Kapitola třetí-Dexterova sluj (Část 2)

02.07.2017 12:00

Tajemství Dexterovy sluje, jak to Chris nazval měli patrně začít objevovat v suterénu, protože šli stále po schodech dolů, až dokud schody neskončily a nezastavily je dveře. Tady se Chris otočil na Jerryho a šibalsky řekl: ,,Vítej v našem skvělým světě.“ Otevřel dveře, cvakl vypínačem a Jerry zůstal stát, jako opařený. Byli ve velké garáži, ve které napočítal deset aut a jedno luxusnější, než druhé. Přímo před ním stálo nádherné červené Camaro, kterým viděl přijíždět Claire. Vedle něj krásný, černý Dodge Challenger. ,,Ten je můj.“ Prohlásil hrdě Oskar, když viděl kam Jerry závistivě kouká. Ten se jen beze slov podíval na Chrise, který ukázal na černého Hummera. ,,Jsem na ty větší víš.“ zasmál se. Jerry jako rocková hvězda vydělával pohádkové peníze, ale takový vozový park si nemohl dovolit ani on. Když si vzpoměl na svoje Audi A8 stojící doma v garáži, jen si povzdechl. Beze slov procházel mezi těmi nádhernými kousky, až došel do rohu garáže, kde bylo jedno auto pod plachtou. ,,Co je tohle?“ zeptal se jich a Oskar s Chrisem se po sobě podívali. ,,To je jedna z věcí, o kterých se u nás dělá, že neexistují.“ vypadlo nakonec z Oskara a Chris pokrčil rameny. ,,Ale to neznamená, že ho nesmíš vidět.“ Stáhl plachtu, pod kterou se objevilo krásné, černé auto. ,,Ford Mustang Fastback 1967.“ řekl Oskar a láskyplně se na auto díval.“ Jerry přešel ke dveřím a zkusil je otevřít, marně. Chris vzdechl: ,,Od něj má klíčky jen Claire.“ Jerry se na něj nevěřícně podíval. ,,A proč je tu pod plachtou? Vy s ním nejezdíte? Na takovou nádheru musíte být hrdí.“ ,,No…“ poškrábal se na hlavě Oskar. ,,Víš, bylo Fredovo.“ Jerryho nálada rázem klesla pod bod mrazu. Chris auto něžně pohladil a otočil se na Jerryho. ,,Claire už deset let to auto udržuje v provozu schopném stavu, jakoby čekala, až se Fred jednoho krásného dne vrátí. Nikomu nedovolí se ho ani dotknout.“ Chris přes auto opět přehodil plachtu a usmál se. ,,Tak, už ses nabažil? Můžeme pokračovat dál?“ Jerry se ale nemohl hnout z místa. Už zase se cítil jako vetřelec, jakoby tu byl navíc. Chris zatleskal, aby ho probral z úvah a zklamaně prohlásil: ,,Člověče myslel jsem, že budeš víc nadšený a ne, že tu budeš stát jako zmoklá slepice.“ Jerry se na něj podíval a aby zamaskoval svoje rozčarování, tak se zeptal: ,,Tohle všechno muselo stát obrovské peníze, kde jste na to vzali?“ Ti dva se zasmáli. ,,Víš, to je taková menší kompenzace za to, že se staráme o to, aby se lidi měli dobře a nikdo jim neubližoval. Takhle se mají všichni upíři ve společenství.“ vysvětlil mu Oskar málem hrdě. ,,Nevím, jestli ti to Mary řekla, ale máme svoje lidi v bankách a nejen tam.“ doplnil ho Chris. ,,Aha, takže jestli tomu správně rozumím, tak vy chráníte lidi a na oplátku je vykořisťujete a žijete si jako králové.“ odtušil Jerry se smíchem. ,,Hele, my nikoho nevykořisťujeme! Prostě si jen bereme to, co si zasloužíme! Víš kolik z nás už zemřelo při záchraně člověka?“ namíchnul se Chris. ,,Jo jo, dobře chápu to.“ rezignoval Jerry. ,,Pochopíš to sám, až zjistíš, co všechno obnáší naše práce.“ prohlásil Chris a dal mu herdu do zad. Přešli na druhou stranu garáže a zastavili před dalšími dveřmi. ,,Tohle, “ řekl hrdě Chris a otevřel dveře ,,je moje nejoblíbenější část domu.“ Po rozsvícení světla se před Jerrym objevila, prostorná místnost se spoustou různých strojů. ,,Vy tu máte soukromou posilovnu?“ vydechl nadšeně a Chris se rozzářil: ,,Líbí se ti?“ Jerry se na něj podíval, jako na blázna. ,,Je úžasná, máte tu úplně všechno.“ Chris vypadal oproti Oskarovi, jako že má druhé vánoce. ,,Máš dobrou postavu, určitě jsi posiloval že?“ vysekl Jerrymu poklonu. ,,Jo, strávil jsem spousty hodin v posilovně, ale spíš než s činkami jsem trávil čas s boxovacím pytlem. A taky s alkoholem a různými dalšími podpůrnými prostředky. Takže u mě posilovna ztrácela svůj smysl.“ přiznal se Jerry. Chris se na něj pobaveně podíval a prohlásil: ,,Ale postavu máš dobrou a vsadím se, že minimálně stovku jsi zvedal na bench press.“ Jerry se zasmál. ,,Jo, to jo, ale teď bych to už asi nezvedl. Už jsem to nezkoušel snad rok. Poslední dobou jsem svoje tělo spíš ničil, než zveleboval.“ ,,Nezapomeň, že teď máš mnohem větší sílu.“ vložil se do jejich hovoru Oskar. ,,Správně, jsi upír podívej.“ zahlaholil Chris a začal na tyčku nakládat činky. ,,Máme speciálně upravené vybavení, aby to ty váhy uneslo.“ vysvětloval Oskar mezitím, co Jerry přepočítával librami označené činky, na kilogramy a nakonec se zastavil na čísle 600Kg. ,,Ty to jako fakt chceš zvednout?“ zeptal se nevěřícně Chrise, který už ležel na lavici pod činkou. Ten na něj však jen pobaveně zamrkal. ,,S tímhle se rozcvičuju, normálně zvedám daleko víc.“ Natáhl ruce a zatlačil. Činka se vznesla, jakoby byla pírko a Jerry vzdechl úžasem. Chris ji párkrát zvedl a položil ji zpět na stojan. ,,Chceš to zkusit?“ zeptal se Jerryho, který měl ještě stále otevřenou pusu úžasem a zakroutil hlavou. ,,Snad příště.“ usmál se škrobeně a Oskar, který netrpělivě poskakoval na místě zamumlal: ,,Tak pokračujeme?“ ,,No jo.“ vzdechl Chris. ,,Oskar posilovnu moc nemusí víš a je to na něm taky vidět. Má rád spoustu jídla a málo pohybu. Samozřejmě, že teď už je to jedno, protože jako upír nepřibereš. Posilovnu máme spíš jako zpestření. Zůstaneš už navždycky takový, jaký jsi byl při přeměně. A proto už nemůžeme nic udělat s Oskarovým panděrem.“ zasmál se a šťouchl Oskara prstem do břicha. ,,Aha, za to ty jsi lev salónů co?“ zavrčel Oskar a otočil se na Jerryho. ,,Teď ti ukážeme moji nejoblíbenější místnost v domě.“ Vystoupali zase po schodech, ale ne úplně nahoru a zastavili se před jedněmi ze dveří. ,,Vítej v ráji.“ řekl Oskar slavnostně a postrčil Jerryho dovnitř. Ten šel dnes už potřetí do kolen, protože mu přišlo, že se právě ocitl v ústředí NASA. Bylo tu spoustu počítačů a vůbec vybavení, za které by se nemusel stydět žádný profesionální hacker. Bylo tu hned několik konzolí Playstation a X box. Dokonce i letecký simulátor a stolní fotbálek. Jerry jen chodil po místnosti a mával rukama kolem sebe neschopen slova. ,,To je, to je…“ ,,Úžasný!“ doplnil ho Oskar. ,,Bože děkuju, že jsem umřel. Děkuju, děkuju, děkuju!“ opakoval Jerry pořád dokola a měl chuť se rozbrečet. Rozběhl se k Oskarovi a Chrisovi a objal je se slovy. ,,Auta, posilovna, tady tohle, jsem v ráji, že jo? Že jsem v ráji?“ Ti dva se začali smát a Chris ho poplácal po zádech. ,,Nevím, jestli je tohle ráj, nebo peklo a nebo bůhví, co ještě, ale vítej v rodině brácho.“ V tu chvíli se otevřely dveře a dovnitř nakoukla Kira. Když viděla tři objímající se kluky, tak se s poťouchlým výrazem vyložila ve dveřích a prohlásila: ,,No, ať už tohle vypadá sebedivněji, nebudu z toho dělat ukvapené závěry. Tedy, ne že bych vás chtěla soudit, ale my jsme heterosexuální rodina, že jo?“ Všichni se začali smát a Chris Kiru políbil. ,,To víš, že jsme lásko, ale jsou chlapský věci, který vy holky nechápete.“ Kira se zatvářila tajemně. ,,Ale jo, já to chápu. Každý máme svoje potřeby, jen to nemusíte dělat tak veřejně a mimochodem, máte jít na oběd…héééj, to si odskáčeš!“ vykřikla, když si ji Chris hodil přes rameno s prohlášením, že snědla moc vtipné kaše a zamířili na oběd. Když vycházeli z místnosti, tak na Jerryho ještě vesele pokřikovala: ,,Vidím, že ti ukázali svoje doupě na vymývání mozků. Doufám, že z toho nejsi tak odvařený, jako oni.“ Jerry se jen zasmál. ,,Už se nemůžu dočkat, až si ten mozek začnu vymývat.“ prohlásil a Kira se jen chytila za hlavu a celou cestu ke stolu mumlala něco o bláznech. Oběd proběhl ve veselé náladě, o kterou se postarala právě Kira neustálým rozebíráním sexuality Chrise, Oskara a Jerryho. Což bylo zajímavé téma i pro Mary a Sáru a proto nebyla o zábavu nouze. Po obědě vzala mužská část útokem kybernetickou místnost, jak ji nazval Oskar. To vedlo k nelibosti Kiry a Sáry. ,,Klidně můžete hrát s námi.“ nabízel jim s poťouchlým úsměvem Chris. ,,Ne díky, až budu chtít ztrácet čas, tak půjdu raději na koncert Celine Dion.“ pronesla ironicky Kira. ,,Já mám rád Celine Dion.“ ozval se Jerry a Kira jim s očima v sloup přibouchla dveře před nosem. Jerry se ponořil do online hry Counter Strike, kterou znal moc dobře a dařilo se mu. Všichni se výtečně bavili a čas běžel neuvěřitelně rychle. ,,Ale co, na zábavu máme věčnost.“ pomyslel si Jerry po pár hodinách likvidování nepřátel, když dovnitř zase strčila hlavu Kira s tím, že musí jít s ní, což velice špatně nesli Chris s Oskarem. ,,Sakra Kiro, jsme uprostřed hry, teď nemůže odejít!“ rozčiloval se Oskar a Chris ho doplňoval: ,,Jo, vy ho můžete mít zítra, teď je náš!“ Kira se na něj usmála a hláskem sladkým, jako med řekla: ,,Ty se moc neozývej, nebo se v noci moc kamarádit nebudeme!“ což zapůsobilo a Chris se nešťastně podíval na Jerryho. ,,Měl bys jít, protože jak není přes den po jejím, tak není v noci po mým, jestli mi rozumíš.“ Jerry moc dobře rozuměl a jen, co vyšel za Kirou ven z místnosti se rozesmál na celé kolo. ,,To snad není možný, ty jsi hrozná ženská.“ řekl jí se slzami smíchu v očích jen co za ním zapadly dveře. Kira se usmívala a poplácala ho po rameni. ,,Já vím, ale funguje to a pokud chce, aby v noci byla zábava, tak se podle toho bude muset chovat.“ pronesla a lišácky zamrkala. Jerry se jen stěží ubránil dalšímu výbuchu smíchu. Zvlášť, když se z místnosti za nimi ozvaly tři duté rány a Kira se zašklebila. ,,To byl Oskar, jednou ten stůl tou hlavou vážně rozbije. Dělá to pokaždé, když si přijdu pro Chrise a oni zrovna hrají.“ vysvětlila a Jerry se na ni nevěřícně podíval. ,,Tobě to doslova dělá radost že?“ zeptal se a ona se zasmála. “Jak kdy, někdy to dělám jen tak z principu.“ A to už se Jerry smál opravdu nahlas. ,,Aha a proč jsi to udělala teď?“ zeptal se rozverně. ,,Protože pro tebe máme pár dárků.“ odpověděla a tajemně se usmála. ,,Jsi zvědavý?“ Jerry opravdu byl. Když pak stál ve svém pokoji a viděl svoji postel plnou nejrůznějších věcí otevřel pusu překvapením. Byla tam krásná kožená bunda Brixton. Přesně taková, jakou měl v Česku. Dále několik různých druhů kalhot, troje boty, kupa spodního prádla, triček a hygienických potřeb a v neposlední řadě krabice s počítačem. Na zemi ležely další krabice s televizí, dvd přehrávačem a repro bednami. ,,Tak co na to říkáš?“ podívala se na něj zvědavě Kira a sedla si na postel. Jerry se posadil k ní a jen vydechl: ,,To je všechno moje?“ Kira se zasmála. ,,A moje snad? A ještě k tomu, já AC/DC neposlouchám!“ odpověděla a v ruce žmoulala tričko s logem kapely. ,,Jasně že je to tvoje! Snad sis nemyslel, že tady budeš žít v tom starým tričku a kalhotách po Fredovi.“ Příliš pozdě si uvědomila, že tohle asi neměla říkat. ,,Hele, musíš si uvědomit, že ty jsi nic neprovedl!“ řekla vážně, když viděla jeho výraz. ,,Claire moc dobře věděla, co dělá a teď se s tím musíte poprat oba dva!“ ,,Kdo to vlastně kupoval?“ zeptal se Jerry aby změnil téma protože to, na které přišla řeč se mu vážně nezamlouvalo. ,,Všechno kromě počítače, který dával dohromady Oskar kupovala Claire a je to asi poznat že?“ povídala Kira mezí tím, co skládala jednotlivé části oblečení do skříně. ,,Musela vybrat nějaký obchod pro rockery.“ zasmála se. ,,Vyhýbá se mi že? Vím, že je tady. Viděl jsem její auto dole v garáži. Došlo jí, že udělala chybu a teď se mi nemůže podívat do očí.“ přerušil Jerry její veselé žvatlání otázkou, která ho trápila celý den. Kira však zakroutila hlavou. ,,Musíš jí dát čas. A ona ničeho nelituje, to mi věř. Jen si to musí v hlavě srovnat.“ odpověděla, ale moc upřímně to zrovna neznělo. Jerry se zvedl, zamířil ke dveřím a nechal za sebou Kiru s otevřenou pusou. Vyšel na chodbu a zabouchal na dveře pokoje Claire. Žádná odpověď. ,,Otevři! Já vím, že tam jsi!“ vykřikl proti dveřím. Opět žádná odpověď. Vzal za kliku, ale bylo zamčeno. Už myslel, že dveře snad rozbije a vzhledem k tomu, že je upír a má velkou sílu by to nemuselo být zas až tak těžké. Na poslední chvíli se ale zarazil, opřel se hlavou o dveře a začal mluvit: ,,Claire, já vím, že mě slyšíš. Bude to těžký pro tebe i pro mě, ale nemůžeš se mi vyhýbat věčně. Možná je to ode mě neomalenost, ale musíš si konečně přiznat, že Fred je mrtvý a už se nevrátí. Nemám právo na takové řeči, já jsem ho neznal a určitě byl moc fajn. Nejsi ale jediná, kdo někoho ztratil. Můj táta zabil moji mámu v autě a sám se zbláznil. Od patnácti let mě vychovávala babička, která umřela, když mi bylo osmnáct. Ona mě vždycky podporovala a ani se nedožila mého úspěchu. A před třemi dny jsem ztratil lásku svého života, takže já vím, jaké to je! Nejhorší co můžeš udělat je, že budeš sama zavřená v pokoji a budeš se obviňovat z něčeho, za co nemůžeš. Znám to, byl jsem na tom stejně.“ Jerry domluvil, ale z pokoje se nic neozvalo. ,,Dobrá.“ zašeptal. ,,Kdyby ses rozmyslela, budu ve svém pokoji. Jo a díky za ty věci.“ Otočil se a ve dveřích jeho pokoje stála Kira a ve tváři měla zvláštní výraz. ,,Omlouvám se za to ráno, byla jsem protivná a taková moc často nebývám.“ vypadlo z ní hned, jak se zase posadili na teď už uklizenou postel. Jerryho věci byly teď pěkně naskládané ve skříni. ,,To je v pořádku.“ odpověděl Jerry. ,,Ne není.“ vyhrkla Kira. ,,Víš, většina upírů je nešťastná z toho, co z nich je. Teda alespoň ti ze společenství. Ti druzí, kteří zabíjejí pro radost tohle berou jako dar. Dokonce ani Mary a ostatní z rodiny nechápou, že já jsem takhle šťastná. Můj lidský život stál za starou bačkoru víš?“ Jerry jí opravdu rozuměl, protože mu taky připadalo, že se dostal do ráje. Jediné, co mu v něm chybělo byla Monika. ,,Jak ses vůbec stala upírem? Říkala jsi, že jsi z New Yorku že?“ zeptal se zvědavě a Kira se křečovitě usmála. ,,Letos to bude třicet let. Jsem tu nejmladší, teda až po tobě. Vyrůstala jsem v jednom sirotčinci. Nemáš nejmenší tušení, jak to tam bylo hrozný. Šikana od vychovatelek a od ostatních dětí ve škole. Byli jsme jiní, my jsme neměli rodiče a tak jsme byli automaticky ti špatní. Ve čtrnácti mě a dalším dvěma děvčatům došla trpělivost a utekly jsme. Nevěděly jsme kam jít, tak jsme žily na ulici, prostě kde se dalo. Kradly jsme v obchodech, abychom měly co jíst a žily jsme ze dne na den. Pak jsme ale jednou udělaly chybu a chytili nás, prostě se to nepovedlo. Zavřeli nás zpátky do toho ústavu a tam nám začalo ještě větší peklo, než kdykoli před tím. A potom jednoho dne se tam objevil muž a koupil mě.“ ,,Počkej koupil, jak jako koupil?“ přerušil ji Jerry zmateně a Kira na něj smutně koukala. ,,Tam se dělo spousty věcí víš a nikdo na to nikdy nepřišel. Ten muž se jmenoval Bobby a řekl mi, že se o mě postará. Já jsem byla šťastná, že odtamtud konečně vypadnu, to už mi bylo sedmnáct. Ale to jsem nevěděla, co bude následovat. Bobby byl totiž pasák a prodával holky na ulici. Bylo nás deset, zavírali nás do takového hnusného sklepa a každý večer nás vodili do svých bytů, kterých měli po městě několik. Vždycky přišel zákazník a já musela udělat, co chtěl.“ Kiře stékaly po tváři slzy a Jerry jen seděl šokovaně naproti ní. ,,A co bylo dál?“ zeptal se opatrně a ona pokračovala. ,,Čas od času jsem potřebovala do nemocnice, protože někteří zákazníci požadovali poněkud zvrhlejší služby, ale to Bobbyho, ani jeho kumpány nezajímalo.“ Kira se odmlčela a utřela si slzy. ,,Proč jsi neutekla?“ zeptal se Jerry nevěřícně. ,,A kam?“ odpověděla smutně. ,,Neměla jsem kam jít a to on moc dobře věděl, ale já zase věděla, že už to dlouho nevydržím. Potom jednou jsem dostala zákazníka, který nechtěl sex. Miloval mlácení žen, zaplatil a dostal mě. Prosila jsem Bobbyho, ať to nedělá, ale jemu to bylo jedno. Zajímaly ho jenom peníze. Byla jsem jeho majetek. Jen věc, které se mohl kdykoliv zbavit. Nechal mě s ním v bytě a odjel pryč. Bylo to strašný, mlátil mě snad hodinu. Prosila jsem boha ať umřu, jen ať už je konec a pak to skončilo. Asi si myslel, že jsem mrtvá a nechal mě tam ležet v kaluži krve a odjel pryč. Potom přijel Bobby a naložil mě do auta. Myslela jsem, že jedeme do nemocnice, ale on mě v jedné zapadlé uličce vyhodil z auta a odjel. Nenáviděla jsem ho víc, než kohokoliv jiného na světě a přísahala jsem, že jestli se z toho někdy dostanu, zabiju ho! Nevím, jak dlouho jsem tam ležela, ale věděla jsem, že umírám. Pak se tam objevil Erik a proměnil mě. Vzal mi život, ale dal mi jiný. Přečetl moje myšlenky. Věděl, čím jsem si prošla a věděl, že za tohle budu vděčná. Vzal mě sem, do Anglie. Tady jsem poznala Chrise a zamilovala se. Miluju tenhle život a je mi jedno, co si kdo myslí.“ Kira sledovala Jerryho, který měl hlavu v dlaních a přemýšlel, jak se něco takového vůbec mohlo stát. ,,Mrzí mě to strašně moc.“ řekl upřímně. ,,Já vím.“ usmála se. ,,Víš Jerry, nezáleží na tom, čím jsme byli, ale na tom, čím jsme a čím budeme! Tohle mě naučil Erik. Víš proč vzniklo společenství? Protože jeho zakladatelé už nemohli snést výčitky svědomí. Většina upírů už člověka zabila a spousta jich zabila hodně. Všichni členové společenství se to snaží odčinit ze všech sil. Znám málo upírů, kteří nikoho nezabili. Ty ses jím stal až po tom, co se tahle rodina dala dohromady a my nedovolíme, abys někomu ublížil!“ Jerry v duchu upřímně přemítal, zda-li je tahle otázka na místě, ale přesto ji vyslovil. ,,Kolik lidí jsi zabila ty Kiro?“ Teď tak trochu čekal, že se Kira urazí, ale ona se usmála a odpověděla: ,,Jen jednoho! Napadá tě kterého?“ Jerry jí hleděl do očí a bylo mu to jasné. ,,Bobbyho!“ vyslovil nahlas svoji myšlenku a Kira se dál usmívala. ,,Asi rok po tom, co se dala dohromady rodina a začlenili nás do ochranných sborů jsme měli nějakou práci v New Yorku. Bylo to v noci, šla jsem do toho sklepa, kde nás drželi. Nikdo tam nebyl, všechny holky byly u zákazníků, tak jsem čekala, až se s jednou vrátil. Přála bych ti vidět jeho obličej. Když jsem to s ním skončila, tak jsem té holce trochu upravila paměť a potom jsem osvobodila i ostatní. Dala jsem jim i nějaké peníze, aby mohly začít nový život. Věřím tomu, že některé to dokázaly. Chtěla jsem se pomstít i tomu parchantovi, který mě zmlátil, ale na to, abych jeho jméno a adresu dostala z Bobbyho jsem měla moc velký vztek. Až po tom, co jsem Bobbyho zabila jsem si uvědomila, že jsem si mohla podat i toho hnusáka. Erik se zlobil, ale nemohl dlouho, protože věděl, co byl zač a nebyli jsme na půdě společenství. Neplatily na nás jeho zákony. Rada bezpečnosti se to nikdy nedozvěděla.“ Kira ho poplácala po zádech a vstala. ,,Je pozdě, zítra je taky den. Pěkně se vyspi.“ ,,Počkej!“ zarazil ji Jerry. ,,Tohle tak opravdu je, tohle je realita? Jíme, spíme, hrajeme počítačový hry? Tohle je opravdu moderní upír?“ ,,A co sis myslel? Že spíme v rakvích a vycházíme jen v noci?“ zasmála se Kira. ,,Cože, my můžeme ven i přes den?“ vykřikl Jerry ohromeně. ,,Můžeme toho ještě mnohem víc a všechno se časem dozvíš, ale dnes už vážně stačilo, dobrou noc.“ odpověděla sladkým hláskem, zavřela za sebou dveře a nechala Jerryho napospas jeho myšlenkám. ,,Tak tenhle den byl famózní! Už se nemůžu dočkat, jaké budou ty další.“ přemýtal si v hlavě, když už ležel na posteli a nemohl se dočkat dalšího dne.

Deník snílka je nově i na facebooku. Všechny články tak můžete mít z první ruky.

Diskusní téma: Kapitola třetí-Dexterova sluj (Část 2)

Nebyly nalezeny žádné příspěvky.

Přidat nový příspěvek

Kontakt

Deník snílka sharyk1@seznam.cz