi totiž na tuhle informaci odpovídá: No a co jako? Sorry, ale to mě zas tak netankuje. No wau!!! Tak se nám vážení přátelé stalo, že Roman byl namyšlený muzikant! :-D Je pravda, že v tom říjnu 2008 jsme šli hodně nahoru. Odehráli jsme hodně koncertů a bylo to lepší a lepší. Ustáli jsme to všichni, kromě Romana a Erika. Ta Erikova záležitost nakonec vyůstila v můj odchod z kapely, ale k tomu se ještě dostaneme. No, Romanovo prozření nastalo někdy po koncertu s Harlejem. Dala se s ním totiž na baru do řeči nějaká kočička a Roman ze sebe udělal táááááááákhle velikýho pána bubeníka, až to chudák holka neunesla a utekla mu. To už ale nastala Conspiho chvíle a jako správný manažer mu politicky vysvětlil, že jestli se nepřestane chovat jako kokot, tak si prostě nezašuká. :-D Nikdo z kapely se nikdy nedozvěděl co Romanovi Conspi ten večer řekl, ale zabralo to. Roman od té doby přistupoval ke všemu s pokorou a respektem. V Thermitu i později v Korea Punk.V kapele celkově to ale vyvolalo neskutečný pozdvižení. Nebylo to sice za nějaký veliký peníze, ale dostali jsme na cestu a ještě najíst a napít a hlavně šanci předvýst se před opravdu moc lidma. 24.10.2008 to bylo to magický datum. Já jsem bohužel nemohl jet s kapelou, protože jsem byl až skoro do večera v práci. (Ano, Thermit nikoho z nás opravdu neživil.) Do Mohelnice, kde se koncert měl odehrát jsem dorazil zhruba o půl osmé večer. Jinak, Mohelnice je kousek od mých Troubelic. (Vidět výraz lidí, co vás nemají rádi, když na ně koukáte z pódia je k nezaplacení.) Koncert se odehrával ve velikým kulturáku. Na mě čekal hned po příjezdu kulturní šok v podobě naší první šatny za celou dobu existence kapely. Poprvé v životě opravdový zázemí. Šatnu jsme sdíleli společně s místní kapelou Herrgott. Měli jsme od nich půjčenou i pódiovou aparaturu. A já od jejich kytaristu Knedlíka i poprvé v životě bezdrátovou kytarovou vysílačku. No a pak nastal brutální šok. Sedíme si takhle v šatně a chystáme se. Najednou se rozrazí dveře a v nich vysmátej Tonda Rauer (kytarista Harleje) Hned za ním se tlačil Kollins (basák) a oba měli strašnou prdel z toho, že na ně zíráme, jako vystrašený štěňata. Za chvilku přiběhli pořadatelé s tím, že Harlej mají jako hlavní kapela vlastní šatnu a začali je lifrovat pryč. Do toho se probral Erik a povídá: Hej Kollins! Kdy vyjde nový cédo Debustrolu? Kollins se poškrábal na hlavě a povídá:Hele vole, asi na jaře. Erik: Tak dík. :-D Já vím, že dnes to asi zní směšně, ale pro nás to byly obrovský hvězdy a věřte mi, že Erik byl po svým rozhovoru s Kollinsem bledej ještě hodně dlouho. No a potom už nastal čas se nazvučit. Potom jsme se vrátili na šatnu, kde nám Conspi udělil rozhřešení a šlo se do akce. Na koncert ve finále přišlo několik stovek lidí. Kulturák byl skoro plnej. My jsme ale začínali a lidi spíš tak nějak jen postávali a koukali. No prostě klasický prokletí první kapely. Ale když jsme dohrávali, tak už bylo skoro plno. Je pravda, že stres a nervozita udělaly svoje. My jsme ale asi ukázali nejlepší formu za celou naši existenci. Bylo to prostě skvělý ve všech ohledech. Poprvé jsme hráli na velikým podiu na kvalitní aparaturu a světla nám svítily do ksichtu. Kdo někdy hrál na velké akci ví, jaký je na podiu vedro, když do vás perou desítky reflektorů. Jedinej problém byl, že jsme neměli zkušenosti s tím, jak mluvit se zvukařem. Jak si říct co a kam chceme, aby jsme se slyšeli. A tak se stalo, že jsme skoro neslyšeli jeden druhýho a kdykoliv někdo přešel ze svýho plácku někam jinam, tak ho okamžitě přerušil nástroj toho druhýho. No a když jsme se pak zase sešli v šatně, tak se okamžitě projevil Erik. První co udělal bylo, že mi začal vyčítat, jak jsem všechny předbíhal. Je pravda, že jsem určitě párkrát ujel, když jsem slyšel hovno. Ale to úplně všichni a nikdo nikomu nic nevyčítal. Tam se poprvé za celou dobu ukázalo, že už nemám problémy jen se Sláďou, ale teď už i s Erikem. Ten večer jsem si ještě nasypal popel na hlavu a uznal jsem to a nikoho jinýho jsem neřešil. To ale bylo naposledy, co jsem si to nechal líbit. Po koncertu jsme ještě zaběhli za klukama z Harleje pro společnou fotku. A tady se znova ukázalo, že všechno je o lidech. Zatímco s Arakainem zkušenost dost negativní, Harlej úplně skvělí kluci. V podobě fotky máme všichni krásnou vzpomínku. A je úplně jedno, jak naše kapela dopadla. Tohle jsme prostě dokázali společně a nikdo nám to nikdy nevezme! Vznik této fotky byl dost vtipnej. My jsme se obě kapely sesáčkovaly k sobě, zvukař Harleje si vzal foťák a říká: sýýýýýr. Do toho někdo z Harleje: prcááááááát. Všeobecnej výbuch smíchu a opakovačka, protože tohle fakt nešlo. Takže, když to shrnu. Nejlepší akce best ever a vděčíme za ni Conspimu. Bylo to něco neskutečnýho a byl to jeden z mých top muzikantských zážitků. No a na závěr mám pro vás tři unikátní nahrávky, který se mi podařilo zachránit. Všechny jsou ke shlédnutí dole pod článkem. Na první je naše hecovačka a dodávání odvahy s Conspim před koncertem. Na druhé je sestřih koncertu. Prosím věnujte zvláštní pozornost písničce Dlouhá Loučka a jejímu textu. Už jsem ji několikrát zmiňoval, jako pozůstatek prvního Korea Punku. A ano, vážně jsme na této profi akci zpívali o hulení, lisohlávkách, chlastu a fetu. A na poslední pokoncertní pochvala Conpiho, naše nadšený reakce a moje konfrontace s Erikem. Myslím, že hlavně to pokoncertní video je nutno vidět. Není to sice nějaká mega hádka, ale dobře poslouží k představě o stavu, v jakým se kapela nacházela. Videa berte prosím s rezervou. V roce 2008 jsme nedisponovali žádným kvalitním nahrávacím zařízením a proto jsme natáčeli na foťák mýho táty. I přes nějaký negativní drobnosti jsme se po této akci nacházeli v euforii. Kdo by to byl řekl, že Thermit čekaly už jen dva měsíce života.

Naše fotka s Harlejem.

 

 

 

 

Deník snílka je nově i na facebooku. Všechny články tak můžete mít z první ruky.


 

Diskusní téma: Nejlepší akce ze všech...HARLEJ...

Nebyly nalezeny žádné příspěvky.

Přidat nový příspěvek

Kontakt

Deník snílka sharyk1@seznam.cz