Kapitola čtvrtá-Utíkej Jerry, utíkej (Část 2)

17.07.2017 17:57

Bylo to už skoro čtrnáct dní a stejně jako Erik, se Claire stále ještě neobjevila. Jerry chodil každý den ke dveřím jejího pokoje a mluvil. Mluvil o svém životě, o zážitcích z koncertů i ze zápasů s Chrisem. Nikdy neodpověděla, ale Kira mu jednou pošeptala tak, aby to slyšel jenom on, že Claire byla venku naposledy, když kupovala ty věci pro něj a od té doby z pokoje nevylezla. Jerry ji chápal. Chápal, že se s tím musí vyrovnat sama. Jen si vždycky sedl na zem před jejím pokojem, opřel se o dveře a mluvil. Jednou dokonce mluvil celou noc! Už po týdnu Mary prohlásila, že je na čase, aby dostával příděl krve jen jednou týdně, jako ostatní. A od té doby se Jerry cítil nesvůj. Ostatní ho uklidňovali, že si jeho tělo za nějaký čas zvykne, ale on to těžko zvládal. Chyběly dva dny do krmení a Jerry si připadal jako by měl absťák. Přesto byl pevně rozhodnutý vydržet. Pak se ale stalo něco, díky čemu na krev přestal myslet alespoň na čas úplně. Byla to zrovna jeho čtrnáctá noc v Dexterově sluji. Ležel na posteli a četl si hudební časopis, který mu donesla Sára. Hodiny na budíku zrovna ukazovaly za deset minut půlnoc. Jerrymu to ale bylo jedno. Byl upír. Mohl spát, kdy chtěl a necítil únavu, když nešel spát vůbec. A zrovna v okamžiku, kdy se digitální číslice na budíku změnily z 11:50PM na 11:51PM dovnitř vpadla Kira. ,,Neumíš klepat, co kdybych byl nahý?“ vykřikl Jerry na oko nazlobeně. Kira se jen ušklíbla a dramaticky se chytila za pusu. ,,To by se toho stalo. Obleč se a sejdeme se v garáži. A tím obleč se myslím opravdu obleč se! Ne, že přijdeš v trenýrkách! Vezmi si všechny ty kožený sexy věci, co ti koupila Claire.“ Jerry se ještě chtěl zeptat, co se vlastně děje, ale jak se rychle objevila, tak i zmizela. Oblékl se tedy včetně kožené bundy a prohlédl se v zrcadle. ,,Paráda, jsem fešák.“ pomyslel si. ,,A taky pěkný narcis!,, dodalo druhé já v jeho hlavě. Jerry jen protočil oči v sloup nad svými myšlenkovými pochody a seběhl po schodech do garáže, kde u dodávky, kterou nedávno zvedal stáli Chris, Kira, Oskar a Sára. Chris postoupil o krok vpřed a vážným hlasem řekl: ,,Jerry, což takhle si udělat malý výlet?“ Jerry chvíli nedůvěřivě těkal pohledem z jednoho na druhého a přemýšlel, jestli si z něj dělají legraci, nebo to myslí vážně. ,,To jako tam ven?“ řekl a ukázal rukou na vrata. Chris se zasmál. ,,Jasně, že ven!“ ,,A co Mary?“ ukázal Jerry prstem někam nad sebe do míst, kde tušil obývací pokoj. ,,Mary i Claire jsou pryč. Mají práci a nikdy to nezjistí.“ řekl Oskar a povzbudivě se usmál. ,,Teda, pokud si dáme pozor, aby to nezjistily.“ doplnila ho Kira. ,,A když to zjistí?“ zajímalo Jerryho a Kira pokrčila rameny. ,,Tak nás Mary nejspíš všechny zabije a pak nám i když už budeme mrtví naloží, tak dvacet let práce v kuchyni.“ ,,Což nás zas tak trápit nebude, protože už jsme stejně všichni dávno mrtví a v kuchyni otročíme tak jako tak.“ Doplnil ji Oskar. Jerry strašně moc chtěl ven, ale vůbec se mu nelíbilo, že to je za zády Mary. ,,Je to vůbec legální, v rámci těch vašich zákonů?“ zeptal se skepticky. ,,Ne brácho, je to naprosto nezákonné a pokud někomu ublížíš, odneseme to všichni!“ vysvětlil mu Chris a z nějakého důvodu, kterému pravděpodobně nerozuměl ani on sám se u toho přihlouple pochechtával. ,,Ale my nedovolíme, abys komukoliv ublížil. Pokud všechno proběhne hladce, tak jsme za pár hodin doma a nikdo se nic nedozví. Proto si taky vezmeš tohle.“ podával mu stříbrný řetízek. Stejný, jako měla Kira. Jerry už věděl, že to je rušička pro ostatní upíry. Když měl tohle na sobě, tak ho všichni upíři cítili jako člověka a nepoznali, že jde vlastně o mladého upíra, který nemá venku co dělat. Strašně moc se chtěl zeptat, jak je možné, že upírům nevadí stříbro, ale Chris mu nedal šanci. ,,Tak jdeš do toho?“ zamával mu provokativně řetízkem před obličejem a vycenil zuby v širokém úsměvu. Jerry sice ještě chvíli váhal, ale touha po čerstvém vzduchu byla silnější, než strach. ,,Jasně, že do toho jdu!“ vykřikl radostně, dal si řetízek na krk a zalezl do dodávky, až úplně dozadu. Přesně na to místo, kde sedával, když jezdili s kapelou. Po dvou týdnech si vzpomněl na Moniku. Na tom místě sedávali spolu. Kira si sedla vedle něj a před nimi se uvelebili Oskar se Sárou. Chris se usadil za volant a nastartoval. ,,Ještě není pozdě zařadit zpátečku.“ zavolal a otočil se dozadu na Jerryho, kterého teď sledovali všichni. Jerry se ale jen zasmál a řekl: ,,Na to už je pozdě dávno!“ ,,Doufal jsem, že to řekneš!“ zašklebil se Chris. Zmáčkl dálkové ovládání vrat a garáž naplnil svit měsíce. ,,Tak tedy vítej v Londýně!“ vykřikl, sešlápl plyn a auto doslova vystřelilo po příjezdové cestě k bráně, která už byla také otevřená a jen co projeli, začala se za nimi zavírat. Z jejich čtvrti vilek, která celkově vypadala, že patří k těm bohatším zamířili na hlavní cestu. Celá čtvrť byla krásná a zrovna, když mu Sára říkala, že tady končí míjeli ceduli s velikým nápisem HAMPSTEAD. ,,To je naše čtvrť. Patří k nejhezčím ve městě.“ ozvala se pyšně Kira. Jerry se těšil na noční Londýn, ještě nikdy v něm nebyl. ,,Chci k Big Benovi a k tomu mostu s věžemi.“ řekl Kiře. ,,Jo chlape, tak Big Ben ani Tower Bridge ještě dlouho neuvidíš!“ ozval se zepředu Chris. ,,Jedeme na trochu jiné místo.“ Jerry se zmateně podíval na Kiru. ,,Ve městě je spousta lidí a to i v noci, proto tam nemůžeme. Kdyby si nás všiml někdo ze společenství, byl by obrovský průšvih.“ odpověděla mu na tázavý pohled a Jerry se začal cítit ublíženě. ,,Říkali jste, že uvidím Londýn!“ vykřikl zklamaně. ,,No, vlastně uvidíš jenom část.“ vysvětlila mu nejistě Sára. ,,Aha, skvělý!“ urazil se. V tu chvíli se ozval i Oskar, který dosud mlčel. ,,Jerry, ty musíš pochopit, že to co teď děláme je moc špatný a hlavně nebezpečný! Co kdyby se nám do cesty připletl člověk? Ty si to pořád neuvědomuješ, ale jsi zvíře, šelma a dokud se ty pudy nenaučíš ovládat a to nebude dneska, zítra, dokonce ani pozítří, tak tu musí být jistá opatření! My to přesto všechno riskujeme a bereme tě ven. Částečně proto, že je Chris trouba a vydupal si, že vyzkoušíme, co v tobě vlastně je a částečně taky proto, že jsi přišel o hodně a my ti chceme udělat radost. Můžeš to prosím pochopit?“ Jerry by se v tu chvíli nejradši někam propadl, protože Oskar měl naprostou pravdu. Oni se snaží a riskují pro něj a on se chová, jako malé dítě. ,,Omlouvám se.“ hlesl a zabořil se hlouběji do sedadla. Cesta pomalu ubíhala a za chvíli se před nimi objevila mořská hladina. Chris zhasnul světla a Jerry na obzoru rozeznal obrysy lodí. Vezli ho do přístavu! Zastavili na parkovišti a Chris vypnul motor. ,,Jsme na místě.“ řekl vzrušeně. Vystoupili z auta a Jerry se zhluboka nadechnul. Byl to krása, stát rovnýma nohama na pevné zemi a dýchat čerstvý, mořský vzduch. ,,Takže, jaký je plán?“ otázal se Chrise. Ten se na něj podíval rozzářenýma očima a mávnul rukou směrem k budovám v přístavu. ,,Vítej na našem dětským hřišti. Trochu si zasportujeme.“ Jerry na něj vyvalil oči. ,,Tys mě sem vezl, abychom sportovali?“ zeptal se nevěřícně. Kira se zasmála. ,,Tenhle sport tě bude bavit uvidíš. Tak pojďte už.“ Trvalo jim asi deset minut, než se dostali k tomu, o čem si Jerry myslel, že jsou budovy. Ve skutečnosti to byly obrovské kontejnery z nákladních lodí, naskládané na sebe. Byly jich tam stovky! ,,Tak jdeme na to?“ Chris poskakoval na místě vzrušením. Jerry sice nechápal, na co, ale to se měl dozvědět vzápětí. ,,Kira zatleskala a vykřikla: ,,Tak běž na to ty opičáku!“ V tu chvíli se Jerrymu málem podlomila kolena. Chris se totiž rozběhl, přičemž se odrazil od mezery mezi kontejnery naskládanými na sebe a vyskočil nahoru. ,,Jak jsi to udělal?“ zakřičel na něj překvapeně. ,,Vždyť je to alespoň deset metrů!“ ,,Jsi upír ty blázne. Dělej, to zvládneš taky!“ hulákal na něj zase dolů Chris. Jerry se podíval na ostatní. ,,Do toho svalovče.“ plácla ho Kira po zádech a Jerry se tedy rozběhl. Podařilo se mu nohou trefit stejnou mezeru mezi kontejnery, jako Chrisovi a odrazit se stejně jako on. S tím rozdílem, že Chris dosáhl vrchního okraje kontejneru a dostal se nahoru, zatímco Jerrymu k okraji chyběl ještě dobrý metr a tak jen plácl rukou do holé stěny a s vyděšeným výkřikem padal po zádech do hlubiny. Dopad byl tvrdý a Jerry měl pocit, že si snad zlámal všechny kosti v těle. ,,Nikdo mi neřekl, že upíři cítí bolest!“ vykřikl s bolestnou grimasou v obličeji, když se k němu ostatní seběhli. ,,Neptal jsi se.“ trefila se vtipně Kira a zasmála se. ,,Ale bylo to dost dobrý, napoprvé.“ ,,A taky naposledy.“ doplnil ji Jerry. ,,Ale neblázni, vždyť už jsi v pořádku.“ řekl Oskar a vytáhl Jerryho na nohy. ,,No fakticky.“ pomyslel si Jerry. Nic ho nebolelo a zase se cítil fit. ,,Jerry jsi vážně fajn, ale šílený trouba.“ začala se smát Kira. ,,Poslouchal jsi vůbec někdy, když jsme ti říkali, co to obnáší být upír? Máš regenerační schopnosti. Pokud si ublížíš, do pár vteřin se vyléčíš. Pokud teda zrovna nehoříš, to do pár vteřin umřeš. Teda znovu umřeš, když vezmeme v potaz, že už jsi mrtvý.“ Její pokus o vtip zabral a Jerry se rozesmál. ,,Dobrá, zkusím to ještě jednou.“ podíval se nahoru a zavolal na Chrise.“ Dávej tam bacha, teď ten kontejner přeskočím!“ Chris nahoře zařval smíchy: ,,S tím počítám, ale udělej pro mě něco. Až se budeš odrážet, nemysli na kraviny, ale jen na ten skok a neměj strach.“ Dobrá, nemám strach a už vím, co od toho můžu čekat a hlavně se dobře odrazit! Promítal si Jerry v hlavě. Rozběhl se, vyskočil, odrazil se od výstupku a dopadl na povrch kontejneru přesně vedle Chrise. Psychika byla zřejmě velice důležitá věc a bylo jedno, jestli jste upír, nebo člověk. ,,Bezva kamaráde.“ hlaholil Chris a podal mu ruku, aby mu pomohl na nohy. ,,Jenom ještě musíme zapracovat na tvém dopadu. To rozplácnutí se o zem je sice působivé, leč velmi neestetické.“ Během chvíle byli nahoře i ostatní a postavili se kolem nich. ,,Takže to uděláme jako obvykle. Kdo bude první na konci je vítěz.“ řekl Chris a mávl rukou do tmy před sebou. Jerry se podíval směrem, kterým ukazoval, ale kontejner končil po pár metrech. ,,Kde na konci?“ zeptal se a Chris se plácl do čela. ,,Aha, ještě jsme ti zapomněli říct, o co jde. Pojď se mnou.“ řekl a vedl ho na okraj kontejneru. Jerry se mírně vyděsil, když viděl, co je na konci. Další kontejner sice díky upířímu zraku ve tmě viděl, ale dobrých patnáct metrů vzdálený od toho, na kterém stáli. Mezi kontejnery totiž vedly koleje, po kterých jezdil jeřáb. ,,Je to něco, jako překážkový běh. Tahle řada kontejnerů končí tak po třech stech metrech. Kdo bude první na konci vyhrál!“ vysvětloval nadšeně Chris. Jerry se nejistě podíval na vzdálenost mezi oběma kontejnery a poškrábal se na hlavě. ,,To mám přeskočit?“ zeptal se a Chris se rozesmál. ,,Ne, že bys to nezvládl, ale máme pravidla. Musíš skočit dolů a znovu vyskočit na další kontejner.“ V Jerrym začal vřít adrenalin. ,,Tak jdeme na to.“ řekl sebejistě a zatleskal. ,,Kde je start?“ ,,Právě tady a právě teď, můžeš vyrazit.“ odpověděl Chris. Jerry se na něj překvapeně podíval a Chris se zasmál. ,,Víš, skončíš nejspíš poslední, tak jako tak, ale přesto ti dáváme náskok, tak zkus utíkat, co nejrychleji to půjde.“ Jerry neměl nejmenší zájem skončit poslední a proto se otočil a skočil dolů. Náraz čekal, proto s ním tolik neotřásl, i když to byla slušná výška. Rozběhl se a vyskočil na další kontejner. Kupodivu se mu to povedlo napoprvé. Najednou pocítil obrovskou výhodu upíra. Nezadýchal se a nebyl unavený. Když přebíhal pátý kontejner, tak jakoby kolem něj projel nákladní vlak. Celkem čtyřikrát v pár vteřinových rozestupech. Když doběhl na konec posledního kontejneru, zubili se na něj Chris, Kira, Sára a Oskar. Bylo jasné, že vyhrál Chris. ,,Dámy a pánové, naprosto nečekaně jsem opět vyhrál a přijímám gratulace.“ vykřikoval a zvedal ruce nad hlavu. ,,Ale tentokrát opravdu těsně.“ utahovala si z něj Kira. ,,Kdyby mi nepodjela noha a nedala jsem ten předposlední kontejner až napodruhé, vyhrála bych.“ Chris ji však objal, políbil a prohlásil: ,,Holka zlatá, kdyby nebyly ryby, nebyly by rybníky. Bitvy nerozhodují slova, ale činy.“ Kira se začala smát a postrkovat se s ním. ,,A nemyslíš, že jsi třeba trochu namyšlený? Asi tě budeme muset zchladit.“ ,,Jak mám sakra udělat, abych byl rychlý jako vy?,, vykřikl Jerry, když si ho nikdo nevšímal. Všichni se soustředili na potyčku Chrise s Kirou, ale teď se na něj otočili. Oskar pokrčil rameny. ,,Třeba já jsem to uměl, až za pár měsíců. Je to otázka času.“ Do toho se vložil Chris. ,,Ale houby, je to o vůli. Musíš si v hlavě říct, že opravdu chceš být rychlý a budeš!“ To ale Jerryho dopálilo. ,,A co asi tak celou dobu dělám?“ zasmál se ironicky. ,,No tak to děláš málo.“ přesvědčoval ho Chris. ,,Jerry...“ ozvala se Sára. ,,To jsi opravdu tak nedočkavý? Nemůžeš tomu dát čas?“ Jerry věděl, že se mu snaží pomoci, ale už ho štvalo, jak musí na všechno čekat. Pořád jen čas, čas, čas! ,,Ne Sáro, nemůžu tomu dát čas a ano, jsem nedočkavý! Protože jsem chlap a my jsme od přírody soutěživí víš? A už mě žere, jak mě pořád poráží v boxu a teď už i tady!“ křičel a ukazoval přitom prstem na Chrise. ,,Dobrá tedy.“ řekl Chris s úsměvem od ucha k uchu. ,,Mám nápad, jak nastartovat tvoje schopnosti.“ Sára se chytila za hlavu. ,,Ach ne, když jsi měl naposledy nápad, tak Oskarovi půl dne přirůstala noha k tělu.“ Oskar si odkašlal. ,,Ehm, vlastně to byl náš společný nápad, plavat se žralokem v zoo.“ ,,Ne, ne, ne chlapečku.“ přerušil ho houževnatě Chris. ,,To byl tvůj nápad! Jenom jsi to před Sárou a Mary hodil na mě, protože si na mě tolik nedovolí jako na tebe!“ ,,Cože?“ vykřikla Sára, přiskočila k Oskarovi, začala s ním cloumat a křičela: ,,Ty jsi mi lhal?“ Kira se ji od něj pokoušela odtrhnout a domlouvala jí. ,,No tak Sáro, byla to klukovina a vlastně byla celkem sranda vidět Oskarův obličej, když se ten žralok rozhodl, že si ho dá k večeři.“ Sára pustila Oskara a vrhla se pro změnu na Kiru. ,,Ty jsi tam byla? Říkala jsi, že jsi šla s nějakým pěkným policajtem na skleničku a přitom jsi v tom jela s nimi!“ Do toho se vložil Chris. ,,Cože? S jakým policajtem a jakým pěkným?“ Jak tak Jerry pozoroval tu rodinou idylku, tak se rozchechtal na celé kolo. Tak se snad nikdy v životě nesmál. Ostatní se jeho štěkavého smíchu tak lekli, že se pustili a koukali na něj. ,,Proboha podívejte se na sebe, kvůli jaké kravině se hádáte.“ dostal ze sebe se smíchem. ,,Vy...“ řekl a ukázal na Chrise s Oskarem. ,,Jste vážně plavali v zoo se žralokem?“ V tu chvíli se už neovládl a práskl sebou v křeči smíchu o zem. ,,Oni plavali se žralokem.“ křičel ,,A já myslel, že nejšílenější nápad byl, když jsme celá kapela a regiment fanoušků udělali na Václavským náměstí v Praze lidskou pyramidu pod policejními kamerami a byli jsme při tom úplně nazí. Ale tohle přátelé, tohle překoná všechno! ,,A chytili vás?“ vykřikla Kira tak dychtivě, že to u Jerryho vyvolalo další salvu smíchu. Ale to už se smáli i ostatní. ,,Lidská pyramida z nahých lidí, to je něco. Tak to nás ještě nenapadlo.“ pokýval hlavou uznale Chris. ,,A taky ani nenapadne!“ varovala ho důrazně Sára, ale Jerry si všiml, že se přemáhá, aby se taky nerozesmála. ,,Tak chytili vás?“ zeptala se znovu Kira a Jerry se zase rozesmál. ,,Jasně, že jo!“ odpověděl. ,,Strávili jsme noc v cele předběžného zadržení a ráno nás zase pustili. Ostatně, nebylo by to poprvé.“ dodal. Sára udělala něco jako ,,Pche! No tak vy tři jste se hledali, až jste na sebe zbyli.“ kroutila hlavou, při pohledu na Jerryho, Oskara a Chrise stojící vedle sebe. Jerry se podíval na Chrise. ,,Ten žralok mu ukousnul nohu?“ zeptal se a ukázal na Oskara a Sára zase povyskočila. ,,Jo, ukousl a ten pitomec se ještě smál!“ ,,Bylo to úžasný.“ vysvětloval Oskar horlivě. ,,Jsem upír, tak se nic hrozného nestalo.“ dodal, když viděl Sářin výraz. ,,Noha zase přirostla, takže je všechno v pořádku.“ ,,Áha.“ udělala dlouze Sára, ale dál už mlčela. ,,No, takže k tomu mému nápadu.“ ozval se Chris.

Plán probíhal sotva deset vteřin a Jerry už litoval, že na něj přistoupil. Měl se totiž uskutečnit ve vlakovém tunelu na okraji Londýna. Jeho smysl spočíval v tom, že Jerry bude stát na kolejích v tunelu ve chvíli, kdy se bude blížit vlak. Jelikož byl tunel úzký a vešel se do něj na šířku akorát vlak, nebylo kam uhnout. Chris mu vysvětlil, že teď v noci jezdí jen nákladní, které nejezdí tak rychle. Zato ale dost rychle na to, aby vlaku nedokázal utéct normální rychlostí. Chris dá Jerrymu znamení, Jerry začne utíkat a bude mít před sebou necelých dvě stě metrů na to, aby se v něm vyvinul dostatečný pud sebezáchovy pro nastartování jeho schopností. ,,Strach udělá hodně věř mi, budeš utíkat jako laňka.“ přesvědčoval ho. ,,A co když se to nepovede a vlak mě přejede?“ ptal se Jerry s obavami. ,,No Chrisi, co se stane, když Jerryho ten vlak přejede povíš nám to?“ dorážela ostrým tónem Sára. ,,Stane se to, že strávíš pár hodin v posteli a všechno bude zase v pořádku, umřít nemůžeš. Teda, pokud ti ten vlak neujede hlavu, ale pravděpodobnost je na naší straně.“ odpověděl klidně Chris a Sára nevěřícně rozhodila rukama. ,,Už tě někdy přejel vlak Jerry? Možná neumřeš, ale například tady Oskar brečel jako malá holka, když mu ta noha přirůstala.“ ,,Hele, to sis mohla nechat pro sebe.“ zavrčel Oskar a podíval se na Jerryho. ,,Bolelo to, ale rozhodně to stálo za to!“ řekl s plamínky v očích a bylo rozhodnuto. Sára protočila oči v sloup, ale radši už nic neříkala a Jerry poplácal Chrise po rameni. ,,Tak jo, jdu do toho!“

,,Jdu do toho? Proboha, já jsem takovej pitomec!“ chtělo se mu křičet, když stál v tunelu s jedinou únikovou cestou, dvě stě metrů od něj. Připadalo mu to, jako neuvěřitelná dálka. Chris a ostatní čekali u konce tunelu v dálce. Všichni měli na krku rušičky, takže Jerry, který nabitý adrenalinem čekal na vlak nemohl slyšet jejich rozhovor. ,,Je ti doufám jasný, že pokud se to nepovede, tak Mary nezabije jenom tebe, ale i nás?“ dorážela na Chrise pořád Sára. ,,Vyjde to, musí!“ uklidňoval ji. ,,Tobě totiž vůbec nejde o něj.“ pokračovala. ,,Ty jen prostě potřebuješ někoho, na kom budeš dělat pokusy a zkoušet ty svoje bláznivý nápady.“ To už ale Chrise vytočilo. ,,Tak už toho sakra nech! Já na něm žádný pokusy dělat nechci. On to chtěl sám. Možná sis toho nevšimla, ale on se tu šíleně nudí. Má pravdu, chováme se k němu jako k vězni.“ Kira se na to už nemohla dívat a skočila mezi ně. ,,Tak už toho nechejte oba!“ Víc už toho ale říct nestihla, protože zakoukal vlak. Jerry ho uslyšel taky a rozklepal se. V tunelu to totiž znělo obzvlášť děsivě. Z dálky na něj zahulákal Chris: ,,Už jede, nehýbej se dřív, než ti dám znamení.“ Jerry byl pevně rozhodnutý, že Chrise vlastnoručně uškrtí, ať už to vyjde, nebo ne. ,,Co když to nevyjde?“ zavolal na něj. ,,Vyjde, neboj!“ křičel zpátky Chris a potichu tak, že to mohli slyšet jen ostatní dodal: ,,Musí to vyjít!“ Vlak se blížil a zatáčkou tunelu už prosvítaly kužely světel. Co Jerry ani nikdo z ostatních nevěděl bylo, že strojvedoucí, ostřílený padesátník Henry Dawson právě kouká do pánského časopisu náramně zaujatý jeho obsahem a že hlavu nezvedne, až do výjezdu z tunelu. Tudíž nebylo možné, aby se stalo to, v co Jerry doufal v případě neúspěchu. A sice, že si jej strojvedoucí všimne, začne brzdit a tím mu dá alespoň trochu času. Vlak se vyřítil ze zatáčky obrovskou rychlostí a Jerry zkameněl hrůzou. Tohle nebyl nákladní vlak, který měl jet pomalu, protože bývají dlouhé a těžké. Jak je to sakra možný, vždyť Chris říkal, že takhle v noci jezdí jen nákladní? Tohle byl normální rychlík, řítící se rychlostí stopadesát kilometrů v hodině a když vyletěl ze zatáčky, zbývalo mu k Jerrymu nanejvýš sto metrů. V tu chvíli si i Chris uvědomil, že je zle a zařval: ,,Proboha co tam stojíš, utíkej!!!“ To Jerryho probralo a rozběhl se, jak nejrychleji uměl. Už po pár krocích ale věděl, že to nestihne. Vlak za zadkem a konec tunelu daleko. Proč sakra nebrzdí, to ho nevidí? Světla vlaku ozařovala celý tunel, ale strojvedoucí čtoucí si časopis ho nikdy nemohl vidět. Pokud by tedy nezvedl hlavu, což se nestalo. Jako upír měl Jerry velice dobrý zrak a viděl vyděšené obličeje ostatních pokřikujících na něj, ale vlak dělal takový rámus, že jim nerozuměl. A je to tady, připravit se na náraz. Jaká asi bude bolest? Zmocnila se ho panika a rozkřičel se na celé kolo. ,,Zabiju tě Christophere rozumíš? Zabiju tě!!!“ Náraz teď! V tu chvíli se ale všechno okolo najednou jakoby zpomalilo a on se začal vlaku vzdalovat. Všechno kolem něj bylo lehce rozmazané a jakoby stálo na místě, ale on utíkal stále stejně rychle. Všechno se to odehrálo během jediné vteřiny, ale Jerrymu to přišlo jako věčnost. Najednou byl před nimi. Všichni byli venku na konci tunelu na boku kolejí, ale Chris stál s vyděšeným výrazem přímo uprostřed. V momentě, kdy byl od něj Jerry snad půl metru se Chrisův výraz změnil, ve vítězoslavný úsměv. Najednou všechno kolem ožilo a půl vteřiny po tom, co Jerry plnou rychlostí narazil do Chrise a přistáli těsně vedle kolejí se kolem nich prohnal vlak, aniž by si strojvedoucí všimnul, že právě málem srazil dva blázny. Jerry byl v šoku a euforii zároveň. Klečel na Chrisovi, který se chechtal jako blázen a tloukl do něj pěstmi. Během pár vteřin šok zmizel a Jerrym se začal rozlévat příjemný pocit vítězství. Objal Chrise, válel se s ním po zemi a křičel: ,,Dokázali jsme to, my jsme to dokázali!“ ,,Ne, ty jsi to dokázal a úplně sám!“ překřikoval ho Chris, ale to už na ně naskákali i ostatní, včetně Sáry a objímali je. Jerry nevěděl, jestli to dělají z toho důvodu, že se mu povedlo rychle běžet, nebo kvůli tomu, že byli rádi, že ho vlak nerozsekal na maděru. Ale na tom nezáleželo, povedlo se a to bylo to hlavní. Jerry by nejradši teď hned jel zpátky do přístavu a zopakoval si závod, ale vzhledem k tomu, že už byli venku téměř tři hodiny a i sám Chris uznal, že pokoušeli paní štěstěnu už dostatečně dlouho, nasedli do auta a vyrazili domů. Celou cestu vzrušeně rozebírali, jak málo stačilo a mohli si zpět domů vést Jerryho v krabičce od sirek. Ten sledoval Sáru, jak se marně snaží tvářit nesouhlasně s jejich jednáním a přitom se usmívá, když myslí, že se nikdo nedívá. Najednou byli zase na příjezdové cestě, ale tentokrát nezaparkovali v garáži, nýbrž před domem. Vedli Jerryho kolem domu do veliké zahrady s bazénem a tam se všichni zastavili a podívali se vzhůru. Jerry to udělal taky a zatajil se mu dech. Pochopil, proč ho zavedli sem. Tady v zahradě nesvítila žádná světla a bylo krásně vidět na oblohu. Oblohu, na které se třpytily miliony hvězd. ,,Víte, často jsem sedával na střeše našeho domu a pozoroval hvězdy.“ vydechl Jerry. ,,Je jich tak moc a vypadají, že jsou tak blízko, jen se jich dotknout. Je to něco neprobádaného, něco naprosto fantastického. Vždycky jsem snil o tom, že se tam jednou podívám.“ Oskar na něj zamrkal a usmál se.,,Víš Jerry, nikdo z nás neměl možnost volby. Nikoho z nás se neptali, jestli chceme tohle…prokletí? A co když to není prokletí? Co když je to dar? Každý jsme měli a máme svoje sny a co když se právě ten tvůj může splnit? Jsi upír, budeš žít věčně. Co když se dočkáš toho, že lety civilní do vesmíru budou na denním pořádku a ten sen se splní?“ Jerry chápal, co chce Oskar říct. To čím teď je nejde vrátit zpátky, už se to prostě stalo. Je třeba začít myslet pozitivně. Ještě chvíli stáli a pozorovali hvězdy. Jerrymu neuniklo, že Chris objal Kiru a Sára se přitulila k Oskarovi. Najednou ucítil obrovské prázdno. ,,Copak asi děláš Moniko?“ pomyslel si. ,,Trápíš se pro mě? Pro idiota, který myslel jenom sám na sebe. Možná to takhle bude lepší.“ Poslední roky byly pro Moniku velice náročné. Žila v Jerryho stínu a trpělivě snášela jeho bohémský život. Muselo pro ni být neuvěřitelně těžké, držet s ním krok.

Když kráčel za ostatními dlouhou chodbou, která spojovala zadní vchod s hlavním schodištěm a marně se nažil vytěsnit z hlavy výčitky svědomí vůči Monice ještě netušil, co ho čeká za malou chvíli. Do obývacího pokoje vešel poslední a hned mu bylo jasné, že něco není v pořádku. Chris, Oskar, Sára a Kira totiž stáli naprosto bez hnutí s vyděšenými výrazy. Jerry se podíval směrem jejich pohledu a rázem ho přepadl pocit napůl zděšení a napůl obrovské radosti. Na pohovce totiž seděla Mary s výrazem ve tváři, který jasně říkal: ,,Tohle si šeredně odskáčete!“ a vedle ní…Claire. I přes to, že je teď pravděpodobně Mary všechny zabije se nedokázal ubránit úsměvu. Seděla tady přímo před ním, tak nádherná. Dívala se na něj, ale ve tváři neměla ani náznak úsměvu. Tvářila se spíš nešťastně. Po pár vteřinách trapného ticha Chris zašeptal: ,,Dobrá, takže jsou jen dvě a nás je pět. Rozprchneme se na všechny strany, všechny nás chytit nemůžou. Až napočítám do tří, jedna, dvě…“ ,,Sednout!!!“ To promluvila vražedným tónem Mary a Chris se přikrčil. ,,Měli bychom ji poslechnout.“ řekl schlíple a zamířil k pohovce. Ostatní ho se svěšenými hlavami následovali. Mary však ukázala prstem na Jerryho. ,,Ty ne, běž do svého pokoje!“ Jerry otevřel pusu, aby jí odporoval, ale ona ukázala na chodbu k ložnicím. ,,Běž do svého pokoje, hned!“ tón jejího hlasu zněl velice nebezpečně a tak se Jerry otočil a urychleně vypochodoval z místnosti. Za rohem si uvědomil, že má na krku stále ještě rušičku a tak se opřel o zeď a poslouchal. V tu chvíli Mary spustila vodopád slov a Jerry byl upřímně rád, že nesedí s ostatními naproti ní. ,,Co jste si proboha mysleli, že děláte? Máte vůbec ponětí, co všechno se mohlo stát? Uvědomujete si, čemu jste vystavili nás všechny? Čí to byl sakra nápad? Kdo mi k tomu něco řekne? “ Mary přestala křičet a patrně pouštěla hrůzu pohledem. Jerry byl opřený o zeď v chodbě a málem ani nedýchal. To už se ozval Chris. ,,Neměly jste přijet až ráno? Co tu děláte takhle brzy?“ Jerry si dokázal živě představit, jak se teď Mary asi tváří a vzápětí se mu jeho představa potvrdila, protože se opět rozkřičela a přímo na Chrise. ,,Chlapečku, nepokoušej se vyhýbat tématu! Je mi naprosto jasné, že to byl tvůj nápad! Co kdyby někoho zabil?“ ,,Ale nezabil!“ vyjel na ni Chris. ,,Byli jsme na něj čtyři.“ ,,Do háje Christophere přeskočilo ti snad?“ hádala se s ním. ,,Dovedeš si v tom svým malinkatým mozečku alespoň na chvíli představit, co by se stalo, kdyby vás bez povolení chytila hlídka? A je jedno, jestli jste byli čtyři, nebo snad deset. Je mladý, má sotva dva týdny a už je pomalu silnější, než ty. U nového upíra nikdy nevíš, co může mít za schopnosti a možná sis toho nevšiml, ale Jerry je výjimečný. Všechna tahle nařízení a zákony neexistují pro nic, za nic!“ Chris už se neudržel a začal taky křičet. ,,Jo, je výjimečný, ale to není nemoc! Ty a Claire se k němu chováte, jako k vězni! Dochází vám vůbec, jak mu je? Tady slečna zachránkyně životů ho přemění a pak se na čtrnáct dní zdekuje pryč. Víš vůbec, že si Jerry každý večer povídá s dveřmi tvého pokoje?“ ta poslední věta nejspíš směřovala přímo ke Claire. ,,Jo, možná je to vězeň, ale pořád lepší vězeň, než aby někoho zabil!“ vykřikla Mary. ,,Aha.“ křičel Chris. ,,On přišel o všechno, byl slavný, měl holku, kterou miloval a teď o všechno přišel. A my se k němu nemůžeme chovat alespoň trochu jako k jednomu z nás?“ ,,Chrisi proboha, on není jeden z nás!“ vzdychla nešťastně Mary. ,,Tohle rozhodnutí nepřísluší nám, ale někomu jinému.“ ,,Tak dost!“ to jejich hádku přerušila Claire. ,,Nechte toho oba dva!“ V pokoji se rozhostilo ticho. Claire vstala a zamířila k ložnicím. Za dveřmi obývacího pokoje ležel na zemi malý řetízek, který si Jerry strhl z krku. Claire rušičku sebrala a zaklepala na dveře jeho pokoje. Jerry neodpověděl, v hlavě mu zněla slova Mary: ,,Chrisi proboha, on není jeden z nás!“ Claire vzala za kliku, zamčeno. Vzdychla, sedla si na zem a zády se opřela o dveře. ,,Mrzí mě to. Potřebovala jsem si to srovnat v hlavě. Nebylo fér, nechat tě v tom samotného.“ Jerry ležel na posteli a poslouchal ji. Strašně rád by teď otevřel dveře, ale nešlo to. Claire však mluvila dál: ,,Chápu tě, taky bych byla naštvaná. Všechno jsi to slyšel, že?“ Jerry se na posteli posadil a promluvil. ,,Možná, možná jsi mě měla nechat umřít! Možná by to tak bylo lepší.“ Jerry věděl, že to, co Mary řekla nemyslela tak, jak to vyznělo. Ale přesto ho její slova bolela. Claire si přitáhla kolena k bradě a opřela si o ně hlavu. ,,Jerry tohle neříkej.“ zašeptala a on věděl, že jí teď ubližuje, ale v tuhle chvíli potřeboval být sám. ,,Prosím tě běž pryč!“ ,,Jerry otevři, promluvíme si prosím!“ Když slyšel její hlas plný bolesti, bylo mu ze sebe samotného zle. Ona za to přece nemůže, že byl ve špatnou dobu na špatném místě. Klidně ho mohla nechat umřít a nenechala. ,,Pusť ji dovnitř!“ dorážel na něj hlas v jeho hlavě. ,,Nemůžu!“odpověděl mu zatvrzele Jerry a zavřel oči v naději, že všechno zlé zmizí. Kéž by to bylo tak snadné.

Deník snílka je nově i na facebooku. Všechny články tak můžete mít z první ruky.

Kontakt

Deník snílka sharyk1@seznam.cz