Kapitola šestá-Erik

13.08.2017 09:40

Kapitola šestá-Erik


Jerry pociťoval strach, když hleděl do Erikových modrých očí. Ten to asi vycítil a jeho výraz se změnil z chladného, na přinejmenším vlažný a se zájmem si Jerryho prohlížel. Erik vypadal jako vůdčí typ. Doslova z něj sálala autorita. Stál tam naproti němu a v ruce stále svíral láhev s krví. V obličeji ani náznak úsměvu. Jerry si jako zloděj nepřipadal a proto sebral veškerý zbytek odvahy, co mu ještě zbyl a rozhodl se hájit. ,,Já nejsem zloděj!“ řekl a stiskl ústa do jediné úzké čárky. Zdálo se, že se Erikovou tváří mihnul náznak úsměvu. Ještě chvíli Jerryho pozoroval a potom promluvil velice pomalu a jeho hlas zněl stejně chladně jako poprvé. ,,Nejsi zloděj hm?“ Založil si ruce na prsou a stále svíraje láhev s Jerryho jménem pokračoval: ,,Jsi v mojí kuchyni, bereš si z mojí ledničky můj majetek a nejsi zloděj?“ Jerrymu rozum našeptával, aby neprovokoval, ale on si tvrdohlavě stál za svým. ,,Ne, nejsem zloděj! Na té láhvi je moje jméno a to znamená, že je moje!“ Erikovi se zachvělo chřípí nosu a jeho obličej se nebezpečně přiblížil k tomu Jerryho. ,,Mladíku,“ řekl nebezpečným tónem. ,,to, že je na ní tvoje jméno ještě neznamená, že je tvoje! A i kdyby byla, což není, nic by to neměnilo na tom, že jsi ji vzal z mojí ledničky! Pokud vím, tak čas krmení je až zítra!“ ,,Ne, čas krmení je dneska!“ neustoupil Jerry ani o píď a zatvářil se vzpurně. ,,Jelikož už jsou tři hodiny ráno, tak jsem neporušil žádná pravidla! A pane Eriku… já jsem si to, že budu ve vašem domě dobrovolně nevybral!“ Nejlepší obrana je útok a Jerry zaútočil. ,,I přes to, že jsem před více než týdnem přišel o všechno, co jsem měl, včetně svojí životní lásky, tak se mi tady začíná líbit a omlouvám se, že jsem vám zkazil návrat domů, ale mám v úmyslu tu láhev vypít.“ I přes to, že v duchu mlátil hlavou o zem za to, že si tohle dovolil, nedal na sobě nic znát. I když měl obrovský strach, že ho Erik potrestá a že už nikdy neuvidí Claire, neměl v úmyslu se vzdát. Na Erikově tváři se však objevil úsměv. ,,No je pravda, že jsi vlastně nic špatného neudělal. Už je zítra, takže si vezmi svoji láhev.“ řekl a podával mu ji. Jerry na něj zíral značně podezíravě, ale Erikův celkový výraz se ve vteřině změnil k nepoznání. Jerry si vzpomněl na první den, co poznal Kiru. ,,No jasně.“ Došlo mu, že Erik si ho zkoušel. Vrátil se pozdě v noci domů a narazil na Jerryho v kuchyni, tak si řekl, že si ho trochu proklepne. Jerry si od něj vzal láhev a Erik se ohnul do lednice, aby z ní vytáhl tu svoji. Potom ukázal na pohovku se slovy: ,,Posadíme se?“ a zamířil k ní s láhví v ruce. ,,Jo a ještě jedna drobnost,“ otočil se na Jerryho, který stále ještě stál na místě neschopen slova. ,,buď od té lásky a tykej mi. Jsem Erik!“

Seděli na pohovce a usrkávali z láhví. Tedy Erik usrkával, Jerry ji vypil na jeden zátah. ,,Takže ty jsi Jerry.“ konstatoval pán domu a usmál se. ,,Vítej v Dexterově sluji.“ Jerry konečně vykouzlil na tváři úsměv. ,,Díky.“ řekl a rozhlédl se po luxusně zařízené místnosti. ,,Líbí se mi tu.“ Erik se zatvářil šibalsky. ,,Co se ti líbí nejvíc? Auta, počítače, posilovna, nebo krvavá historie domu?“ Jerry se zasmál. ,,Tak nějak všechno.“ Myslel to naprosto upřímně. Erik si k němu přisedl blíž a zamrkal. ,,Počítám, že ti kluci navykládali něco o motorových pilách, nabroušených břitvách a sekáčcích na maso.“ Jerry vyprskl. ,,Ne, myslím, že tu hrála hlavní roli brokovnice.“ Erik se usmíval a pokýval hlavou. ,,No je vidět, že ti dva ještě zásobu nápadů nevyčerpali.“ Jerry se podivil. ,,To jako chcete říct, že žádný Dexter nikdy neexistoval? Že tohle jen vykládáte návštěvám a tak?“ ,,Ne ne,“ zakroutil Erik hlavou. ,,návštěvám to sice vyprávíme pokaždé jinak, ale Dexter opravdu existoval. Ovšem jeho příběh je poněkud nudnější, tak jsme si ho trochu přikrášlili, aby to bylo zajímavější.“ Jerry napjal uši a doslova vysel na Erikovi pohledem. Ten si toho všimnul a vypadal potěšeně. Dopil láhev a rozhodil rukama. ,,Vlastně je úplně nudný. Dexter Carter byl totiž velice movitý člověk, ale ty peníze byly v podstatě úplně všechno, co měl. Neměl žádné přátele, protože to byl namyšlený obchodník, který si usmyslel, že skoupí snad celý Londýn. No vlastně měl kupu přátel, ale to všechno byli jen lidé, kteří se vezli na jeho penězích. On si je platil, jako přátele. Jednou se stalo to, že si jeden z jeho finančních poradců usmyslel, že už nechce být jen poradce a že chce jeho peníze. Podařilo se mu to zařídit tak, že Cartera o všechno oškubal. Dexterovi se zhroutilo všechno, co budoval. Přišel o peníze i o ty falešné přátele, které si tak vydržoval. Pak jednou přišel domů, strčil si brokovnici do pusy a zmáčkl spoušť. My jsme se nastěhovali hned po něm. Nikdo tu nechtěl bydlet. Lidé si mysleli, že tu straší nebo co. Takže pro nás místo přímo ideální.“ Jerry pokýval hlavou. ,,Takže tu bydlíte už dlouho.“ konstatoval. ,,V porovnání s tím, jak dlouho už jsem na tomhle světě to zase tak moc dlouho není.“ odpověděl zamyšleně Erik a poškrábal se na bradě. Jerry věděl, že Erik je velmi starý a mocný upír. Stejně tak věděl, že má velice vlivnou pozici ve společenství. ,,Je troufalé ptát se, kolik let ti vlastně je?“ zeptal se opatrně. Erik se dlouze zadíval do stropu a zavřel oči. ,,Letos to bude už sedm století a dvacet let.“ pronesl zastřeným hlasem. ,,Čas letí jako vítr.“ Jerry čekal, že to bude nějaké závratné číslo, ale že až takhle, to tedy ne. ,,Tak to musíš patřit k těm nejstarším upírům ze všech.“ vyhrkl užasle a Erik se zatvářil rozčarovaně. ,,Ano, patřím k těm nejstarším. Ve společenství je jen jeden starší, než já.“ Jerryho začínal Erik zajímat čím dál tím víc. ,,A kdy jsi vůbec vstoupil do společenství?“ zeptal se dychtivě. Erik se podíval z okna, za kterým byla neprostupná tma a zakroutil hlavou. ,,Nevstoupil jsem do něj.“ Jerry teď nechápal vůbec nic. Erik se na něj zadíval pohledem, ve kterém se odrážela zvláštní hrdost. ,,Nevstoupil jsem do něj Jerry, založil jsem ho!“ Jerry zamrkal a provrtával Erika pohledem. ,,Jsem jeden ze tří zakladatelů. Já, Emerad a Samuel. Příjmení nemáme, přestali jsme je používat už dávno. Stejně jako většina upírů.“ Erik si teď založil ruce na prsou a čekal na Jerryho reakci. Ten ale jen houpě naprázdno otevíral a zavíral pusu. Byl to pro něj šok. Ještě před pár dny žil v představě, že upíři jsou jen bájná stvoření z knížek a legend. Teď tu sedí s jedním z nejstarších upírů na světě a normálně si s ním povídá. ,,Takže, všichni žijete tady v Británii?“ zmohl se konečně na slovo. ,,Ne!“ odpověděl ponuře Erik. ,,Jen já a Emerad.“ Vstal a poodešel k oknu. ,,O Samuela jsme přišli před osmi lety. Teď už má klid.“ Jerry se za ním překvapeně otočil. ,,On je mrtvý? Copak je vůbec možné zabít tak starého a mocného upíra?“ Erik nespouštěl oči z oblohy venku za oknem. V obývacím pokoji, ve kterém seděli byla tma. Místnost ozařoval jen svit měsíce, proto bylo zevnitř krásně vidět na nebe. Jerry pozoroval Erika, jak se pomalu otočil, opřel se o parapet okna a pokýval hlavou. ,,Samozřejmě, že je to možné Jerry. Může to dokázat starší a mocnější upír, nebo prostě jenom mocnější.“ Jerry nevěřícně zamrkal. ,,Ale proč by to někdo dělal?“ málem vykřikl, jak byl rozčilený. Erik se ledově zasmál, až Jerryho zamrazilo v zádech. ,,Společenství funguje už dvě stovky let a přitom je tak malé. Po celou tuhle dobu naši misionáři cestují po světě a snaží se šířit naše zájmy. Vznik společenství provázela válka. Krutá válka, která se vedla mezi upíry usilujícími o změnu a mezi těmi, kterým vyhovoval starý svět. Tahle válka neskončila mírem, ale příměřím a dohodou. Dohodou mezi vůdci povstání a jejich odpůrci. Ta dohoda zahrnovala rozdělení území. My vytvořili společenství a dostali jsme Anglii. Těm druhým připadlo Skotsko a zbytek se rozprchl po světě. Kdokoliv může přejít hranici a volně se pohybovat po území nepřítele. Ale taky musí respektovat zákony země, ve které se právě nachází. My máme svoje vlastní zákony a oni mají ty, že žádné nemají.“ ,,Takže oni bez problémů zabíjejí lidi?“ přerušil Jerry zděšeně jeho vyprávění. Erik ho chvíli pozoroval a pak přikývl. ,,Samozřejmě to dělají tak, aby nevzbuzovali pozornost. Je ale pravda, že si dělají, co chtějí.“ Sednul si zpátky na pohovku a pokračoval. ,,Po celém světě jsou stovky, možná dokonce tisíce upírů a většina z nich naše názory nesdílí. Nicméně, nejsou všichni stejní a ti, kteří nechtějí lidem ubližovat stejně jako my, ti přicházejí a přidávají se k nám. Společenství každým rokem roste a sílí. To je samozřejmě trnem v oku těm, kterým to vyhovuje tak, jak to je a rádi by to tak nechali. Mají strach, že časem naše moc přeroste tak, že přijdou o svá území a loviště.“ Erik se na malou chvíli odmlčel a tím poskytl prostor Jerrymu, který se okamžitě chopil slova. ,,A jak víte, že ti, kteří k vám přicházejí jsou spojenci a ne nepřátelé?“ zeptal se se zájmem. ,,Víš Jerry, spousta z nás je výjimečných.“ odpověděl Erik. ,,Emerad třeba může slyšet myšlenky upírů a to je pro nás opravdu velice důležité. Mimo to, že je to velice schopný vůdce. Každý nový člen společenství musí předstoupit před Emerada a projít zkouškou. Tak zjistíme, jestli jde s námi, nebo proti nám. Abys to správně pochopil, tak my nikoho nenutíme k tomu, za čím si stojíme. Na druhou stranu, pokud rozšiřování společenství zabrání bezdůvodným vraždám, tak je to nevyhnutelné. Většina upírů jsou buď samotáři, nebo žijí jen v malých skupinkách. Proto až do teď nehrozilo to, že by se nějakým způsobem dokázali zorganizovat a napadnout nás. Události posledních pár let ale naznačují, že se začíná dít něco velkého a to nás pochopitelně drží ve střehu.“ Jerry naslouchal Erikovu vyprávění, jako v transu. ,,Jaké události?“ zeptal se a Erikovi se zablesklo v očích. ,,Vražda jednoho ze zakladatelů společenství, únosy našich agentů, zprávy od našich velvyslanců v jiných zemích, stačí ti to? Dost podivných událostí na to, aby to byla shoda náhod nemyslíš?“ ,,Jakou schopnost měl Samuel?“ zeptal se Jerry zasněně. ,,Tu nejdůležitější Jerry. Dokázal vidět budoucnost!“ řekl Erik vážně a Jerrymu se opět projel po zádech chlad. ,,Dokážeš si představit, jaká zbraň by byl Samuel v nesprávných rukou?“ Jerry si to právě uvědomoval až moc dobře a taky mu docházelo, jaká rána asi byla pro společenství jeho ztráta. ,,Naše domněnky jsou takové, že se naši nepřátelé pokusí zbavit společenství vedení. A začali tím nejdůležitějším, Samuelem!“ Erik začal poťukávat prsty o stolek před pohovkou a zdálo se, že usilovně přemýšlí. ,,A proč to neuděláte stejným způsobem, jako oni?“ vysypal ze sebe Jerry a Erik zakroutil hlavou. ,,Nemůžeme znovu rozpoutat válku Jerry.“ řekl klidně. ,,A hlavně nemáme nejmenší tušení, kdo za tím vším stojí. Nemůžeme bez důkazů zaútočit na druhou stranu. Ostatní upíři ve světě by nás okamžitě označili za agresora. Nemáš tušení, jak strašlivá Válka krve byla. Ano, Válka krve, tak se jí vždycky říkalo! Nebudu ti lhát, vždycky to nebylo jen o ochraně lidí. Původně nám šlo jen o určitou kontrolu nad potravou. Zní to strašně, já vím. Ale před válkou si všichni dělali, co chtěli. Kdybychom nepovstali, dost možná by už dnes ani lidé neexistovali a my bychom vymřeli na nedostatek potravy. Prostě se to začalo vymykat z rukou a našlo se pár z nás, kteří jsme se tomu postavili. Nejdřív jsme vyhrávali, ale pak se to otočilo. Začali nás tlačit zpátky a my nalezli toho nejmíň pravděpodobného spojence. Nemá smysl rozebírat jak, ale přidali se k nám lidé a tam nastal zlom. Došlo nám, že se dá žít i bez zabíjení a naše cíle se změnily. Prostě jen tak, ze dne na den. Válka byla dlouhá a bolestivá pro obě strany. Nakonec jsme ale zvítězili.“ Jerry si prohrábl rukou vlasy, které mu stejně jako Erikovi trčely všemi směry a prohodil: ,,Kdy ses rozhodl, že už nechceš být ten zlý a jak se ti k tomu podařilo přimět i ostatní?“ Erik se opřel a dal si ruce za hlavu. ,,Víš Jerry, i když to teď bude znít hloupě, tak jsme jenom lidi. Říkám to jako věcnou poznámku.“ dodal, když se Jerry začal smát a pokračoval. ,,Je samozřejmě jasné, že lidi nejsme, ale já jsem vždycky věřil v to, že v každém člověku je něco dobrého a něco zlého. Nezáleží na tom, čeho je v něm víc. Záleží jen na tom, na jakou stranu se přidá. Nejsou malí lidé Jerry, jen malé činy a nezáleží na tom, kdo jsme byli. To už nevrátíme, je to pryč, už to nejde změnit. Je důležité, kdo jsme teď!“ Erik sklopil hlavu a chvíli pozoroval parkety, než opět promluvil. ,,Nemá cenu předstírat, že jsem neubližoval. Za ty stovky let jsem ublížil spoustě lidem, rozdělil moc rodin a nemáš nejmenší tušení, jak moc toho lituju. Už budu navěky žít s tím, že jsem vzal život spoustě nevinným a nikdy se nebudu pokoušet svoje činy ospravedlňovat. Možná je to naivní, ale já věřím, že tam někde na druhém břehu tihle lidé čekají, abychom spolu vyrovnali účty. A co strašně moc chci je to, že až přijde můj čas, tak stanu před nimi a povím jim, že jsem udělal všechno pro to, aby se tohle už nikdy neopakovalo a poprosím je o odpuštění. I kdyby to mělo znamenat strávení dalších stovek let tím, že budu po světě hledat ty zlé a zbavovat se jich. Já jsem dostal šanci Jerry. Dostal jsem druhou šanci napravit svoje chyby, stejně jako ty a další stovky členů společenství. Třeba se nám jednou podaří vyjít ze stínu smrti a podívat se sami sobě navzájem do očí.“ Erik domluvil a rozhostilo se ticho. Jerry si uvědomil, jak moc je rád, že byl hned po přeměně v Dexterově sluji. Nedovedl si ani představit, že by někomu ublížil, nebo snad dokonce někoho připravil o život. Vzápětí se objevily výčitky svědomí, ohledně jeho dnešního výletu. Co kluk z dnešní noci, do kterého vrazil na ulici a co ten bezdomovec. Jerry měl hrůzu z toho, co všechno se mohlo stát. Jeho nálada rázem klesla pod bod mrazu. ,,Dneska jsem málem někoho zabil.“ řekl sklesle a podíval se na Erika. Ten se kupodivu usmál. ,,Ale nezabil jsi ho!“ řekl vesele a Jerry začal přemýšlet o tom, jestli náhodou nezešílel, když Erik znovu promluvil. ,,To všechno, co jsi dneska zažil, byla zkouška!“ Nepřestával se usmívat, ani když sahal do kapsy u kalhot. Vzápětí položil na stůl stříbrný řetízek a prsten. Jerry na oba šperky koukal jako v transu. Před ním ležela rušička používaná členy společenství, tu poznal. Prsten měli všichni v Dexterově sluji, ale Jerry netušil, k čemu slouží. Hádal, že je to jen poznávací znamení společenství. ,,Zkouška?“ opakoval po Erikovi, jako papoušek a nechápal vůbec nic. Erik se však stále usmíval. ,,Taxikář, opilá parta u klubu a ten bezdomovec, to všechno byli upíři Jerry. Byla to zkouška a ty jsi prošel.“ V tu chvíli to Jerrymu došlo. Claire přece říkala, že aby byl přijat do společenství, musí projít zkouškou. Erik si všimnul, že už mu trochu zapaluje a začal vysvětlovat. ,,Ale upřímně, dal jsi nám zabrat. S taxíkem nám to vyšlo, i když se dalo čekat, že v tom lijáku nastoupíš. První částí jsi prošel. Druhá už byla těžší. Narazil jsi přímo do Billa, což je člen společenství a na téhle části většina mladých upírů pohoří, ale ty ne. A na konec ta nejdůležitější část. Ten bezdomovec byl Emerad. Bylo velice důležité…“ ,,To byl Emerad?“ vykřikl Jerry překvapeně. Začínalo ho to všechno štvát čím dál tím víc. ,,Ano, byl to Emerad.“ přikývl Erik. Stačily naše maskovací prostředky, které používáme při akcích. Nepoznáš, jestli před tebou stojí člověk, nebo upír. Udělal jsi na Emerada obrovský dojem.“ Jerrymu ale bylo tak nějak jedno, na koho vlastně udělal dojem. Štvalo ho, že byl všem pro legraci. ,,Claire to věděla?“ zeptal se narovinu. ,,Ne!“ Zakroutil hlavou Erik. ,,Nevěděl to nikdo, kromě mě a pár dalších členů společenství, kteří se toho přímo účastnili.“ Erik viděl, jak je zaražený a pobaveně ho pozoroval. To Jerryho dopálilo ještě víc. ,,Co je tady k smíchu?“ vyletěl, jako čertík z krabičky. Erik ale nevzrušeně zvedl ruku, aby ho zarazil. ,,Jerry, když vezmeme v úvahu váš malý, protizákonný výlet a extempore s vlakem tak můžete být rádi, že jste nešli před soud! A to ještě nemluvím o tom, že jsi utekl Claire. Během pár hodin jsi porušil snad tucet pravidel a nařízení a teď se tu na mě rozčiluješ?“ Erik vyjmenoval všechny jeho přečiny a Jerry se zastyděl. ,,Omlouvám se.“ řekl upřímně a podíval se na Erika. Ten se však stále usmíval. ,,Nemáš za co.“ řekl. ,,Upřímně, nedovedu si představit, že bys se svojí bohémskou minulostí dokázal jen tak sedět na zadku a čekat, že se třeba někdy něco dozvíš. A na to, že ti zdatně sekundovala taková továrna na průšvihy, jako je Chris a její o trošku bezpečnější pobočka Oskar jsem čekal, že se něco semele snad už první den.“ Teď se Jerry musel rozesmát taky, protože bylo vidět, že Erik svoji rodinu opravdu dobře zná. Opět se zadíval na prsten s řetízkem. Erik si toho všimnul a velice vážně pronesl: ,,Jerry jsi výjimečný! Málokterý nový upír má schopnosti, jako máš ty. Musíš pochopit, že jsme si tě museli proklepnout, stejně jako každého jiného. Mám Claire nade všechno rád, ale po tom, co provedla jsem myslel, že ji snad uškrtím! Dopustila, aby se to stalo a ona si musela vybírat. Podle našich zákonů tě měla nechat zemřít. Tohle pochopíš až časem!“ dodal, když se Jerry nadechoval, aby mu odporoval. ,,Nicméně ona se rozhodla tak, jak se rozhodla a my jsme to museli řešit. Když jsme dorazili na místo, bylo už pozdě, už ses měnil. Přiznám se, že jsem měl obavy. Všichni jsme poznali, že budeš výjimečný, cítili jsme z tebe obrovskou sílu. Víš Jerry, byl jsem u smrti spousty lidí. Viděl jsem, jak v posledních vteřinách rekapitulují svůj život. Ale na rozdíl od jiných, ty jsi měl obrovskou vůli žít! Za svůj život jsi toho zažil spoustu zlého a musel jsi se protloukat sám. Tohle ti dalo chuť prát se za každou cenu. Byl jsi silný, jako člověk a to jsi i teď, jako upír. Proto jsme chtěli, abys byl určitou dobu zavřený, než se naučíš ovládat své schopnosti. Všechno je pro tebe nové a bude ještě chvíli trvat, než na všechno přijdeš. Ale abych se teď vrátil k věci,“ Erik se zatvářil přísně. ,,Jako obyvatel tohohle domu říkám bezva úlet, ale jako otec říkám: CO JSTE SI SAKRA MYSLELI?“ Jerry málem nadskočil, když Erik zvýšil hlas. ,,Jak vás proboha mohlo napadnout utíkat před rychlíkem? A to pomíjím to, že jste utekli. Dovedeš si vůbec představit, co by se stalo, kdybys na někoho zaútočil? Ještě, že se to nestalo, protože z toho už bych vás nevysekal ani já.“ ,,Měl to být nákladní vlak, neměl jet tak rychle.“ pokusil se Jerry o vtip. Jak trapný byl mu došlo, až po Erikově výrazu. Ten se chytil za hlavu a zanaříkal. ,,Tohle je sen každého otce. Jeden syn plave se žralokem, druhý nutí třetího běhat před vlakem a dcera před soudem…“ ,,Co?“ vykřikl zděšeně Jerry. ,,Jaká dcera před soudem, snad ne Claire?“ ,,Porušila zákon Jerry.“ zdůraznil Erik svoje slova varovně zdviženým prstem. ,,Ihned jak jsme se vrátili jsem ji musel nechat zatknout. A nedívej se na mě tak. Jak jsem asi tak měl vysvětlit, že jsme se z mise vrátili s pár hodin starým upírem?“ ,,No tak jste to měli nějak udělat, jakkoli!“ oponoval Jerry. Štvalo ho, že kvůli němu měla Claire problémy. ,,Jerry, co bych to byl za vůdce, kdybych porušoval zákony, na jejichž vytváření jsem se sám podílel?“ pokračoval klidně Erik. ,,Všechno dobře dopadlo. Claire dostala podmínku a všechno je zase při starém. Vzhledem k tomu, že tě označila, jako svého partnera se na ni vztahoval dodatek zákona. Upíři jsou samotáři, ale většina jich žije alespoň v párech. Claire o svého životního partnera přišla a měla nárok na nového.“ Erik Jerryho upřeně pozoroval a zase se začal usmívat. ,,Proč sis vůbec myslel, že tě proměnila? Upír vycítí, když ho někdo opravdu přitahuje a ty ses jí ještě k tomu moc líbil. Myslím, že se do tebe zamilovala. I když v sobě svádí obrovský vnitřní boj, protože vzpomínka na Frederica je ještě příliš živá. Bohužel jsem musel hned po tvém převozu odjet, takže jsem nebyl u vašeho seznámení, ale slyšel jsem, že bylo velice zajímavé.“ Erik na něj spiklenecky mrknul. ,,Mary mě o všem podrobně informovala, včetně vašeho výletu.“ ,,Je moc krásná.“ hlesl Jerry. ,,Vlastně je to nejspíš nejkrásnější dívka, jakou jsem kdy viděl a vím, co by chtěla. V tuhle chvíli jsem mohl být v jejím pokoji, ale nemůžu, ještě ne.“ Erik ho poplácal po rameni. ,,Je naprosto v pořádku, že se ti stýská po Monice a kamarádech.“ Jerry se ušklíbl. Po kamarádech? Měl vůbec někdy nějaké? Copak nebyl jen zaslepený touhou po slávě a neobyčejnosti? Ne, Jerry neměl kamarády, měl jen Moniku a ta se právě teď trápí kvůli němu! ,,Nikdy už nic nebude, jako dřív.“ řekl Erik. ,,Rány se zacelí, ale jizvy navždy zůstanou. A my nemáme jinou možnost, než jít dál. Claire je to nejlepší, co můžeš v tomhle hnusném světě plném násilí a smrti potkat. Samozřejmě nejde milovat někoho, ke komu nic necítíš.“ Jerry se po Erikově poznámce zasmál. ,,O tohle se bát nemusíš. Claire totiž asi nejde nemilovat. Ona je přesně ta, na kterou se čeká celý život. Jenom nejde někoho milovat, když už miluješ jiného.“ ,,Chápu tě Jerry.“ řekl Erik. ,,Samozřejmě nejsi náš vězeň a můžeš klidně kdykoliv odejít. Prošel jsi zkouškou a teď už je to jeno na tobě. Byl bych ale moc rád, kdyby jsi se stal členem naší rodiny.“ Jerry se na Erika zvědavě podíval. ,,Co by se stalo, kdybych na toho bezdomovce, chci říct Emerada zaútočil?“ Erik se zatvářil, jako že přemýšlí a řekl: ,,No vzhledem k tomu, že to nebyl člověk a ještě k tomu to byla zkouška, tak by tě naši agenti, kteří tomu byli přítomni sebrali a zavřeli do nápravného zařízení. Tam by ses podrobil výcviku, aby ses naučil zvládat svoje pudy.“ ,,Co prosím?“ vyprskl Jerry. Jeho nový svět ho stále nepřestával překvapovat. ,,Vy máte nápravné zařízení? Něco jako léčebnu pro upíry?“ ,,Dalo by se to tak říct.“ přitakal Erik. ,,Ale léčebnou bych to nenazýval. Jerry my nejsme barbaři, abychom člena našeho druhu někde zavřeli a drželi ho tam, dokud nepřestane být agresivní. V tom zařízení jsou jen ti, kteří s tím souhlasí. Nemůžeš nového upíra donutit, aby sdílel tvůj názor. Můžeš mu pouze ukázat cestu a je jen na něm, kterým směrem se vydá. My nikomu nebráníme žít ve společenství a to momentálně pokrývá celou Británii. Ale pokud tu chce upír žít, tak se musí řídit platnými zákony. A za porušení těchto zákonů jsou stanovené přísné tresty.“ Jerry se zavrtal do pohovky a v hlavě rychle formuloval otázky. ,,Jaké tresty máš přesně na mysli?“ zeptal se Erika. Ten spojil ruce a opřel si je o kolena. ,,Nesmíme používat naše schopnosti na lidi. To znamená, že například nesmíme někomu měnit paměť, nebo manipulovat s jeho myslí. Od toho má odbor pro utajení své oddělení. Každý člen společenství skládá přísahu, že bude dodržovat zákon. Pokud ho poruší, musí nést tvrdé důsledky a tresty jsou různé. Za menší prohřešky je pouze vyhoštění a doživotní zákaz vstupu na naše území. Za větší prohřešky je vězení a až po tom vyhoštění.“ Erik se Jerrymu tvrdě díval do očí. ,,Nemáš nejmenší ponětí, co to je, být například deset let bez krve. To jsi pak jen schránka, ve které vegetuje tvoje mizerná existence.“ ,,Jaké vězení může udržet upíra?“ podivil se Jerry. ,,Máme přece sílu, žádné mříže ani dveře nás nemůžou zastavit.“ Erikovi se zaleskly oči. ,,Jerry věř mi, že nechceš vědět, jak vypadá vězení pro upíry!“ Už jenom výraz v jeho tváři naznačoval, že upírské vězení asi nebude procházka růžovou zahradou. ,,A co ty těžší prohřešky?“ řekl Jerry a podíval se na Erika, připraven čelit jakékoli odpovědi. Erik jen zakroutil hlavou. ,,Není žádná omluva za vraždu člověka, nebo upířího člena společenství. Máme krevní banky pod naší kontrolou a krve je dost pro všechny. Pokud zabiješ, tak jsi propadl nejvyššímu trestu.“ Jerrymu přejel mráz po zádech dnes už po několikáté. ,,Trest smrti!“ zašeptal a došlo mu, jak obrovské měl štěstí, že při svém výletu nepotkal člověka. ,,Přesně tak.“ potvrdil drsnou skutečnost Erik. Zákonů máme hodně, ale nejpřísnější a taky nejdůležitější jsou první tři. Ve společenství je každý zná, jako takzvané pravidlo tří. Má tři stupně. Ten třetí je: Zmanipulování mysli člověka. Druhý:Napadení člověka a první: Usmrcení člověka. Pokud porušíš druhý nebo třetí, tak půjdeš jen do vězení. Ale pokud porušíš alfa pravidlo a zabiješ člověka, propadl jsi hrdlem!“ Jerry se nervózně zavrtěl a pohlédl Erikovi do tváře. ,,Jak probíhá trest smrti?“ zeptal se šeptem. Erik chvíli vypadal, že se z tohohle tématu nějak vymluví, ale nakonec odpověděl. ,,Upálením Jerry, probíhá upálením. Je to hrozný pohled, ale kdyby to bylo na mě, tak bych radši zvolil smrt, než abych šel znovu do vězení.“ Jerry vyvalil oči. ,,Ty jsi byl ve vězení?“ ,,Je to už dávno.“ odpověděl Erik. Nebylo to vězení v pravém slova smyslu, ale strávil jsem několik měsíců zavřený v jeskyni bez přísunu krve. Bylo to, jako kdybych znovu umíral. Zas a znovu, pořád dokola.“ Erik se odmlčel a opět vstal a přešel k oknu. Jerry ho následoval a zastavil se za jeho zády. ,,Chci znát tvůj příběh!“ vypravil ze sebe odhodlaně. Erik se otočil a podíval se mu do očí. ,,Věř mi Jerry, že nechceš. Nezná ho nikdo kromě mě, dokonce ani Mary a já to nehodlám měnit!“ Jerry se ale nehodlal vzdát, tak lehce a přistoupil k Erikovi blíž, takže se jejich obličeje skoro dotýkaly. ,,Tvoje minulost tě nakonec stejně dožene.“ řekl temně. ,,Tohle říkávala moje babička. Možná ne dnes, možná dokonce ani zítra, ale nakonec to budeš ty, kdo se tomu bude muset postavit. Znáš můj příběh a já chci znát ten tvůj! Chci vědět, co přimělo upíra, který bůhví kolik století zabíjel, aby se změnil.“ Během té doby, co Jerry mluvil Erik ani nemrkl. Teď mu dál hleděl do očí a najednou kývl hlavou. „Dobrá Jerry, povím ti svůj příběh. Nevím proč, ale je v tobě něco, co nedokážu popsat. Máme možná víc společného, než si sám myslíš.“ Znovu se posadili a Erik se protáhnul. ,,Narodil jsem se ve třináctém století ve Skotsku ve vesničce Sarina.“ začal pomalu vyprávět. ,,Celý život jsem strávil prací. Vesnice byla velmi chudá a naše rodina, stejně jako většina ostatních taky. Měli jsme pár kusů dobytka a dům. Žili jsme v něm já, matka Isabel a sestra Julliet. Táta zemřel při práci v lese, když jsme byli ještě malí a tak jsme zůstali jen my tři. V té době zahájil William Wallace tažení za nezávislost Skotska a většina mužů a chlapců odešla bojovat. Cítili to jako osobní hrdost. Chtěl jsem jít taky, ale matka a sestra by to samy doma nezvládly. Potom jednoho dne večer, když byla zrovna bouřka se u našich dveří objevil muž v uniformě. Říkal, že je dezertér Britské armády a potřeboval jídlo a úkryt. Nechali jsme ho přespat ve stodole na seně. Nakonec u nás zůstal, jako pomocník. Velmi rychle jsme se spřátelili a stejně tak se on spřátelil s matkou. Byl jsem rád, protože matka byla dlouho sama a Richard, tak se jmenoval, byl prostě skvělý. Brzy se do sebe zamilovali a on už u nás zůstal natrvalo. Nezáleželo na tom, že matka je o dost starší, než on. Chodili jsme spolu do lesa a na ryby. Otec zemřel rok po narození Julliet. Mě tehdy bylo patnáct let. A tak mi ho v mých pětatřiceti letech Richard nahradil a doháněli jsme, co jsem jako kluk ztratil. Zhruba po roce, co k nám Richard přišel naše štěstí skončilo. Bylo to k večeru a máma se sestrou byly samy doma. Já a Richard jsme se zrovna vraceli z lesa. Kdybychom se tak neloudali, přišli bychom včas a nemuselo se to vůbec stát.“ Erik ztichl, vstal a zamířil k malému baru vedle televize, aby z něj vytáhl láhev Whisky a dvě sklenice. Do obou nalil a jednu podal Jerrymu. Oba je vypili na jeden zátah. Erik je znovu naplnil a přitom pokračoval. ,,Už z dálky jsme viděli, že se něco děje. Ve vesnici bylo živo a ozýval se křik. Byli to Britští vojáci. Utábořili se nedaleko a vydali se hledat něco k jídlu. Bohužel našli i ženy a začalo peklo. Muže, kteří je bránili postříleli a znásilňovali všechny ženy, které se jim dostaly do rukou. Mámu jeden z nich umlátil k smrti a Julliet si předávali jako hadrovou panenku. Nakonec se jí nějak podařilo utéct. Zastřelili ji, viděl jsem, jak ji zastřelili přímo přede mnou zrovna, když jsme vbíhali do vesnice. Zrovna jsem přibíhal k ní, když mě taky zasáhli. A právě v tu chvíli jsem zjistil, že Richard není dezertér, ale upír! Na to, co se v následujících minutách odehrálo nikdy nezapomenu. Richard všechny vojáky do jednoho zlikvidoval. V jednu chvíli jsme oba přišli o všechno, na čem nám záleželo. Už bylo všechno jedno. Vesnice byla v plamenech, stejně jako spousty jiných vesnic po celém Skotsku po Wallisově smrti. Richard položil mámu vedle Julliet a zhroutil se. To bylo naposledy, kdy plakal. Právě ztratil ženu, kterou miloval. Byl jsem šokovaný, ale on mě přeměnil a zachránil mě. To byl ale také poslední projev jeho lidskosti. Až později jsem se dozvěděl jeho příběh. Věř tomu, nebo ne, ale to on mě přivedl na myšlenku společenství. Richard byl velice starý upír. Nikdy mi neřekl jak moc, ale patřil k těm nejstarším. On nikdy nechtěl zabíjet. Vždycky své oběti zmanipuloval mysl a pak si vzal tolik krve, kolik potřeboval. Nikdy nezabíjel, až do teď. On měl rád lidi a do mojí matky se velice silně zamiloval. Ale když viděl, co lidé provedli, tak jakoby v něm všechno zkratovalo. Poslední zbytek jeho lidství umřel se ženou, kterou miloval. Proměnil mě v upíra a odnesl pryč z vesnice. Od té doby nenáviděl lidi a zabíjel je ne jen pro krev, ale doslova pro zábavu a já byl při tom. Ze začátku jsem pil jen krev ovcí, které se pásly všude kolem, ale časem mi to přestávalo stačit. Jednou jsem v návalu hladu zabil mladou dívku. Chtěl jsem se jen napít, ale neovládl jsem se a přehnal to. Vypadala skoro jako Julliet. Její tvář mám celé ty roky před očima. Kdykoliv je zavřu, tak vidím, jak prosí o milost. Přísahal jsem, že radši zemřu, než abych to udělal znovu, ale Richard mě ovládal, protože mě stvořil. Rozhodl se, že mi ukáže, jak funguje hladovění v praxi. Zavřel mě do jeskyně, ve které jsme se jednou schovávali a já se nemohl bránit. Byl o moc starší, silnější a ještě k tomu pil pravidelně krev. V noci hlídal vchod, takže jsem nemohl utéct a ve dne si sháněl potravu, protože mě hlídat nemusel.“ Erik vzal do ruky prsten, který ležel na stole vedle řetízku a protočil ho v prstech. ,,Díky tomuhle Jerry můžeme být venku i za dne a slunce nás nezabije. Hádej, kde jsem ho vzal?“ Jerrymu to bylo jasné. ,,Vzal jsi ho Richardovi.“ konstatoval a Erik přikývl. ,,Nikdy jsem se nedozvěděl, jak k němu přišel, ale je to malý zázrak. Během let naše pátrání po jeho původu objevilo pouze jednu legendu. Ta vypráví o jistém kováři, který se zamiloval do dívky ze své vesnice. Ta dívka se ve společnosti objevovala velice málo a to jen za soumraku. Ano Jerry, jak kovář brzy zjistil, ta dívka byla upírka. Aby spolu mohli být i ve dne vyrobil prsten, který jí umožňoval vycházet na slunce. Nikdy jsme nedokázali ověřit, jestli je ta legenda pravdivá. Nicméně Richard ten prsten měl a v té době byl s největší pravděpodobností jenom jeden na celém světě. Strávil jsem zavřený v té jeskyni několik měsíců. Vydržel jsem dlouho, ale zlomil jsem se. Richard mi přivedl asi dvacetiletého kluka. Ani se nebránil, byl zmanipulovaný, takže šel úplně dobrovolně a ještě se usmíval. Když jsem s ním skončil, tak z něj moc nezbylo a ze mě samotného mi bylo zle. Nenáviděl jsem Richarda z celého svého nebijícího srdce a čekal jsem na příležitost, jak utéct. Že ho nedokážu zabít mi bylo jasné. Takže jsem musel vymyslet jiný plán a k jeho realizaci se naskytla příležitost asi dva týdny po té. Byla bouřka a my byli zalezlí v jeskyni. Bylo to nedaleko jedné vesnice, abychom měli blízko k potravě. Před jeskyní se najednou objevili dva muži, které bouřka zastihla pár kilometrů před vesnicí a rozhodli se tu schovat. Bylo doslova zoufalé sledovat, jak vám večeře napochoduje přímo do náruče a vy je nemůžete zachránit. Richard jednomu zlomil vaz a nechal ho pro mě a vrhl se na druhého, kterého si nechal živého, měl to takhle rád. Ten můj už byl mrtvý, nemohl jsem mu pomoct a tak jsem ho vypil. Když jsme skončili, tak jsme prohledali jejich rance a zjistili jsme, že v nich nesou zásobu kořalky snad pro celou vesnici. Vím, že je to zvláštní, ale alkohol působí na upíry stejně jako na lidi. Richard si začal přihýbat a nevypadal, že by hodlal přestat po pár doušcích. Já jsem vycítil příležitost a dělal jsem, že piju taky, ale nepil jsem. Pokračovali jsme až hodně k ránu, kdy už začínalo svítat. Richard už byl pod parou a naše síly se přinejmenším vyrovnaly. Měli jsme tam dřevo na oheň a já jsem si našel ostrou větev. Sice to nebyl pevný kůl, ale stačilo to. Nechtěl jsem ho zabít, jen zpomalit. V jedné chvíli jsem mu tu větev vrazil do těla a on znehybněl. Sebral jsem mu prsten a důrazně mu vysvětlil, že pokud mě okamžitě nepropustí, tak ho vytáhnu ven na světlo. Propustil mě, ale taky mi slíbil pomstu. Utekl jsem, měl jsem náskok celý den. A taky už mě nemohl tak dobře stopovat, když mi dal volnost. V té jeskyni jsem ho viděl naposledy. Nemám tušení, co se s ním stalo. Takže jsem byl volný a mohl jsem si dělat, co jsem chtěl. Chtěl jsem se změnit, ale už bylo pozdě. Richard ze mě udělal zrůdu a mi trvalo pět století k tomu, abych dokázal překonat sám sebe. Cestoval jsem po celém světě, ale ten pravý domov jsem našel až tady, v Británii. Paradoxně v zemi, jejíž vojáci mi vyvraždili rodinu. Časem jsem zjistil, že jak jde doba, svět se mění. Při svých cestách světadíly jsem potkal mnoho upírů, ale vše se změnilo až tady v Británii. Dlouho jsem se téhle zemi vyhýbal, ale přitahovala mě čím dál víc. Dostal jsem se do Londýna a tady náhodou narazil na skupinku upírů, která byla něčím jiná. Zjistil jsem, že oni nesouhlasí se způsobem, jakým upíři likvidují lidskou populaci. Byli tři Samuel, Emerad a Mary, ano moje Mary! Padli jsme si do oka na první pohled. Zjistil jsem, že kromě Mary, kterou změnil Samuel nedávno, jsme všichni tři muži velice staří a silní. Došlo nám, že teď jsme silní a můžeme toho využít. Ukázal jsem jim prsten a k našemu překvapení dokázal Samuel udělat tři kopie. Jenom on dokázal přijít na to, jak to udělat a nikdy nikomu neprozradil, jak se mu to povedlo. Naši nepřátelé pohrdají těmito vynálezy a tak máme nad nimi jistou výhodu. Jejich čest jim nedovolí nosit na těle něco, co pošpiňuje takzvanou upíří rasu. Samuel byl naše nejdůležitější zbraň v mnoha ohledech. I přes to, že jsme ho vysloveně žádali, aby neodjížděl za hranice společenství, tak si nedal říct a kousek za hranicemi padl do léčky. Víme jen to, že při boji na benzínové stanici vyhodil pumpu do vzduchu. Chápeš, jaký to byl charakter? Místo aby se vzdal a vyzradil naše tajemství, radši zvolil smrt. Nevěděli jsme, že náše povstání vyvolá tak ničivou válku, ale také jsme nevěděli, kolik upírů sdílelo naše ideály a jen se je bálo ventilovat. Samuel nám byl s Mary na svatbě za svědka. Byl to můj nejlepší přítel a teď je pryč. Ale já vím, že nezemřel zbytečně. Zemřel za něco, čemu věřil a za co bojoval. A právě tohle nás žene dál Jerry a já ti dávám možnost. Možnost využít toho, čím ses stal k něčemu prospěšnému. Je to jen na tobě!“ Erik domluvil a s pohledem upřeným na prstýnek s řetízkem do sebe obrátil další sklenici. ,,Co bude mít Claire z toho, že mě změnila? Jak dopadla u soudu, můžu jí nějak pomoci?“ zeptal se Jerry. Erik zakroutil hlavou. ,,Nebude z toho mít nic. Nedělám to často, ale tady se hodil můj vliv, jako jednoho z nejvýše postavených členů společenství. A mimoto, uplatnila svoje právo na partnera. Myslím si, že Mary to vyřešila doživotní službou v kuchyni.“ Oba se rozesmáli a Jerry si vzal nabízenou sklenici. ,,První den, co jsem byl tady jsem rozbil sklenici.“ řekl zadumaně. ,,Upustil jsem ji na zem, protože jsem se lekl Mary. Proč ji nezachytila jako ty?“ Erik se usmál. ,,Víš, Mary je velice mateřský typ ženy, někdy možná až moc. Nejspíš tě nechtěla vylekat ještě víc. Jak by ses asi tvářil, kdyby udělala to, co já?“ Jerry se zasmál. ,,Nejspíš bych si asi myslel, že jsem zešílel.“ ,,Asi tak nějak.“ přitakal Erik a pohlédl na věci na stole a vzápětí na Jerryho. Ten si toho všiml. ,,Bude mi ctí.“ řekl a pozoroval Erika, který se rozzářil. ,,Pokud je to tohle na věčnost, tak tu věčnost chci strávit něčím užitečným a budu moc rád, pokud budu moci být součástí vaší rodiny. Takže, kdy půjdeme za Emeradem, aby prozkoumal moje myšlenky?“ Erik se zářivě usmíval. ,,To přece nemusíme, už je prozkoumal, když po tobě žebral pár drobných.“ Postavil se a kývl na Jerryho, ten ho následoval. ,,Přísaháš, že budeš ctít a ochraňovat zákony společenství a uděláš všechno pro to, abys udělal tento svět lepším?“ pronesl Erik přísahu a díval se na Jerryho modrýma očima. ,,Přísahám!“ řekl Jerry a Erik mu podal prsten s řetízkem. Jerry si oboje vzal a nasadil. Následně ho Erik objal, div ho nerozmačkal. ,,Tak tedy vítej do rodiny, odteď jsi jeden z nás.“ zahlaholil. Jerry se usmál a pohlédl na okno, za kterým právě začínalo svítat. Erik stál vedle něj a společně pozorovali probouzející se Londýn. ,,Víš Jerry, byl jsem v nejrůznějších koutech světa, ale Londýn je ten nejkrásnější.“ pronesl zasněně Erik s pohledem upřeným do dáli. Jerry mu musel dát za pravdu. Londýn byl vskutku nádherný. Kdesi za nimi se ozvalo zapištění a Jerry uskočil právě v čas, aby uhnul Kiře, která se přiřítila a skočila Erikovi kolem krku. ,,Jsi zpátky.“ zašvitořila a lípla mu pusu na tvář. ,,Ahoj Barbie.“ vykřikl Erik, čímž si vysloužil šťouchanec do žeber. ,,Vtipný jako vždy.“ postrkovala se s ním Kira. V obývacím pokoji se následně objevili i ostatní členové rodiny. Erik se se všemi objal a Mary políbil s takovou vervou, že se zatvářila velice rozpačitě, až málem stydlivě, když ji pustil. Claire přišla jako poslední a po krátkém pohledu na Jerryho zabořila oči do země, načež objala Erika. Jerry se přistihl při tom, že jim šíleně závidí. Jak už to bylo dlouho, co se takhle vítali s tátou, když se vrátil ze služební cesty? Takhle nějak vypadala opravdu šťastná rodina. Kira se podívala na Jerryho, který stál bokem a pozoroval je a zasmála se. ,,Co tam tak stojíš, jako by do tebe uhodilo.“ Následně její pohled sjel na Jerryho ruku a spatřila prsten. ,,Pane bože.“ zapištěla, až se všichni lekli a otočili se, aby zjistili co se děje. ,,Ty jsi člen společenství!“ vykřikla a málem ho povalila, když se na něj vrhla, aby ho objala. ,,Ano, Jerry je teď náš a zůstane u nás.“ prohlásil Erik a ostatní se začali radovat. Všichni mu šli podat ruku a Chris ho málem rozmačkal. ,,Vítej v rodině broučku.“ řekla Mary těsně před tím, než ho objala a políbila na tvář. Poslední se k němu dostala Claire. ,,Vítej mezi námi.“ špitla a podala mu stydlivě ruku. Jerry nemohl uvěřit, že nešel k ní do pokoje. Teď stála před ním a v jejích krásných očích byl smutek. Určitě si myslí, že se mu nelíbí, ale to není pravda. Jerry její ruku podržel o něco déle a usmál se. Jejich vzájemný pohled přetrhla až Mary. ,,Co takhle pořádná snídaně?“ zahlaholila a odešla do kuchyně, aby první co spatřila, byly dvě prázdné láhve. ,,Víš lásko, musím ti něco vysvětlit.“ zahalekal Erik a utíkal vyžehlit jeho a Jerryho malé noční dostaveníčko. Chris dal Jerrymu herdu do zad a nadšeně prohlásil: ,,Takže ty jsi teď jeden z nás. Teď teprve začne ta pravá jízda brácho.“ Jerry o tom nepochyboval a musel se smát, když Sára vzdychla a zakroutila hlavou. ,,No výborně, už jsou na ty kraviny tři.“ utrousila a zamířila do kuchyně. Jerry se rozhlédl po místnosti s jeho novými přáteli a hlavou se mu honila jen jedna, jediná myšlenka. Takovouhle rodinu si posledních osm let přál každou vteřinu. A teď mu v hlavě zněla Chrisova slova: ,,Jsi jeden z nás!“

Deník snílka je nově i na facebooku. Všechny články tak můžete mít z první ruky.

 

Diskusní téma: Kapitola šestá-Erik

Nebyly nalezeny žádné příspěvky.

Přidat nový příspěvek

Kontakt

Deník snílka sharyk1@seznam.cz