Kapitola první-Začátek konce (část 3)

04.06.2017 19:02

O dva dny později.

V pokoji bylo šero. Zatažené žaluzie nepropouštěly ani paprsek světla a na manželské posteli ležel muž. Něco ze spánku zamumlal, přetočil se na záda a otevřel oči. ,,Ach bože, měl bych přestat pít!“ pomyslel si. Ale byl to krásný sen. Před očima měl stále tu nádhernou tvář. I teď, když se probudil na ni nemohl přestat myslet. Pořád měl v hlavě ty její krásné oči. Rozhlédl se kolem sebe a znejistěl, protože nebyl ve svém pokoji a rozhodně nebyl ve své posteli. ,,Monika mě zabije!“ napadlo ho. Přestože svoji dívku nade vše miloval, nedokázal už několikrát odolat pokušení a odejít spát k jiné. Moc dobře si uvědomoval, že si za tohle Moniku absolutně nezaslouží, ale nemohl si pomoci. Rockový život bez zábran se na něm značně podepsal. Někde venku zaštěkal pes a Jerry ho slyšel tak jasně a zřetelně, jako by to bylo uvnitř místnosti. Podíval se k oknu, ale to bylo zavřené. Chvíli nechápavě koukal před sebe, než usoudil, že se mu to asi jenom zdálo. Rozhlédl se po místnosti, která byla prostorná a zařízená podobně, jako jeho pokoj. Na zdech vysely plakáty různých kapel a vůbec celá místnost vypadala, jako by ji obýval nějaký rockový fanoušek. Jerry se rozhlížel, ke komu se to asi dostal, když jeho pozornost náhle upoutala jiná věc. Byla to vůně, kterou nikdy předtím nepoznal a táhla se ode dveří. Byla taková zvláštní, nasládlá. Rozhodl se zjistit, co ji vydává a vylezl z peřin. V tu chvíli mu došla další skutečnost. Je úplně nahý a jeho oblečení nikde. Marně se snažil vzpomenout si, co se dělo minulou noc, ale v hlavě měl absolutně vymeteno. Podíval se na dvě skříně stojící u zdi. Otevřel jednu a zjistil, že z tohohle určitě nic nepoužije, protože veškeré oblečení patřilo zcela jistě nějaké dívce. Otevřel druhou a ta byla prázdná. ,,Co teď?“ přemýšlel a najednou si všiml hromádky poskládaného, čistého oblečení na zemi u postele. Byly tam Conversky, džíny a staré seprané tričko AC/DC. ,,Tak to si nechám líbit.“ pomyslel si. ,,Přesně můj styl!“ Bez poznámky přešel skutečnost, že všechno oblečení včetně bot mu velikostně padlo, jako ulité, oblékl se a prohlédl si sám sebe ve velkém zrcadle na zdi. ,,Toho pití muselo být asi dost.“ usoudil, když spatřil svůj bledý obličej. Možná bledý, ale zdálo se mu, že taky tak nějak hezčí. Jako by se přes noc změnil. Nedokázal tak úplně přijít na to v čem, ale byl prostě jiný. Dokonce zjistil, že se mu i líp dýchá. V mládí prodělal astma a cigarety, kterých si do doby, než kvůli Monice přestal kouřit dopřával víc, než dost jeho plícím taky nejspíš zrovna dvakrát nepřidaly. Ještě chvíli se pozoroval, když ho přes nos opět praštila ta omamná vůně. Otevřel dveře a ocitl se na chodbě. Podlaha byla z parket a na zdi vysely různé fotografie. Pokoj, ze kterého vyšel se nacházel na samém konci chodby nalevo. Jerry se podíval na nejbližší fotografii a zatajil se mu dech. Byla focená patrně někde na zahradě, z fotografie se na něj usmívalo osm lidí a mezi nimi ona, dívka z jeho snu! Dlouhé černé vlasy jí padaly na ramena a modré oči se dívaly přímo na něj. Dále zde byli tři mladíci a dvě dívky, všichni asi v Jerryho věku, až na muže a ženu stojící za nimi, ti vypadali zhruba na pětatřicet let. Jerry si všiml, že jsou všichni až neobyčejně krásní, jako by z nich vyzařovalo cosi nadpozemského. Užasle postupoval chodbou a prohlížel si fotografie. Ze všech se na něj usmívalo těch stejných osm obličejů. Zjistil, že fotky byly pořízeny v různých koutech světa. Na jedné stáli před Eiffelovou věží v Paříži, na další u Skotského jezera Loch Ness. Najednou se zarazil. ,,Proboha, tohle se opravdu děje?“ ,,Ta holka existuje?“ ,,Ten chlápek mě zastřelil, umřel jsem!“,,Kluci z kapely mi museli dát něco do pití, nebylo by to poprvé.“ Různé vtípky a fórky byly v Dream Thieves na denním pořádku. Jak tak přemýšlel, co z uplynulé noci se opravdu mohlo stát a co ne, mezitím dorazil na konec chodby a vůně sílila. Stál v obývacím pokoji a kuchyni zároveň. Rozhlédl se kolem a první jeho dojem byl, že dům musí patřit někomu opravdu bohatému. Obývací pokoj obsahoval nejmodernější vybavení včetně veliké televize visící na zdi naproti obrovské pohovce. Pokoj byl větší, než celý Jerryho byt a to myslel, že si žije jako král. V místě, kde obývací pokoj přecházel v kuchyň stál dlouhý stůl s židlemi. Jerry si vzpomněl na tu nádhernou vůni, kterou teď cítil velmi silně a všiml si sklenice na kuchyňském baru. Najednou ho z ničeho nic přepadla šílená žízeň a hlad. Nebylo divu, taky jedl naposledy před koncertem v Rock Café. Došel k baru a vůně teď byla tak intenzivní, až se mu z ní málem točila hlava. Přičichl si ke sklenici, která byla plná červené tekutiny, a ucítil obrovskou žízeň. Uchopil ji a jedním douškem ji do sebe obrátil. V tu chvíli v něm explodovala extáze pocitů, až se musel chytit barové desky, aby naupadl. Něco tak lahodného ještě nikdy nepil. Tu chuť nedokázal popsat, ale věděl, že vůni vydávala ta tekutina. Najednou ucítil, jak bolest hlavy způsobená kocovinou mizí a jak je mu čím dál tím lépe. Bylo to jako ta nejlepší droga na světě. Palčivá žízeň sice zmizela, ale hlad ne. Podíval se na lednici za barem a rozhodl se, že ji prozkoumá. Ve chvíli, kdy už chtěl vykročit náhle ucítil novou vůni přímo za sebou. Otočil se a úlekem uskočil dozadu, přičemž upustil sklenici a ta se roztříštila o parkety. Před ním stála žena s dlouhými, tmavými vlasy a bledou, ale přesto krásnou tváří. Jerry ji poznal, byla na fotografiích v chodbě, vždy po boku vysokého, blonďatého muže. Společně tvořili nejstarší pár na fotkách. ,,Promiň, nechtěla jsem tě vylekat.“ usmála se omluvně. Jerry hloupě otevřel pusu, ale nenapadlo ho nic, co by měl říct a tak na ni jen tupě koukal. Uběhlo pár vteřin ticha, než natáhla ruku na pozdrav a řekla: ,,Mary.“ Když viděla, že se Jerry k ničemu nemá, tak ji stáhla zase zpět a zvědavě si ho prohlížela. ,,S tím si nedělej starosti, uklidím to.“ mávla rozpačitě rukou k rozbité sklenici na podlaze. ,,Mám jednu malou otázku.“ promluvil konečně pomalu Jerry do trapného ticha, které se opět rozhostilo. ,,Co se to sakra děje?“ ,,No, to je docela dlouhý příběh, nepůjdeme si raději sednout?“ opověděla opatrně a ukázala na pohovku. ,,Já chci okamžitě vědět, co se tady děje, kde to jsem a kde je moje oblečení!“ zvýšil Jerry hlas a ona se usmála. ,,Dobře, jenom se uklidni.“ řekla pomalu. ,,Asi ti to bude připadat nemožné, ale jsi v Londýně.“ Jerry se na ni podíval jako na blázna a zasmál se. ,,Vypadám snad jako idiot? Tohle je nějaká skrytá kamera nebo co?“ ,,Ne Jerry, tohle není žádná skrytá kamera!“ odpověděla vážným tónem a on otevřel pusu překvapením. ,,Jak znáte moje jméno?“ ,,Vím toho o tobě ještě mnohem víc Jerry.“ řekla Mary a stále se usmívala. „Na co posledního si vzpomínáš, než jsi se probral tady?“ Jerry se zamračil a hlavou mu proběhly události včerejšího dne. Koncert, hádka s Monikou a pak ta holka. ,,Ta černovlasá holka na fotkách.“ řekl a Mary se usmála. ,,Jmenuje se Claire. Asi to bude šok, ale co si pamatuješ se opravdu stalo!“ sklopila oči a její pohled posmutněl. Jerrymu najednou došla absurdnost situace a začal se smát. ,,Aha, takže já jsem vlastně umřel. Teď jsem v nebi a vy jste asi anděl co?“ Ona se však křeťovitě usmála. ,,Kéž by to byla pravda chlapče.“ řekla smutně. V tu chvíli došla Jerrymu trpělivost a rozhodl se, že odsud vypadne. ,,Kam si myslíš, že jdeš?“ zeptala se Mary s úžasem ve tváři, když kolem ní prošel a rázným krokem zamířil pryč. ,,Pryč odsud a rovnou na policii!“ vyštěkl Jerry na půli cesty ke dveřím. ,,Nesmíš ven!“ zavolala za ním zoufale a Jerry se zachechtal. ,,A to jako proč?“ prohodil přes rameno. ,,Protože jsi mrtvý!“ vykřikla Mary nešťastně a Jerry se zastavil a otočil se. ,,Cože jsem?“ ,,Jsi mrtvý. Umřel jsi ten večer v Praze v té uličce!“ Řekla to potichu, ale Jerry ji slyšel tak jasně, jako by mu to pošeptala do ucha. ,,Chápu, takže jsem umřel a teď jsem v Londýně.“ zašklebil se ironicky. ,,Každou chvíli se otevřou dveře a na kafe přijdou Johnny Cash a Elvis Presley že?“ ,,Ne!“ řekla vážně Mary, která mezitím došla až k němu. ,,Nemůžeš na světlo, protože jsi upír!“

Jerrymu málem vypadly oči z důlků, jak nenacházel slova. Co všechno si tahle ženská ještě hodlá vymyslet, aby ho tu udržela? A proč ho tu vůbec chce držet? Mary znovu promluvila. ,,Ta tekutina, co jsi vypil byla krev. Jsi v Londýně, protože si u vás všichni myslí, že jsi mrtvý a nesmíš na slunce, protože by jsi zemřel.“ Jerry na ni chvíli jen vyjeveně zíral, načež zakroutil hlavou a otočil se, že zmizí z tohohle blázince a najde někoho normálního. Ona se však zničehonic objevila přímo, před ním. Už podruhé se jí leknul a uskočil dozadu s tím rozdílem, že tentokrát ještě k tomu převrátil židli. ,,Jak jsi to udělala?“ vykřikl vyděšeně a v jejích očích se mihl malý stín vítězství. ,,Říkám ti pravdu Jerry, musíš mi věřit!“ snažila se ho uklidnit, ale Jerryho to spíš ještě víc vyvedlo z rovnováhy. Neměl nejmenší tušení jak si vysvětlit, co se právě stalo. Během chvíle ale našel svoji ztracenou suverenitu. ,,Uhněte mi z cesty!“ požádal ji pevným hlasem. Mary se však napřímila. ,,To bohužel nemohu udělat!“ ,,Vážená dámo, sice nemám nejmenší tušení, co jste zač a nikdy v životě jsem ženu neuhodil, ale pokud okamžitě neuhnete, udělám to!“ Jerry byl odhodlaný dostat se odsud za každou cenu. ,,Nesmíš…“ začala Mary, ale Jerry ji přerušil: ,,Jo, nesmím na slunce a piju krev, jsem mrtvý a…“ Plesk!! Mary mu dala facku a v tu chvíli se stalo se něco nepochopitelného. V Jerrym explodoval veškerý nahromaděný vztek a zaútočil na ni. Sám nepochopil, jak se to mohlo stát, protože takovou sílu ještě nikdy nepoznal. Ovládl ho vztek a vrhl se na ni. Ona jej však okamžitě chytla jednou rukou pod krkem a Jerry pochopil, že se snaží marně. Bylo to neuvěřitelné. Měla obrovskou sílu a nevypadalo to, že by jí činilo nějaké větší potíže jej přemoci. Držela ho jen jednou rukou a on neměl nejmenší šanci se bránit. V tu chvíli si Jerry uvědomil, co vlastně vidí. Mary měla vyceněné zuby a její špičáky byly obrovské jako jehly. Najednou ho přepadlo strašlivé uvědomění a sáhl si na zuby. Dva veliké špičáky se mu zrovna zatáhly zpět, do původní velikosti a dolehla na něj krutá pravda. ,,Tohle se opravdu děje, je to skutečné!“ Přestal se vzpouzet a jen se na Mary vyděšeně díval. Když viděla, že se uklidnil, tak ho pustila a mateřským hlasem, který působil, jako balzám na duši řekla: ,,Půjdeme si sednout, musíme si toho spoustu povědět.

 

Deník snílka je nově i na facebooku. Všechny články tak můžete mít z první ruky.

 

Diskusní téma: Kapitola první-Začátek konce (část 3)

Nebyly nalezeny žádné příspěvky.

Přidat nový příspěvek

Kontakt

Deník snílka sharyk1@seznam.cz