Kapitola první-Začátek konce (část 2)

26.05.2017 09:41

,,Copak vy to neslyšíte?“ Otázka vyzněla pro celou kapelu. Všichni se na Moniku podívali a zmlkli. V sále sílil pokřik: ,,Dream Thieves, Dream Thieves, Dream Thieves! ,,Ti lidi se můžou zbláznit a vy se tady hádáte, jako malí kluci?“ Jerry ji objal a pohladil po vlasech. ,,Jasně že slyšíme broučku, jen jaksi nejsme schopní se hnout.“ Monika se s odporem rozhlédla po místnosti: ,,Je mi z vás na zvracení! Tohle jste opravdu chtěli, když jste tady začínali?“ Nikdo si nedovolil říct ani půl slova. Monika byla ve svých dvaceti letech nejmladší v místnosti. Přes její věk a drobnou postavu z ní však šel respekt. A navíc to byla holka Jerryho, který měl v kapele vždycky poslední slovo a tomu až teď došla vážnost situace. Rozhodil rukama, zavelel: ,,Za mnou!“ a vyrazil na pódium. Ostatní, i když Roman s velkými obtížemi se k Paulově obrovské úlevě zvedli a vyrazili za ním. Bylo to vždycky stejné. Jerry mohl být před každým vystoupením nervózní sebevíc, ale v momentě, kdy vstoupil na pódium byl jako ryba ve vodě. Ozval se ohlušující povyk, jak k prasknutí nacpaný klub vítal svoje hrdiny a Jerry zvedl zaťatou pěst na pozdrav. Roman sice na cestě k bicím ještě shodil Jerrymu stojan s druhou kytarou, ale to vyvolalo ještě větší aplaus. Jak jednou moudře poznamenal Tony: ,,V dnešní zvrácené společnosti lidé zkrátka milují násilí a ničení.“ Paul, který vše sledoval zpoza pódia jen nevěřícně kroutil hlavou. Nikdy nepochopil, co lidé viděli na čtveřici věčně opilých obyčejných kluků, kteří vzdali život ještě před tím, než se vůbec stihli narodit. Jerry do mikrofonu zahulákal: ,,Ahoj Praho!“ a v tu chvíli nastal absolutní chaos. Lidi skákali po pódiu, kde je naháněla ochranka a házela je zpět dolů. Roman ztrácel paličky, jako na běžícím pásu a Jerrymu se díky alkoholu v krvi pletl jazyk. Přes to všechno odehráli jeden z nejlepších koncertů v životě. Šílenci pod pódiem dostali přesně to, co chtěli. Prominentní hosté se ukázali na koncertu slavné kapely a všichni byli spokojení. Kapela musela ještě dvakrát přidávat, než ji fanoušci pustili z pódia. Jerry při poslední písničce majestátně rozmlátil kytaru o zem a fanoušci se mohli zbláznit. Roman do prvních řad vycákal láhev vodky a kapela se odporoučela. Za pódiem je zastavil Paul: ,,Nechápu, jak to děláte, ale ti blázni tam vás milují.“ Roman, který během hraní stihnul trochu vystřízlivět se na něj pověsil se slovy:,,Pavlínko, tohle je náš život a my nic jinýho neumíme. Už bys mohl konečně pochopit, že my se nezměníme a nemusel bys nás před každým koncertem pucovat.“ Paul jen zakroutil hlavou, otočil se a šel pryč. Přitom si mumlal něco o bláznech, což všechny jen rozesmálo. Jerry zamířil do místnosti, kde se předtím pohádali s Paulem a která zároveň sloužila jako backstage. Už první pohled na Moniku sedící na gauči stačil k tomu, aby si uvědomil, že něco není v pořádku. Sedl si k ní a objal ji. ,,Copak se stalo?“ zeptal se starostlivě. Žádné odpovědi se mu však nedostalo. Chytil ji tedy jemně za bradu a otočil k sobě. Její oči, její krásné zelené oči byly zalité slzami. ,,Já už takhle dál nemůžu.“ špitla a zavrtala mu hlavu do ramene. ,,Co nemůžeš?“ chtěl vědět Jerry a pohladil ji po vlasech. ,,Co? Tohle všechno, jak se ničíš! To, jak se po tobě plazí holky, který ještě ani nemají občanku a to, jak nekoukáš na nic jinýho, než jen sám na sebe!“ Když to Monika řekla, bylo to jako rána kladivem. Jerry ji pustil a odtáhl se dál, aby jí viděl do tváře. ,,Moniko, co po mě chceš?“ Možná to vyznělo příliš tvrdě, ale její slova ho zabolela. On se přece snažil, aby měl jejich život úroveň. On vydělal peníze na krásný byt a dostal je na určitý standart. ,,Tohle nás živí! Díky tomuhle můžeme mít všechno, co máme! Tohle je můj splněný sen!“ ,,Správně, tvůj splněný sen!“ přerušila ho Monika a vypadalo to, že už jí došly slzy. Podívala se na něj odhodlaně a řekla: ,,Strašně moc mě to mrzí Jardo, ale budeš si muset vybrat!“ Jerry tomu nemohl uvěřit. Dívka, která s ním prošla celou kariérou od začátku, až sem mu dává na výběr. Na výběr mezi láskou k ní a hudbou, která pro něj stejně jako Monika znamenala smysl života. Teď stála před ním a on věděl, že by pro ni udělal cokoli na světě. Nemůže, ale přece volit mezi ní a tím, o čem snil od patnácti let. ,,Moniko tohle mi nedělej!“ Jeho prosba jako by zamířila do ztracena. Monika se na něj podívala těma nejkrásnějšíma očima a řekla: ,,Jerry vím, že nás miluješ obě, mě i kapelu. Teď chci ale slyšet jednoznačnou odpověď!“ Jerry na ni zíral, jako na blázna a zoufale zamával rukama: ,,Nemůžu se na kluky vykašlat, nechci to všechno ztratit!“ Monice se z očí vyvalily slzy a zašeptala: ,,V tom případě doufám, že jsi spokojený, protože mě jsi právě ztratil!“ Jerry jako by z nějaké dálky pozoroval, jak se Monika otáčí a vybíhá z místnosti. Zůstal stát, jako by do něj uhodilo a v hlavě mu bzučelo. Nedocházelo mu, co se to právě stalo. Bylo to až k nevíře, ale právě teď se s Monikou poprvé za tři roky jejich vztahu opravdu pohádali. Už dříve sice proběhlo pár výměn názorů, ale tomu se nevyhnul žádný pár. Až doteď si Jerry myslel, že je jejich život perfektní. Měli peníze a svobodu, všechno po čem oba toužili. Anebo po čem on toužil? Monika si nikdy nestěžovala na Jerryho popularitu, která ji zřejmě dost zastiňovala. Nebo tajně trpěla a pohár trpělivosti přetekl právě teď? Dveře se znovu otevřely a Jerry na zlomek vteřiny zadoufal, že se Monika vrátila. Dovnitř se ale nahrnuli kluci z kapely v početném doprovodu dívek různého věku. ,,Héj, tady je naše hvězda!“ zašvitořila jedna brunetka a okamžitě se k Jerrymu přitiskla a ovinula mu ruce kolem krku. On ji ale k jejímu překvapení setřásl. ,,No dovol?“ ohradila se uraženě, ale Jerry si jí nevšímal. Vytrhl Romanovi z ruky láhev vodky a obrátil do sebe to, co v ní ještě zbylo. Roman vypadal ublíženě, ale nestěžoval si a rozhlédl se. ,,Kde je Monika?“ zeptal se. ,,Pryč!“ opáčil Jerry a sebral se země další láhev, tentokrát plnou. ,,Jak pryč?“ nechápal Roman. ,,Na pořád chápeš?“ vyjel na něj Jerry a Roman přivřel oči. ,,To je dobře, stejně tě jen omezovala a žárlila na kapelu!“ V tu chvíli v Jerrym vybuchla veškerá nahromaděná zlost, za celý den. Ale dřív než stihl Romana praštit mu kolem hlavy proletěla zátka od šampusu a donutila se ho podívat směrem, odkud přišla. A v tu chvíli mu to došlo. Co se to s ním proboha stalo? Když viděl, jak se v místnosti pomalu začínají rozjíždět opravdové orgie, tak se mu z něj samotného udělalo zle. Na tohle celé ty roky dřeli? A díky tomuhle má ztratit jedinou holku, kterou kdy v životě miloval? Přes všechno to množství myšlenek si ani nevšiml, že na něj Roman stále mluví. ,,Tak dáme se do nich co?“ hodil hlavou směrem k děvčatům. Jerry se rozpřáhl a vší silou mrštil láhev proti zdi, o kterou se rozbila a místnost ztichla. Všichni na něj chvíli vyjeveně zírali až nakonec jedna z dívek vyskočila a mrštila proti zdi další láhev. Ostatní se rozesmáli a následovali jejímu příkladu a začali ničit místnost. ,,Tak v tomhle mám jasno!“ pomyslel si Jerry. Rychle pryč z tohohle blázince! Vyběhl na chodbu, kde vrazil do jednoho z techniků, kteří uklízeli aparaturu. ,,Neviděl jsi tady takovou drobnou blondýnku?“ vyhrkl na něj a mladík, jakoby ospale zamhouřil oči. ,,Jo, utíkala pryč zadním vchodem.“ Jerry rozrazil dveře zadního vchodu a vpadl na ulici, přímo do náruče dvou chlápků od ochranky. ,,Chlapi, kam utíkala ta blondýna?“ vychrlil na ně a oni se na něj rozostřeně podívali. Stejně jako kluk od ochranky vypadali, jako by se právě probudili. ,,Kámo ta měla celkem naspěch.“ řekl jeden z nich. ,,Tu už nedohoníš.“ přikývl druhý. ,,Tak sakra kam běžela?“ vyštěkl na něj Jerry a muž se zakoktal. ,,Támhle rovně ulicí, ale kam dál, to ti nepovím.“ Jerry je nechal za sebou a běžel, jako o závod. Rozcestí, co teď? Vyběhl na národní třídu a přemýšlel. ,,Kam by asi tak mohla jít?“ Vytáhl z kapsy mobil a vytočil její číslo. ,,No výborně, vypnula si ho.“ ,,Chlapče, nehledáš náhodou to blonďatý děvče?“ ozvalo se za ním. Otočil se a před ním seděl na zemi bezdomovec, kolem kterého se válelo pár prádných láhví od piva a nějaké staré deky. Jerry od něj odpudivě pár kroků ustoupil a stiskl si nos. Muž smrděl, jako odpadkový koš. ,,Viděl jste, kam běžela?“ vybafl na něj. ,,Samozřejmě, že viděl mladíku.“ Bezdomovec se na něj podíval kalnýma očima a usmál se. ,,Ale nebude to zadarmo!“ Jerry prohrabal kapsy a nahmatal bankovku. ,,Hm litr, to bude pěkně drahá rada.“ zamručel, podal ji bezdomovci a netrpělivě se otřásl. ,,Pěkně děkuju, mladej pane.“ zazubil se ten lidumil a zastrčil si tisícovku do kapsy, jako by se nechumelilo. ,,Ta tvá krasotinka běžela támhle naproti přes ulici, přímo mezi ty dva baráky a vypadala dost nešťastně. Copak jsi jí provedl?“ To už ale Jerry pelášil přes ulici a taktak, že se vyhnul tramvaji, která zrovna projížděla. Řidič mu vztekle zahrozil rukou, ale Jerrymu to bylo jedno. Vběhl do malé uličky, kterou mu ukázal bezdomovec a ponořil se do jejího přítmí. Neuvědomoval si, jak dlouho běžel, ale po pár desítkách metrů mu došlo, že udělal chybu. Zastavil a rozhlédl se. Ulička tonula ve tmě a on začal pociťovat strach a zároveň s ním svoji naivitu. ,,Proboha, co by tady Monika dělala? Já dám litr člověku, který mohl ukázat kterýmkoli směrem. Já jsem ale pitomec!“ Otočil se, že se vrátí, když uslyšel ty hlasy. Vedly z malé, postranní uličky navazující na tu, ve které teď stál. Na kratičký okamžik zaváhal, ale zvědavost byla silnější, než pud sebezáchovy. Pomalu se přiblížil k uličce a nahlédl za roh. Stála tam dívka a ozařoval ji svit měsíce, který se tiše prokrádal mezi střechami. Jerry si s údivem uvědomil, že něco tak krásného snad ještě nikdy v životě neviděl. Byla celá v černém, na sobě měla koženou bundu a dlouhé černé vlasy zářily v odlesku měsíčního svitu. Mohlo jí být tak dvacet let, víc ne. Upoutala jeho pozornost natolik, že si málem nevšiml tří mužských postav stojících v přítmí budovy naproti ní. ,,Co to má sakra znamenat?“ pomyslel si. ,,Dost nevhodná doba a místo na schůzku při měsíčku.“ Z úvah, co tam ti čtyři asi dělají ho vytrhnul jeden z mužů, když se najednou napřáhl a uhodil dívku do obličeje, až málem upadla. Začal na ni prskat výhružky a v jeho ruce se zableskl nůž. V tu chvíli se Jerryho nohy daly samy od sebe do pohybu a z jeho úst se ozvalo: ,,Hej, nechte ji na pokoji!“ Muži se překvapeně otočili a zírali na něj, kde se tam vůbec vzal. Evidentně je jeho přítomnost zaskočila. Na rozdíl od nich dívka nevypadala vůbec překvapeně a v její tváři se mísilo zděšení se zklamáním. To Jerryho překvapilo a zároveň si uvědomil, že přestřelil. Ti tři nevypadali, že by se měli k ústupu a nebezpečně na něj zahlíželi. ,,Hej frajere, otoč se a vysmahni, nebo toho budeš litovat!“ zasyčel jeden z nich, ale Jerry kupodivu zatnul pěsti místo toho, aby utekl a zavolal pomoc. ,,Mile rád, ale ta holka půjde se mnou!“ zavrčel výhružně a přiblížil se k nim na pár metrů. Konečně viděl, s kým má tu čest. Všichni tři muži byli velice moderně oblečení a vůbec, vypadali jako nóbl smetánka. Jen to místo jejich schůzky bylo dost zvláštní. Jerrymu najednou došlo, že se patrně připletl k vyřizování účtů Pražského podsvětí a to nebude vůbec pěkné. Chlápci se po sobě podívali a začali se smát. V tu chvíli se stalo strašně moc věcí najednou. Ozvaly se dva rychlé výstřely, Jerrymu se zatmělo před očima, najednou ležel na zemi a cítil, že umírá. Nemohl dýchat, ztrácel cit v končetinách a rychle slábl. Kousek od něj se ozval bolestný výkřik a pár dutých ran. Následně se v uličce rozhostilo ticho. Jak ležel na zádech, viděl nad sebou hvězdy a začalo mu docházet, že toho chtěl tolika lidem ještě tolik říct. Chtěl navštívit tátu a povědět mu, že mu odpouští. Chtěl říct Monice, jak moc ji miluje a že je kvůli ní ochotný opustit Dream Thieves. Chtěl se omluvit všem, kterým při svojí cestě za slávou ublížil a že jich nebylo málo. Vzpomněl si na slova Paula, který říkal: ,,Chlapče, jediná věc, co si za peníze nekoupíš je sebeúcta!“ Zavřel oči a čekal, až to přijde, když na tváři ucítil chlad. Pohlédl na oblohu, ale místo hvězd se nad ním skláněla ona. Ona, kterou ani neznal, ale přesto pro ni byl ochotný zemřít ho teď hladila po tváři. Kde se její prsty dotýkaly jeho kůže, tam zůstávala nepopsatelná stopa. Sám nemohl pochopit, kde se v něm takový pocit vzal, ale nemohl se mu bránit. V té dívce bylo něco nadpozemského a nádherného. Podíval se jí do obličeje a viděl krásné modré oči, ve kterých byly slzy. Takové oči ještě nikdy předtím neviděl. Z posledních sil zvedl ruku a pohladil tvář, která se nad ním skláněla. ,,Jsi tak krásná.“ vzdechl a ruka mu klesla. Padal do tmy a jakoby z dálky slyšel, jak něco zašeptala. Bylo to něco nesrozumitelného, jakoby cizí řečí, ale to už mu bylo jedno. Dívka se mu rozplynula před obličejem a jeho unášel proud někam pryč.

Diskusní téma: Kapitola první-Začátek konce (část 2)

Nebyly nalezeny žádné příspěvky.

Přidat nový příspěvek

Kontakt

Deník snílka sharyk1@seznam.cz