Kapitola pátá-Zkouška (část 1)

24.07.2017 19:49

Kapitola pátá-Zkouška


Snadné to nebylo a to jak pro Jerryho, tak pro Claire, která se ode dveří jeho pokoje celou noc nehnula na krok. Jerry nemohl usnout a ani nechtěl. Myslel na tu krásnou dívku, která sedí na studené zemi přede dveřmi. Ani jeden z nich nepromluvil. Oba měli o čem přemýšlet. Kolem osmé hodiny ráno slyšel, jak se konečně pohnula a odešla. Oddechl si, že už to vzdala, ale během minuty byla zpět a s ní vůně snídaně. Bylo zvláštní, že mu voněla a chutnala, ikdyž ji k životu nepotřeboval. Ozvalo se zaklepání na dveře a potom její hlas. ,,Jerry? Máš tu snídani otevři, slyšíš?“ Jerry se samozřejmě ani nehnul. Bylo mu Claire líto, ale zároveň jí stále nemohl odpustit, že téměř na dva týdny zmizela a vyhýbala se mu. Ona s ním však měla trpělivost. ,,Tak já to nechám za dveřmi a půjdu pryč. Ty to sníš a talíř dáš zase za dveře ano?“ Jerry slyšel, jak položila talíř na podlahu a odchází pryč. Přesto ho ale ani nenapadlo otevřít dveře na chodbu. Když trucovat, tak pořádně! Koneckonců, má na to věčnost no ne? Asi za hodinu se ozvalo klepání na dveře a vzápětí dívčí hlásek. Byla to Kira. ,,Jerry, já chápu, že se zlobíš, ale Mary to tak nemyslela. Měla o tebe šílený strach, nějak jsi jí přirostl k srdci. Mrzí ji to, slyšíš?“ Chvilku přede dveřmi přešlapovala a znovu zaklepala, tentokrát už poněkud razantněji. ,,No tak, mě přece můžeš věřit.“ Jerry se jen usmál. Ještě stále nezapomněl na seznámení s ní. Ten šok z něj ještě zcela nevyprchal. Měl ji moc rád, vlastně měl rád všechny v domě. Moc dobře věděl, že se chová jako dítě, ale teď prostě trucoval a s nikým se nehodlal bavit! ,,Fajn, jak chceš!“ urazila se Kira a odkráčela. V průběhu dopoledne za ním chodili všichni a pokoušeli se ho přemluvit, aby otevřel. Chris dokonce vyhrožoval vyražením dveří, nicméně to neudělal. Jerry si snadno domyslel, že mu to Mary nejspíš přísně zakázala. Ona jediná za ním nepřišla. Usoudil, že se buď stydí anebo je stále ještě naštvaná. Více v úvahu přicházela první možnost. Mary se neuměla zlobit moc dlouho. Kolem oběda opět přišla Kira a spustila hotové kázání. ,,Ty a Claire jste normální popletové, oba dva! Nejdřív si ona na dva týdny zmizí a ty málem brečíš, že se ti vyhýbá. A pak když se zase objeví, tak se naopak ty rozhodneš trucovat a schováváš se jako malý kluk. Víte co vy dva? Já už vám na to kašlu!“ Jerry poslouchal, jak se její kroky vzdalují a jak někde v dálce třískla dveřmi. Potom už se nikdo neukázal. Asi to vzdali a rozhodli se nechat ho na pokoji. Odpoledne už nudou málem nevěděl, co dělat a tak se rozhodl pro něco, čemu se vyhýbal celou dobu. Zapnul svůj počítač, který dostal zároveň s oblečením a připojil se na internet. Do vyhledávače napsal www.dreamthieves.cz a zavřel oči. Toho, že ostatním svojí ,,smrtí“ zničí kariéru se obával celou dobu. On byl osobnost a bylo nad slunce jasné, že za něj náhradu nenajdou. On byl přece Dream Thieves, on je dal dohromady do té podoby v jaké dnes existovali a on pro ně obětoval všechno. Jaké pro něj tedy bylo překvapení, když oči otevřel a na hlavní stránce v novinkách byl článek:

Vážení přátelé

Tragédie, která postihla nás všechny ovlivnila naše životy. Dnes je tomu deset dní, co nás navždy opustil náš přítel Jaroslav ,,Jerry“ Pokorný. Včera jsme se s ním rozloučili na Pražském Vyšehradě. To, že byl Jerry oblíbený dokazuje obrovský počet smutečních hostů. Jerry odešel jako hrdina. Obětoval svůj život, za jiný. Kromě kondolenčních vzkazů nám celý týden posíláte otázky, co bude s kapelou. My si uvědomili, že nemůžeme ukončit něco, co jsme budovali roky. A myslíme si, že by si to nepřál ani sám Jerry. Proto jsme se rozhodli pokračovat dál s novým zpěvákem. Doufáme, že nám zachováte přízeň a že společně poneseme Jerryho odkaz dál. Tímto bychom chtěli dát Jerrymu poslední sbohem. ,,Brácho doufáme, že tam kde teď jsi jsou na tebe hodní. Nikdy nezapomeneme.“ Roman, Tonny, Ferry a Paul.

Jerry článek dávno dočetl, ale nemohl přestat zírat na obrazovku. Nikdo není nenahraditelný. ,,Nevím, co jsem čekal. Že všechno zabalí a zahodí kariéru, peníze?“ přemýšlel. Chápal je, že chtějí jít dál, ale přece jenom nečekal, že ho nahradí týden po jeho smrti. Zaklapl počítač a opět zavřel oči. ,,No, zdá se, že jsi zase taková celebrita nebyl.“ provokoval hlásek v jeho hlavě. To, jak dlouho ležel na stole si uvědomil, až se opět ozvalo zabouchání na dveře. ,,Jerry?“ byla to zase Claire. Trhnul sebou a podíval se na hodiny. Ukazovaly jedenáct večer. Jerry žasl, jak dlouho se nechal unášet vlastními myšlenkami a nezájmem o okolní svět. ,,Tak Jerry otevři, musím s tebou mluvit!“ zvýšila nervózně hlas. Jerry se ani nehnul a díval se z okna, za kterým byla neproniknutelná tma. Co kdyby teď zmizel nepozorovaně pryč? Jak dlouho by trvalo, než by ho našli? A co kdyby ho našel někdo ze společenství. To by asi bylo zlé. Proč si jen z krku strhával tu rušičku, už mohl být na cestě do Česka za Monikou. Pak si však uvědomil, jak hloupý by to byl nápad. Objevil by se ve dveřích jejich bytu, pár dní po svém pohřbu. Copak by jí asi tak řekl? ,,Ahoj princezno, asi to bude znít divně, ale není to tak, jak to vypadá.“ A ještě k tomu, kde bral záruku, že by jí neublížil ještě víc. Ne, neměl kam jít a moc dobře to věděl. ,,Tak sakra otevřeš, nebo ty dveře musím vyrazit?“ Claire vypadala odhodlaně a Jerry potlačil potřebu smíchu. Tohle už tady bylo. Chris mu tím dnes vyhrožoval nejmíň pětkrát. Claire však nevypadala, že by se chtěla vzdát. ,,Myslím to smrtelně vážně, máš na to pět vteřin, nebo to udělám!“ ,,Tak schválně.“ Jerry se posadil na postel a se zájmem sledoval, co se bud dít. Vůbec si nedovedl představit tu krásnou, křehkou dívku rozbíjet dveře. Claire za dveřmi začala mezitím počítat. ,,Jedna, dvě, ještě pořád máš čas otevřít, tři, čtyři, pět! S číslovkou pět se ozvala rána, ve dveřích se objevila díra a zároveň noha. Claire patrně chtěla vykopnout dveře, ale nepočítala s tím, že místo aby dveře vypadly z pantů, prokopne jen jedno prkno a noha se jí zasekne v díře, kterou právě udělala. Jerry se musel zakousnout do polštáře, aby potlačil výbuch smíchu, když viděl, jak Claire poskakuje, nadává a snaží se vyprostit nohu ze dveří. Nakonec se rozhodl, že už dál nebude dělat mrtvého brouka a vstal, aby jí pomohl. Jenže než stihl cokoli udělat, Claire trhla nohou tak, že se uvolnila, zmizela ze dveří, ozval se dutý náraz a vzápětí zaklení. Odemkl tedy dveře, otevřel a snažil se přemoci smích. Claire seděla na zadku přesně na tom místě, kam dopadla a dívala se, jak se šklebí. ,,No tak doufám, že ses pobavil!“ řekla naštvaně a vstala. ,,Obleč se, počkám tě u zadního vchodu!“ dodala a vyrazila chodbou pryč. Ačkoli Jerry netušil, co se bude dít, zvědavost mu nedala a tak se rychle oblékl a vyrazil k zadnímu vchodu. U otevřených dveří stála Claire a dívala se na něj. Jerry pohlédl nejdříve ven do noci, kde hustě pršelo a následně na Claire, která promluvila: ,,Pro mě jsi vězeň nikdy nebyl! Mrzí mě, že sis tak připadal.“ sklopila hlavu. Prohlížela si svoje kožené boty a pokračovala: ,,Jako omluvu za to, že jsem se ti vyhýbala jsem zařídila…“ odmlčela se v půlce věty, protože zrovna zdvedla hlavu, ale Jerry byl pryč. Vykoukla ven do deště, ale nebyl tam. Chytila se za hlavu a vzdychla: ,,Tohle jsi udělal schválně!“

 

Deník snílka je nově i na facebooku. Všechny články tak můžete mít z první ruky.
 

Diskusní téma: Kapitola pátá-Zkouška (část 1)

Nebyly nalezeny žádné příspěvky.

Přidat nový příspěvek

Kontakt

Deník snílka sharyk1@seznam.cz