Náš festival Rocková Lhota...

12.02.2017 10:49

Minule jsem psal o tom, jak naši kapelu převzal manažer Conspi. Já se teď přiznám, že jsem to opět podělal. Nedávno jsem psal o tom, že jsme měli poslední koncert pro veřejnost ve Šternberku. Teď jsem si ale vzpomněl, že to není tak úplně pravda. Co ale pravda je, že po trapasu na Ecce Homo nás už nikdy nikdo nepozval. Conspi byl ale toho názoru, že jako Šternberská kapela prostě musíme budovat fanouškovskou základnu doma. Jak to ale udělat, když s námi nikdo nechtěl nic mít? Pamatujete, jak jsem zmiňoval Paris Hilton? Její pseudo nahrávky taky nikdo nechtěl vydat. Tak si založila vlastní vydavatelství a vydala si to sama. No a jelikož nás nikdo nechtěl nikam pozvat, tak jsme si uspořádali akci vlastní. Ta se měla konat v areálu hospody ve Lhotě ve Šternberku a měla se jmenovat Rocková Lhota. Konaly se tam často zábavy s kapelou Pandora a hlavně se tam nacházela zkušebna Pandory, kde jsme začínali i my. Tak a teď sem zkopíruju oficiální recenzi této akce tak, jak ji Conspi tenkrát sepsal pro naše stránky. Realitu, která byla samozřejmě docela jiná vám odprezentuju potom. 

Rocková Lhota je za námi.

 

Tak, a je to za námi! Rocková Lhota se nám povedla a my už můžeme jen poděkovat všem účinkujícím a pořádajícím za jejich snahu a podporu oživit sobotní večer trochou živé hudby!

Jako první se krátce po osmé hodině představili domácí mladíčci punkáči Zlomenej Kaktus, kteří nám naservírovali hopsavou dávku streetového punku do krve. K tomu si přičtěme nějaké to alkoholové zpestření a může se jít do kotle. Už teď se tu scházelo stále více a více lidí a netrvalo dlouho a bylo to tu zaplněno. Druhými v pořadí byli v čele s krásnou a uhrančivou zpěvačkou Olomoučtí Sinistra, kteří všem zůčastněným vytřeli zrak svým melodických a rytmicky proměnlivým punkovým hard-rockem s vynikajícím kytarovým duem a líbivými kytarovými sóly. K tomu jsme si mohli přičíst pohled na sympatickou do černé barvy oděnou dlouhovlasou zpěvačku, která kapele nejenom svým vzhledem vdechla přitažlivý šmrnc a o mužské publikum bylo rázem postaráno. Jednoznačně nejlepší vystoupení večera, které završil přídavek ze starší tvorby! Třetí se na malé pódium postavili domácí a velmi očekávaní Thermit. Kluci a slečna se i přes drobnější technické problémy vcelku rychle nazvučili a šlo se na věc. Přes lehce nervózní začátek nám předvedli zbrusu novou skladbu „Archanděl pekla“ a publiku bylo jasné, kdo tu pro dnešní večer vládne. Další skladby byly známé („Dlouhá Loučka“, „Couvej“, Koloseum“ „Evelyn“…), ale i neznámé, které se na živo hrály vůbec poprvé. Kluci se převedli v dobrém a energickém světle. Z vystoupení, ale i ze samotného zpěváka sálala obrovská pozitivní energie a rozvášněné publikum ji chytalo všemi deseti. Pogujících a pobíhajících bláznů přibývalo a k samotnému konci kapele tleskal plný parket. Ihned po Thermit se na pódium nachystala zkušená a letitá Olomoucká kapela Sweet Cherry, a jako poslední se představila kapela Cover Guys. Avšak k mé smůle jsem musel akci opustit o něco dříve, a tak vám vlastně nemohu říct, jak a co poslední dvě kapely zahrály. Každý, kdo byl mezi takřka 250ti zůčastněnými bude určitě souhlasit s tím, že se akce náramně povedla a uskutečnění akce i příští rok by od věci rozhodně nebylo. Tímto děkujeme pořadatelům za jejich vynaložené úsilí a spolehlivost!      

Tak a teď trochu té reality. První kapela Zlomenej Kaktus byli punkáči ze Šternberka. Drtivá většina z nich byli super kluci, až na jednoho. Už si nepamatuju jméno, ale tenhle boreček nás neměl rád. No a týden, před začátkem akce tenhle člověk začal naše stránky bombardovat různýma urážkama. Do dneška jsem nebyl schopněj pochopit, o co mu šlo. Prostě nám pořád vypisoval, jak hrajeme na hovno a že se to nedá poslouchat. A to bylo něco pro mě. Tak my je pozveme na naši akci a oni nám davávají? No to prostě svět neviděl. Chtěli jsme je okamžitě vyřadit z akce. Jenže to nám Conspi rozmluvil s tím, že je to Šternberská kapela a že je potřebujeme, aby přišli lidi. No a tak jsme to zkousli. Jenže na místě, ještě před akci nastal problém. Já jsem to prostě neustál a porušil jsem Conspiho pravidlo číslo jedna: Max jedno pivo před akcí! No a jak jsem pil víc a víc, tak u mě taky rostla odvaha. Do toho jsme se kvůli nějaké kravině pohádali s mojí tehdejší přítelkyní Verčou (Ano, pravidlo žádný vztahy pokud jsi v kapele prostě nikdy nefungovalo) Až jsem se nakonec nasral tak, že jsem si to úplně sám nakráčel přímo mezi tu jejich kapelu a bandu jejich fanoušků. Následně to probíhalo nějak takhle: Já: Kterej z vás zasr....ch zmr.ů psal ty píč...ny? Borci se s děsem v očích rozestoupiili a ukázali na kytaristu... To on! Já: Ty zasr...j haj..e chceš rozbít drž... jé ty vole, ty jsi byl na Pod parou? Dobrý tričko. Hele koukej, já ho mám taky. No tak to je bezva. Ty vole jdeme se ožrat. No a tak jsem pomstil naši čest naprosto profesionální kolaborací s nepřitelem. Pankáči přece drži při sobě no ne? No a pak teda hrál Zlomenej Kaktus a celkem dobrý. Po nich Sinistra s krásnou zpěvačkou a akce se dostávala do varu. Lidí bylo čím dál víc, až se to zastavilo někde kolem 250. To byl prostě obrovskej úspěch. Bohužel ale nastal problém a tím jsem byl já. Jak Conspi píše o drobných technických problémech, tak tím myslel to, že mě museli kluci z kapely vytáhnout na podium, protože jsem to sám prostě nezvládl. Pak mi ještě Sláďa musel naladit kytaru. Pak tam Conspi píše o mírně rozpačitém začátku. Mě se totiž někdy v půlce koncertu podařilo trochu vystřízlivět a tak se to trochu zachránilo. Lidi naštěstí byli taky společensky unavení a neřešili to. Nejlepší je jak Conspi píše: Bylo jasné, kdo tu dnešní večer vládne. No... my to opravdu nebyli. No a jak píše, že musel předčasně odejít, tak se spíš jednalo o znechucenej odchod. Když jsem ho viděl odcházet, tak jsem si byl celkem jistej, že ho už nikdy neuvidím. Ale on to s námi nevzdal. Druhej den napsal tuto recenzi akce, která by se jistě ujala i v bolševické propagandě. Potom přišel na zkušebnu a povídá... tak začneme znova ne? Začali jsme a něco takovýho se už nikdy potom neopakovalo. Bohužel moje extempore mělo škaredou dohru, kdy se proti mě hned po koncertu postavila celá kapela. Ode všech jsem si vyslechl, jak jsem to posral a že se mnou nechcou nic mít. A tam jsem se nasral zase já. Já, kterej jsem vždycky makal na plnej vykon a vždycky jsem dělal, co mám tu teď jsem jebanej lidma, kteří měli na botách špíny víc, než dost? Že Erik zprasil celý Ecce Homo nejvíc ze všech, kdy jsem já celkem fungoval. Že jsem já spoustu věcí do zkušebny zařídil a nikdy mi nikdo nepoděkoval a další věci. Tohle nikoho nezajímalo. Ale protože jsem jednou něco posral, byl jsem nepřítelem číslo jedna. Ano, podělal jsem to na celé čáře a velice dobře jsem si to uvědomoval. Mě prostě jen dostalo, jakým způsobem se proti mě všichni postavili. Do té doby, když někdo něco podělal, tak ostatní byli sice nasraní, ale prostě jsme si to vyříkali a bylo to. Tady už reakce některých členú a to hlavně Sládi s Monikou byly hodně přes čáru. A tam mě taky drapli dva vyhazovači a vytáhli mě ven, abych se uklidnil. Tam totiž začínalo hrozit, že se snad i popereme. Prostě se začalo ukazovat, že už máme vážný problémy a ty se vždycky dostanou na povrch v krizových situacích. Místo, aby jsme se navzájem podrželi, tak jsme si šli po krku. Moje vyprávění možná vyznívá trochu tendenčně, ale já to tak tenkrát cítil. Ještě mám pro vás jobovku. Pamatujete, jak jsem na začátku psal o tom, že už netuším proč jsme se jmenovali Thermit? Tak jsem si vzpomněl, že to vymyslel náš basák Hrabě. To už s námi chvíli hrál a pořád jsme řešili název. No a Hrabě vytáhl z peněženky vyzitky jeho bývalé, nikdy nehrající kapely Thermit. Chápete to? Oni nikdy nehráli, ale měli vyzitky! No a tak jsme ten název prachsprostě ukradli a byli jsme na to sakra hrdí!

Ještě bych dnes rád udělal jednu věc. Vždycky jsem psal o tom, že jsme měli zkušebnu ve Šternberku ve Lhotě. NIkdy jsem ale nenapsal, že v tom areálu byla hospoda, kterou vlastnil nějakej Bleky. To byla zvláštní postavička. Takovej ten typickej hostinskej, co je věčně nalitej. Ale byl to moc hodněj člověk a pro dost lidí něco jako táta. Pamatuju si, že jsem jednou čekal před zkušebnou na zbytek kapely, to už byli Korea Punk. Měl jsem nakoupený zásoby piva na zkoušku a měl jsem ty plechovky vyskládaný na stole. Do toho přijde Bleky, položí přede mně orosenou Litovel a povídá: Ty vole schovej ty patoky a tady máš na účet podniku. Tímto bych mu chtěl věnovat opožděnou vzpomínku. Nedávno jsme se s Lukášem dozvěděli, že Bleky odešel do jiné hospody bez návratu. Bylo mu 49 let...

Tady vypadám celkem v pohodě, ale nene...

Verčin pohled jasně říká: Tak tohle si vypiješ...

Tady s Erikem a vypadá to, že už i celkem vím, co držím...


 

Deník snílka je nově i na facebooku. Všechny články tak můžete mít z první ruky.

Kontakt

Deník snílka sharyk1@seznam.cz