Listopad 2008 2 část...

17.03.2017 10:04

Minule jsme skončili u smrti Sláďovýho křečka a celokapelního smutku. Nebyl ale čas ztrácet čas truchlením, protože nás čekala Chropyně s kapelou Calibos! Na tohle jsme se moc těšili. Calibos byla je a navždy bude Olomoucká metalová legenda s velkým L! Jenže v době, kdy jsme se potkali na společným pódiu už se jednalo jenom o torzo této kdysi slavné bandy. V tu dobu totiž zrovna z kapely odešel její zpěvák a ikona Mirek Spilka. Ano, tady se sluší podotknout, že Mirek Spilka je otec Davida Spilku!
No a tady vám hodím malej oslí můstek k pozdější kapele Korea Punk. Náš budoucí basák Hejďák mi jednou povídal, jak na Calibos chodil do Šternberka do narvanýho kulturáku, jako patnáctiletej pankáč. V tu dobu ještě nemohl tušit, že si jednou s Calibosem zahraje na společným podiu, coby basák zábavové kapely Pandora. No a taky nemohl tušit, že se naskytne u nahrávání cd Korea Punk v nahrávacím studiu ve sklepě u Spilků doma. Nemohl dokonce tušit ani to, že se Mirek Spilka hlasově zúčastní nahrávání úvodu písně Katka. Tohle všechno ale mělo přijít až za pár let!
V době, kdy jsme Calibos poznali ale zrovna zuřila krutá válka mezi Mirkem Spilkou a zbytkem kapely! Kdo si to období pamatuje, tak ví, jak nechutný to bylo. Obě strany se vzájemně napadaly přes sociální sítě, média a pálily ze všech dostupných zbraní. Výsledkem toho všeho byl na jedné straně dál jedoucí Claibos bez Mirka Spilky a bubeníka, co odešel společně s ním. Na druhé straně Calibos M.S jak si svoji novou kapelu Mirek nazval. No a fanoušci se stali samozřejmě rukojmí toho všeho! Celý to jako přes kopírák připomíná aféru kapely ZakázanÝ ovoce. Na tu už jsem se naštěstí díval z dálky jen jako nezůčastněnej divák. I to ale stálo za to, protože sledovat svoje kámoše jdoucí si navzájem po krku vážně stojí za to!
Hlavní důvod, proč to tak rozebírám je ten, že vedlejší ztráta občanské války Calibosu byla rozpad Thermitu! Pokud jste celou tu dobu čekali na impulz k našemu konci, tak dneska jste se konečně dočkali. Chropyně se v budoucnu zapíše do historie ještě mnohem černějším písmem, než je konec kapely Thermit. V roce 2011 se na ní totiž vyřádil jeden z největších požárů v historii České Republiky se škodou v řádech stovek milionů korun.
Ale zpět k našemu příběhu. My jsme vyrazili ze Šternberka ve strašným stavu. Podepsal se na nás koncert v Olomouci den před tím a taky zapíjení žalu za Sláďovýho křečka, kterej položil na oltář svobody to nejcenější. Když jsme dorazili do Chropyně, kam s námi jela snad celá Sláďova rodina, tak jsme byli příjemně překvapeni. Pěknej útulnej klubík s roztomilýma barmankama a všechno bylo nachystáno na luxusní párty.
Calibos už byl na místě a tady se opět shledáváme s naším přítelem Oslomrdem. Pamatujete na Oslomrda? Je pravda, že on už jednou v Calibosu hrál, ale netušil jsem, že to s ním někdo zvládne i podruhé. Válečný stav některých členů kapely Thermit s Oslomrdem nikdy zrušen nebyl, ale pro tento večer bylo alespoň uzavřeno příměří. No a tady taky nastalo moje největší dejavu a taky jsem si uvědomil, že éra i sebeslavnější kapely jednou skončí! Tady naprosto doporučuju k poslechu písničku Nikdo nepřišel od kapely Starý pušky!
Ten večer jako bychom se totiž znovu ocitli v Šumperským H-clubu. S tím rozdílem, že tady se před náma nešourala ani ta uklízečka! Ten večer totiž nepřišel vůbec nikdo! Ani jeden jedinej člověk!!! Co se nás týče, čert to vem. Přece jenom nás ve Zlínským kraji nikdo neznal, ale sakra kapela Calibos byla žijící legenda, byť rozbitá a táhnoucí jednu nohu za sebou! Tohle bylo smutný, moc smutný.
Věřte tomu nebo ne, ale z tohoto večera se nakonec vyklubala asi nejlepší akce kapely Thermit. My jsme se totiž s Calibosem domluvili, že kašleme na lidi a uděláme si koncert pro sebe navzájem. Takže jsme se prostě kolektivně ožrali jako hovada a po důkladné dělostřelecké přípravě jsme přešli do útoku! My jsme to odpálili jako první a tady nastala komická situace. Všichni jsme to pojali profesionálně, jako normální koncert, až na našeho basáka Hraběho. Ten si totiž oblíkl odpornej svetr po pradědovi snad ještě z první války a že na to prostě sere! Takže jsme tam stáli my jako ze žurnálu a vedle nás Hrabě, kterej vypadal jako by se právě vrátil z pole! Po asi dvou písničkách si to naštěstí rozmyslel a ten hroznej svetr sundal.
Na tohle naše pojetí celé akce úžasně zareagovaly barmanky a vytvořily nám luxusní publikum! Po nás to rozjel Calibos a pařili jsme pro změnu my. Možná to všechno zní šíleně, ale pro mě to bylo to nejhezčí, co jsem s Thermitem zažil. Krásná a uvolněná atmosféra bez žádných konfliktů. Ono ale vždycky, když je moc hezkýho, tak se to musí zákonitě podělat. Nedlouho po akci jsem se totiž dozvěděl něco, co dnes s odstupem mnoha let už dokážu pochopit, ale tehdy jsem to bral jako nůž do zad od kamaráda, jestli jsme v tu dobu vůbec ještě kamarádi byli!
Za boha si už nedokážu vzpomenout na přesnej řetězec událostí, tak budu trochu vařit z vody. Týden po akci se totiž konala zkouška, která byla mírně řečeno „divná.“ Nedokážu to tak úplně popsat, ale byla tam taková ta atmosféra, kde se jeden druhýmu nedokáže podívat do očí! Erik byl divnej, Sláďa byl taky divnej a nejdivnější byl Conspi! Já jsem na zkušebně dělal, že jsem si ničeho nevšiml, ale ve vlaku na cestě domů jsem na Conspiho nastoupil. No a z něj vypadlo, že zjistil, že Erik byl na konkurzu na zpěváka Calibosu!!!
Ten okamžik, kdy jsem se to dozvěděl si pamatuju naprosto přesně. Venku pršelo a ve vlaku bylo najednou takový to tíživý ticho. Nikdo neřekl ani slovo a bylo to prostě zlý. Jak říkám, dneska už dokážu pochopit, proč Erik na ten konkurz šel. Byl to přece Calibos a Erik na to měl.
Možná bych teď mohl odbočit a připomenout příběh jedné kapely, která se účastnila tuším soutěže Československo má talent. Kapela dohrála a jeden z porotců řekl, že super, ale že mají zájem jenom o zpěvačku. No a zpěvačka před stovkama tisíc lidí u televizních obrazovek vrazila kudlu do zad dlouholetým spoluhráčům, kteří ji vlastně udělali a šla dál sama! Pamatuju si na výrazy všech členů té kapely, když to udělala. Tenkrát jsem si s úžasem říkal, jak se asi musejí cítit.
No a přesně takhle jsem se teď cítil já! My jsme v té době s Erikem rozhodně nebyli kamarádi s velkým K. Řekl bych ale, že jsme se minimálně respektovali. Nebo alespoň já jeho ano! Pro mě to prostě byla nepochopitelná zrada. A nejvíc mě sralo, že jsem se o tom dozvěděl náhodou. Sláďa to samozřejmě už nějakou tu dobu věděl a nikomu nic neřekl. Myslím, že moc dobře věděl, že jako kapelník selhal a samotnýho ho to sralo.
Teď nechci kecat a raději zůstanu neutrální. Přiznávám, že si už nepamatuju, jestli Erik neuspěl, nebo si to rozmyslel. Nicméně se to provalilo a už to nešlo vzít zpátky. No a tady nastal osudovej zlom. Náš manažer Conspi se totiž rozhodl nevměšovat se a nechat nás, ať si to vyřešíme sami! A to byl konec Thermitu, protože my jsme to sami vyřešit nikdy nemohli. Jsem si stoprocentně jistej, že kdyby tenkrát Conspi zasáhl a řekl dost, všichni se chováte jako kokoti, tak by nás to zachránilo! On tu moc rozhodně měl, ale rozhodl se ji nevyužít. Někdy je totiž největší ukázka vaší síly právě to, že svoji moc nevyužijete! Tohle jeho rozhodnutí ale mělo velikej vliv na pozdější životy nás všech. Ať už muzikantský, nebo osobní! Pro Thermit každopádně znamenalo naprostou katastrofu!
No a pak už přišla zkouška kapely. Ta poslední, kde jsme byli všichni. Na té si vzal slovo Erik a všem oznámil, že byl na konkurzu u Calibosu a že si to rozmyslel, že se všem omlouvá a tak podobně. Neudělal to proto, že by chtěl být upřímnej. Udělal to proto, že mu prostě nic jinýho nezbývalo. Jak už jsem řekl, nepamatuju si, jestli ho nevzali, nebo si to opravdu rozmyslel. Já už jsem mu ale nevěřil ani slovo. Tenkrát jsem to prostě vzal strašně osobně. S odstupem času uznávám, že to ode mě bylo přehnaný a dětinský. Prostě jsem to ale nemohl nechat být! Proto jsem všem oznámil, že chci hlasovat o Erikovu setrvání v kapele!
Tam mi Sláďa vyrazil dech, když řekl, že se o ničem hlasovat nebude a Erik zůstává! Demokracie v praxi! Byl jsem z toho tak v šoku, že jsem se ani nezmohl na odpor. Po zkoušce jsem zůstal sám na zkušebně a pořád dokola jsem si hrál punkrockový písničky od Punk Floidu a jiných oblíbených kapel. Ten večer se ve mě něco zlomilo. Právě tehdy jsem si totiž uvědomil, že moje srdce bije pro punkrock a ten chci hrát!
Po téhle zkoušce se kapela nacházela ve strašným stavu. Nikdo to sice neřekl nahlas, ale Conspi věděl, že je konec! Dal nám možnost otestovat naše přátelství a my neuspěli. Měli jsme na to a posrali jsme to!
Do toho přišla poslední akce. Náš kamarád Mrgel slavil narozeniny. Ty se měly odehrát v kulturáku v Dálově. Měla to být čistě punková akce, kde měly hrát samý garážový bandy a do toho my jako headliner! Bylo to zadarmo, bez pořádný aparatury, pořadatelský služby, prostě bez ničeho. Nic nás ale nemohlo připravit na to, co mělo přijít.
Pokud jsme s Romanem tenkrát na tom letním táboře snili o holkách na pódiu a brutální show, tak teď jsme se toho měli dočkat! Čekala nás akce, kterou nikdo z nás před tím ani potom už nezažil. Mělo přijít to nejluxusnější rozloučení, jaký jenom mohl Thermit dostat...

Chystání...

Roman si chystá bicí...

Hrabě s jeho svetrem...

Hrabě má stále svetr...

Ještě pořád...

Už ho sundal, ale vůbec se mu to nelíbí...

Pořád se mu to nelíbí...

Deník snílka je nově i na facebooku. Všechny články tak můžete mít z první ruky.

 

Diskusní téma: Listopad 2008 2 část...

Nebyly nalezeny žádné příspěvky.

Přidat nový příspěvek

Kontakt

Deník snílka sharyk1@seznam.cz