Hero of the night hvězdná párty a jiný srandy...

25.11.2016 14:02

V tomto článku vám budu vyprávět o našem ,,prvním,, opravdovým koncertu. Ještě před tím ale dokončím událost ze zábavy v Babicích z minula. To, že jsme se jako kapela dokázali kolosálně ztrapnit (rozhodně ne naposledy) už víte. To ale nebyla jediná věc, co se ten večer udála. No, popíšu vám to tak, jak si to pamatuju. Měli jsme jednoho zvláštního kámoše Lukáše a byl to takovej trošku problémovej týpek. (nezaměňovat  s naším Lukášem ze Skotska) Ten se na té zábavě tak trochu ožral a začal dělat problémy. No a přiběhl za náma bez bot s tím, že mu je sebrali nějací borci. No a tak jsme se já, můj spolužák Aleš a další spolužák Spawn sebrali a šli to řešit. Na fotbalovým hřišti jsme na tribuně potkali dalšího spolužáka Saláta s demižonem vína. No a následující události si pamatuju asi nějak takhle: Beru si od Saláta demižon a piju, následně mi ve ksichtu přistává něčí bota a já po zádech padám o několik řad sedaček dolů. No a pak už to bylo rychlý. Na nás tři se sesypala banda desíti až patnácti borců a řezali nás hlava nehlava. Nepamatuju si přesně, jak to skončilo, ale dostali jsme solidně přes držku. Potom jsme se vydali lízat si rány na bar a přišel průser. Pandoře dělal zvukaře Lukáš ( ten ze Skotska) a domákl se, co se stalo. No a Lukáš je přesně ten týpek, co se mu nechcete postavit do cesty. No a samozřejmě se rozhodl, že si to s těma zbabělcema půjde vyřídit. Narozdíl od nás si na něho borečci moc nepřišli. Bohužel pro něj to mělo dohru. Jednoho z těh zmrdů odvezla záchranka a Lukáše poldové. Nikoho nezajímalo, že nám rozbili držku v brutální přesile a Lukáš putoval na policejní stanici. Nakonec z toho pro něj kápla dvouletá podmínka a sakra dobrá historka k vyprávění. No, to bylo jen tak na okraj. :-D Na koncert do Uničova jsme vyrazili s dostatečným předstihem. 

(No a to jsme my před koncertem. Vrchní řada zleva:Hrabě, Roman,Sláďa,Monika a dole vlevo Erik a já.)

Jenže hned po příjezdu jsme se začali zmenšovat a zmenšovat, až jsme na konec byli úplně malincí. Stalo se tak z jednoho jedinýho důvodu. Nedošlo nám, že jsme na akci pozvali samý tvrdý metalový kapely. :-D To by sám o sobě nemusel být žádnej problém, kdyby polovinu našeho repertoáru netvořily samý punkový vypalovačky. Svých jsme měli jen pár a tak jsme zařadili SPS, ALKEHOL, HARLEJ atd. No a když jsme viděli hrůzostrašně vypadající metalisty, co se pomalu trousili, tak jsme dostali strach. Když spustily první kapely, tak to šlo úplně do háje. No a když jsme viděli, že nám to asi lidi dají solidně sežrat, tak jsme se radši pořádně ožrali. Byli jsme tam čtyři kapely a my jsme hráli třetí, takže asi nejlepší čas. Tak jsme se nachystali a plac před námi se zaplnil. Pro lidi jsme byli velká neznámá a my si ten večer možná i přáli, aby to tak zůstalo. Ještě jsem zapomněl zmínit, že Roman hrál v kombinéze mechanika Shell. :-D V tu dobu totiž dost frčel na Slipknotech a ti hrávali v kombinézách. No a pak už přišel začátek. Naprosto přesně si pamatuju, že jsme to odpálili písničkou Piju jako duha od Alkeholu. No a to je palba jako kráva. A v tu chvíli jsme zjistili, že jsme správně. Rozjel se totiž takovej bordel, že na to nikdy nezapomenu. Čtverka v Uničově je totiž pořádnej undergroundovej pajzl a je jedno, co za kapely tam hraje! Ještě během hraní jsme rozdali pár podpisů na bříško. :-D Poprvé v životě jsem taky zažil holky na ,,podiu,,. (Na Čtverce vevnitř žádný podium není) :-D Nakonec jsme sklidili největší úspěch. Lepší start kariéry jsem si nemohl představit. Euforie prostě byla obrovská. Taky se dostavil velikej pocit zadostiučinění. Na koncertu se totiž ukázalo dost bývalých spolužáků. Byl to skvělej pocit vidět ty protáhlý ksichty. Bylo to prostě takový malý osobní vítězství. Po nás už nastoupili Ježíšův bratr Milan a zakončili úspěšnej večer. Potom bohužel přišlo dost nepříjemný vystřízlivění. Bylo domluvený, že kluci z Ježíšova bratra budou spát u nás na zkušebně. Do Otrokovic to přeci jen byl kus cesty a byli to kamarádi. Ale pak přiletěla první vlaštovka pozdějších čím dál tím víc se stupňujících konfliktů v kapele. A světe div se, spínačem byla opět ženská. Ženská dělala problémy v Thermitu a ženská později rozbila i Korea Punk. Tady bych trochu odbočil. Každej muzikant, kterej má vážnej vztah během svojí kariéry je s prominutím sebestřednej idiot. Osobně neznám věrnýho muzikanta a pokud to nějakej o sobě sám tvrdí, tak je lhář. Znám spoustu kluků ze dneska už poměrně dost slavnejch kapel, co mají vážný vztahy a všichni do jednoho svoje holky podvádějí s fanynkama. Můžou se všichni tvářit sebevíc uraženě a věřím, že někteří budou, ale je to tak! To je prostě realita! Ono se ale tak úplně není čemu divit. Pokud máte kolem sebe bandu holek před koncertem, během koncertu a jestě jednou tolik po koncertě v šatně, tak je logický, co se asi tak bude dít. Jsme jenom lidi a co si budeme povídat, my chlapi si rádi užijeme. Nemá žádnej smysl ze sebe dělat pitomce a tvrdit opak. Ale kecy typu ,,Není důležitý s kým chrápeš, ale ke komu se vracíš.,, jsou dost ubohý a hlavně trapný! Já jsem se tomuto vždycky snažil vyhnout a taky jsem později v Korea Punk zavedl pravidlo ,,bez bab,, Poznal to i náš pozdější kytarista Korba, kterej měl v době nástupu ke Korea Punk dlouholetej vztah. Jeho holka byla moc hodná a fajn, ale hned při našem pvním koncertu přišlo to, co prostě vždycky přijít muselo. Žárlení, vynucování si odjezdu domů bezprostředně po koncertu atd. No prostě naprosto logický chování holky. Stejně by se choval i chlap, kdyby to bylo opačně. Zažil to Korba, zažil to Robert, zažil jsem to já a zažil to Roman. Všichni jsme to ustáli, až na Romana a následky bohužel byly fatální a znamenaly konec Korea Punk i mojí kariéry muzikanta. Ale on to asi ve finále byl přirozenej vývoj. To ale pochopíte až se k tomu v našem příbehu dostaneme. Chápu, že jsem hodně odbočil a možná jsem byl až moc upřímnej a asi jsem i dost lidí nasral, ale bylo to nutný. Vztah Moniky a Sládi sice neznamenal bezprostřední konec Thermitu( na to jsme byli dost velcí idioti, aby jsme to zabili úplně jinak) ale postavil mezi Sláďu a zbytek kapely dost vysokou zeď, kterou už se mu nikdy nepodařilo zbourat. Moniku v kapele nikdo nechtěl, jenže Sláďa ji pořád cpal do zpěvu. Později to dosáhlo takové absurdity, že začala hrát na klávesy, na který nic neuměla. V jedné písničce! A tak jsme vozili sebou na koncerty veliký klávesy a zvučili je kvůli jedné jediné podělané písničce! Trvalo ještě hodně dlouho, než se zbytek kapely nasral a postavil Sláďu před hotovou věc. Buď Monika, nebo všichni ostatní. To na konec zabralo a Monika byla odejita, ale stačilo to nadělat dost zlé krve. A v době, kdy odešla už kapela stejně byla pomalu na cestě do propadliště dějin. Uznávám, že jsem proti Monice byl vždycky zaujatej a je to dost znát na tomto článku. Možná si Monika ani tohle nezaslouží. Ale kdo mě zná ví, že jsem prostě upřímnej a tahle část příběhu je natolik důležitá, abych ji vynechal. Ale abych se vrátil k incidentu z toho večera. Měli jsme odjíždět, když si Slaďa s Monikou prostě zničeho nic postavili hlavu že kluci z Ježíše v naší zkušebně prostě spát nebudou. No a tak to bylo vždycky. Sláďa a Monika proti zbytku kapely. Oba si prostě usmysleli, že kluci nám to tam vykradou nebo rozbijou. No prostě neuvěřitelný. Byli jsme fakt chudá začínající kapela a na zkušebně bylo kulový. Mohl jsme je tam zamknout cokoliv. Celej zbytek kapely s tím neměl problém ale Sláďa prostě řekl a tak bylo. Bylo mi fakt trapně, ale musel jsem klukům z Ježíše oznámit, že budou muset v pěti lidech spát v té jejich Felicii. Jejich řidič už samozřejmě pil, takže návrat nepřicházel v úvahu. Ani nedokážu popsat, jak jsem se styděl. Kluci to naštěstí vzali v pohodě. Já jsem ale na Sláďu s Monikou byl nasranej ještě hodně dlouho. Jinak se ale večer vyvedl excelentně a my dostali obrovský sebevědomí. O to jsme ale brzo měli přijít. Blížilo se totiž období přesilovek a to mělo otestovat naši psychiku.

(Původní plakát na akci. Složení kapel se ale nakonec trochu měnilo)

(Tak jsme tady šmejdi.) :-D

(Můj první autogram na slečně.) :-D

(Roman v jeho slavné kombinéze.)

(Erik se Sláďou a v pozadí naše zlatovláska Hrabě)

Deník snílka je nově i na facebooku. Všechny články tak můžete mít z první ruky. 

Kontakt

Deník snílka sharyk1@seznam.cz