Jsem zmatenej, ale zpět...

20.07.2017 17:59

Tak jsem zpátky po skoro dvou měsících. Asi vám nedokážu vysvětlit, proč po tak dlouhé době. Nejspíš mi prostě chyběla motivace ke psaní, ale hlavní důvod je ten, že jsem zmatenej! Snažím se vám popisovat události, co se odehrály před osmi lety a už si je prostě skoro nepamatuju. U Thermitu jsem si pomáhal pohlížením profilu kapely na bandzone, kterej dosud nikdo nesmazal. Profil kapely Fly byl ale bohužel odstraněn ihned, po ukončení její činnosti. A tady narážíme na poměrně neřešitelný problém. Já si prostě všechny ty akce a koncerty nepamatuju a už vůbec nevím, kdy se co odehrálo. Naštěstí jsem ale našel v počítači pár starých fotek a plakátů. Proto budu skákat trochu v čase a pokud si vzpomenu, na něco dalšího, tak se k tomu určitě vrátím. Než se vrhnu do dalšího vypravování, tak se budu chvíli věnovat velice důležitýmu zlomu ve svým muzikantským životě. Někdy během mýho příchodu ke kapele Fly jsem si totiž koupil novou kytaru. Byla to třetí a poslední kytara v mým životě, kterou jsem si koupil jako novou. Tenkrát po odchodu z Thermitu jsem potřeboval změnu a tu jsem udělal poměrně radikální! Místo svojí Epiphonky za dva a půl litru jsem si pořídil ESP-LTD Les Paul. Byla to signaturka Jamese Hetfielda z Metallicy. Stála asi dvacet tisíc a stala se nejdražším nástrojem, co jsem si kdy vůbec pořídil. Stejně jako ty dvě předchozí mi ji přivelo PPL. Jo, jsem přesně ten typ idiota, co si koupí nástroj za dvacet litrů, aniž by ho předtím vzal vůbec do ruky. Těšil jsem se na ni, jak malej kluk. Když ale přišla, nastalo obrovský zklamání a zděšení. Když jsem totiž otevřel futrál, kterej jsem si k ní koupil myslel jsem, že mě trefí šlak! Kytara totiž vypadala trochu jinak, než na fotkách z e-shopu. Větší průser byl, že když jsem ji poprvé vzal do ruky, tak jsem zjistil, že mi ale vůbec nesedí! Byla těžká, hmatník takovej nepoddajnej a celkově byla prostě divná. To byl prostě průser, protože byla hodně drahá a fakt jsem se na ni těšil. Ještě k tomu převozový struny, co na ní byly natažený, byly prostě otřesný. Ano kamarádi, poprvé jsem si vybral špatně a zrovna ten nejdražší kousek, za celou kariéru! Jenže co teď? No a tak jsem se rozhodl, že jí prostě dám šanci a kdyby to bylo fakt hrozný, tak ji vrátím, nebo prodám. Hned druhej den jsem koupil svoje oblíbený struny Daddario 11, na který jsem hrál celej hudební život a vydal se do Šternberka na Conspiho zkušebnu. Pamatujete manažera Thermitu Conspiho? Ten měl zkušebnu hned vedle bývalé zkušebny Thermitu, kterej v lednu 2009 ještě pořád zpíval svoji labutí píseň. Už ale beze mě, bubeníka Romana a basáka Hraběho. Tři pětiny kapely byly fuč a Thermit umíral. No a Conspi zrovna rozjel svůj death metalovej projekt, ve kterým hrál na bicí Roman a na basu Robert z Pandory. S Robertem jsme se ještě skoro neznali a nevěděli jsme, že se už brzo sejdeme v ,,legendě" s názvem Korea Punk! Conspi měl hrásnýho 100 watovýho, hybridního Marshalla a právě na něm jsem chtěl svoji novou kytaru ozkoušet. Bylo strašně zvláštní, že když jsem u Conspiho svoji Éespéčku vytáhnul, tak vypadala prostě tak nějak sexy. A když jsem ji zapnul do toho parádního komba a opřel se do ní, tak mě totálně odzbrojila. Zapoměl jsem vám říct, že měla aktivní snímače. Ty fungovaly tak, že vzadu na kytaře byl kryt, pod kterým byla zastrčená baterka a ta ty snímače napájela, takže byly silnější a živější, než ty klasický. Jak byl obrovskej rozdíl mezi tranzistorovým a lampovým kombem, tak nějak podobně to bylo mezi klasickýma a aktivníma snímačema. Neodpustilo vám to vůbec nic a opravdu mě to naučilo ,,hrát". V kombinaci s hybridním (pololampovým) nebo lampovým kombem, či zesákem to byl prostě nášup! Byla tam devíti voltová baterka, kterou jsem snad měnil jen jednou. Stala se z toho láska jako trám. A protože jsem byl typický muzikantský hovado, tak se tahle kytara několikrát topila v pivu i jiných nápojích a jednou semnou dokonce i letěla z pódia do lidí, kde lidi nebyli! Stalo se to v kulturáku v Dálově, kde proběhl legendární poslední koncert Thermitu. Živě si pamatuju i akci v Úsově, to bylo prakticky za barákem. Hráli jsme tam někdy v roce 2010 s Korea Punkem a už jsme v okolí měli celkem jméno. Parádní punková pařba v poměrně natřískaným kulturáku, kde s náma excelovali i naši kámoši Trubadoors. Vzhledem k tomu, že na akci hrála i dívčí kapela, která se dostala do finále x-factoru (fakt teď nevím název), bylo docela plno. Na téhle akci se během jedné z písniček naše kytaristka Háně naprosto suveréně vykousala s nějakou buchtou z publika. Hledíme na sebe nevěřícně s Romanem, hledíme na sebe s Robertem a spouště foťáků jen cvakají. U kytaristů bylo poměrně běžný používat zámky na popruhu, aby nevypadla kytara. Já ale tehdy děsnej pankáč jsem přece nemohl používat tuto vymoženost. A tak se vám tak spokojeně po jedné písničce protahuju s rukama za hlavou a kytara najednou letí k zemi! A protože jsem byl ještě větší blbec, než všichni doufali, neměl jsem ani ztumený poťáky. (potenciometry, ovladače hlasitosti a tónové clony) A jak tak kytara křápla z té vejšky, tak ven do beden rána jako kráva! Lidem v sále to málem urvalo hlavu a všichni, včetně mojí kapely na mě hledí, co jsem to za kokota. Dodnes ještě slyším, jak zvukař na druhé straně sálu řve: ,,Co to je kurva za píču?" Co na to říct? No, snad ani nic! Něco podobnýho se mi podařilo hned snad o týden později. Opět hrajeme s ,,Trubadůrama", opět se Háně líbá s nějakou fanynkou, ale už nejsme v Úsově, nýbrž o pár kiláků dál v Šumperku. Tam jsme se tenkrát tak zjebali, že jsem nějak ztratil rovnováhu a kytarou sestřelil svůj zpěvovej mikrofon mezi pogující lidi. No a opět rána jako kráva a smrt přísahající zvukař. Po akci v Úsově se tenkrát odehrály události, kterých jsem dodnes nepřestal litovat. Na akci v Šumperku už se zase Korea Punk pomalu rozpadal. Přišel totiž mezi nás někdo, s kým jsme neměli zkušenosti a neustáli jsme to. Tím někým byla Yoko Ono, ale ke všemu, na co jsem teď narážel se dostaneme časem. Pravdou pravdoucí ale je, že jsem si tuhle kytaru zamiloval a zůstala semnou několik let. Když jsem ji po rozpadu Korea Punk s těžkým srdcem prodával, tak měla jeden jedinej šrám. Byl to ten, od toho mikrofonu v Šumperku...

Takhle jsem ji uviděl, když jsem ji rozbalil. Nechápu, jak se mi mohla nelíbit!

Ty škrábance byly součástí signature verze a byly parádní.

 

 

 

Deník snílka je nově i na facebooku. Všechny články tak můžete mít z první ruky.

 

Diskusní téma: Jsem zmatenej...

Nebyly nalezeny žádné příspěvky.

Přidat nový příspěvek

Kontakt

Deník snílka sharyk1@seznam.cz