Company útočí...

05.09.2015 20:03

Přiznám se úplně na rovinu, že jsem se strašně moc těšil na to, jak tady budu z rukávu sypat historky z hasičů. Poslední týden jsem nad tím ale přemýšlel a došlo mi, že drtivá většina je naprosto nepublikovatelná! Morava, dobrovolní hasiči a parta kluků, co právě dostala občanky. Co asi myslíte, že jsme tak mohli dělat? Abych ale tohle krásný období svýho života úplně neošidil, pokusím se sepsat alespoň něco.
Pamatujete si, jak jsem minule vyprávěl o vypuštěné hasičské nádrži? No, tak zhruba v polovině deváté třídy přišel můj spolužák Michal s tím, že mamka jednoho kámoše z osmičky v Troubelicích zakládá mladý hasiče a že to bude fakt hustý! Že prej tam budou luxusní roštěnky a tak podobně. Nebyly... Já jsem z toho byl trošku v rozpacích. Přece jenom jsem před nějakou dobou Troubelický hasiče tak trochu sabotoval. Oni ale naštěstí moji menší diverzní akci přešli bez jakékoliv poznámky. Tak jsem se stal součástí extrémně výjimečnýho požárního družstva s názvem: „Company!"

Nás pět ve stejných dresech, tvrdý jádro Company! Vpravo dole kouč Franta...


Tvořili jsme ho šest kluků z Troubelic a přilehlýho okolí plus náš guru ,,Kouč,, Franta. Název vznikl na jedné brigádě v lese, kde jsme vyskákali z hasičské Avie a Franta tenkrát houkl: „Company, za mnou!“ Později si nechal vytisknout vizitky, na kterých stálo: Kouč SDH Troubelice! No, a tak to vlastně všechno začalo.
Já jsem byl proti své vůli zvolen kapitánem družstva a tím začala moje éra obsírání každýho průseru, co jsme kdy udělali! První rok jsme běhali štafety a požární útoky s dětma, kam jsme taky věkově spadali, což nás tedy moc nebavilo! Pamatuju si jednu štafetu v Dolních Studénkách asi takto: Všechno klaplo, my dobíháme, na tabuli svítí čas, kterej nás katapultuje na stupně vítězů, všichni radostně vyskakujeme, já v euforii sundávám z hlavy helmu a vyhazuju ji do vzduchu, rozhodčí zvedá červený praporek a my jsme diskvalifikováni! Dostávám brutální pojeb od naší vedoucí, že jsem jako idiot sundávat si helmu ještě před hvizdem rozhodčího a já zalezu do Avie a brečím! Skok o rok později. Je nám šestnáct a běháme už za dospělý chlapy. Všichni jsme alkoholici a je nám to u prdele! Okrsková soutěž v Plinkoutě na začátku sezóny. Konverzace mezi mnou a starostou sboru, kterýmu jsme začali říkat Kérky S.R.O., protože je to kokot! Kérky: „Mazej na tu štafetu!“ Já: „Nikam nejdu, nepřelezu tu bariéru a mám kocovinu!“ Kérky: „Koukej padat na tu štafetu!“ Já: „Jdi si tam sám!“ Kérky: „Neštvi mě a běž!“ Já: „Jdi do prdele!“ Kérky: „To jsi posral!“ A nasupeně odchází… Přichází ke mě kouč, podává mi plácačku slivovice a povídá: ,,Gratuluju…jsi první, kdo poslal starostu do prdele!“ A směje se jak malej. Na tu štafetu jsem nakonec stejně nešel, a přesto jsme všechny porazili a postoupili! Zato jsme si ale udělali nebezpečnýho nepřítele a rovnou starostu sboru!
Skok o další rok později a soutěž v Kolšově. Běžíme požární útok, já dělám na béčku Čabanskej uzel a je dobojováno! Sedáme do Avie a kalíme slivovici. V tom přichází kouč, že jako jedeme ještě do Lesnice na další soutěž! Jsme sice na pod obraz, ale souhlasíme a po cestě dál kalíme slivovici! V Lesnici máme co dělat, abychom se dostali z auta a koukáme na trať. Dvacet družstev před námi na ní zanechalo pěknou paseku. Přesto se v podroušeným stavu řadíme na start a k všeobecnýmu úžasu si dobíháme pro pohár za třetí místo! (Jeden ze dvou, co jsme kdy vyhráli! Druhej, taky za třetí místo jsme vyhráli v Mostkově.) Do dneška si nejsem schopnej adekvátně vysvětlit, jak se nám to podařilo. Z této akce si ještě vybavuju, že jsme po cestě domů zabloudili na nějakou soukromou cestu, přes kterou vedla závora, kolem které byl omotanej velikej řetěz. Jsme přece hasiči a v žádným případě to nebudeme objíždět! V rychlosti dáváme hlavy dohromady a vymýšlíme geniální plán. Franta coby jeho exekutor bere do tlap pákovky a řetěz letí do příkopy! Asi za týden je z toho brutální haló, protože to tam patřilo nějakýmu potentátovi a někdo nás viděl a nahlásil!
Další legrační věc se stala, když nás jednou podělal náš parťák Kosťa. Měli jsme mezi sebou gentlemanskou úmluvu, že pokud se někdy jeden z nás z nějakýho důvodu nedostaví na soutěž, tak bude vhozen do hasičské nádrže. Kosťa si takhle jednou nedošel a nechal nás ve štychu. Takže byla logicky vypravena trestná výprava! Kosťu jsme zastihli kousek od nádrže s jeho dívkou. Následně nastalo toto: Chytáme Kosťu, on nechce jít, v tu chvíli mezi nás skáče jeho dívka a Kosťa jí ve snaze zasáhnout mě uštědřuje mocnej pravej hák a to přímo do nosu! Od té doby ho pak ta chuděra měla křivej snad ještě víc než předtím!
Můj konec v Company přišel, když mi bylo osmnáct. Nemá smysl řešit, proč došlo k mýmu odchodu. Chvíli potom se ale Company rozpadla! Vyostřily se vztahy s vedením sboru a stalo se, co se prostě jednou stát muselo. Díky tomu ale došlo k obnovení hasičskýho sboru a později i výjezdové jednotky v sousedním Medlově, kde velká část odpadlíků z Troubelic našla svoje útočiště. O pár let později jsem se tam k hasičům vrátil i já!
Historek by za ty tři roky vyšlo na samostatnou knihu. S ohledem na účastníky a povahu všech našich činů ale bude lepší, když zůstanou jenom v našich srdcích. Chápu, jak to na vás asi působí. Říkáte si: Děti, chlast a nezodpovědný chování! To máte samozřejmě pravdu! O tomhle ale dobrovolní hasiči vždycky byli! Kromě toho jsou tu ale i další věci a to přátelství, odvaha, často nasazení života a zdraví a věnování téměř veškerýho osobního volna pomoci druhým. To všechno úplně zadarmo, což v naší krásné zemi plné zlomyslných a závistivých lidí nebude nikdy plně doceněno! Nevím jak ostatní, ale já na to nikdy nezapomenu! Až  teprve v hasičích jsem poznal, co je to kamarádství a pravá rodina a tímto bych chtěl všem zúčastněným poděkovat za nádhernou etapu mýho života! Přesto, že skončila, jak skončila byla a navždycky zůstane legendární!

Tak sbohem v pekle, Company...

 

Deník snílka je nově i na facebooku. Všechny články tak můžete mít z první ruky.

Diskusní téma: Company útočí...

Nebyly nalezeny žádné příspěvky.

Přidat nový příspěvek

Kontakt

Deník snílka sharyk1@seznam.cz