Poslední koncert Šternberské kapely ve Šternberku...

27.01.2017 19:10

Vyhlášení výsledků závodů do vchu ECCE HOMO náměstí ve Šternberku 1.června roku 2008. Pravděpodobně nejhorší zážitek v historii kapely Thermit. Aby jste ale vůbec mohli plně pochopit rozsah celé katastrofy, musíme se vrátit o pár hodin v čase. V sobotu, to znamená den před osudnou událostí se totiž všechno posralo. Možná by se to i dalo přirovnat k dokumentární sérii Vteřiny před katastrofou. Erik totiž slavil narozeniny. Kdo naši kapelu v té době znal ví, jak jsme dokázali slavit. Všechno to začalo někdy po obědě u Sláďu, kde jsme stihli rozbít poměrně drahej zahradní bazén. Ještě předtím jsme do něj ale stihli hodit našeho basáka Hraběho. To by ani tak úplně nevadilo, kdyby u sebe ovšem neměl peněženku a novej mobil. Pokračovalo to tím, že jsme se sebrali a šli dělat ostudu na náměstí, kde jsme měli druhej den hrát. Program totiž začínal už v sobotu a hřebem večera byla kapela O5 a Radeček. Moc si z toho nepamatuju, ale někdo z nás zvládnul nějakým způsobem urazit někoho z pořadatelské služby. Jelikož jsme ale byli na plakátech, tak nás už nemohli jen tak vyškrtnout. Kdyby to udělali, prokázali by nám tím tu nejlepší službu. Kéž bychom jen tušili...

Ráno jsme se probudili ve strašným stavu. A tím myslím opravdu ve strašným. Největší průser ze všech ale bylo, že Erik ztratil hlas. Jako, že opravdu ztratil. Jediný, na co se zmohl bylo jen nějaký neurčitý chroptění. Ale Ruský partizán a Český tramp neznají překážek. A proto jsme se rozhodli, že naše účast proběhne za každou cenu. To byla bohužel strašlivá chyba. Tak moc strašlivá, že to byl ve finále náš poslední koncert pro veřejnost ve Šternberku. Jelkož nás nenapadl lepší nápad, než se opět ožrat, bylo dílo zkázy dokonáno. To, co vám teď popíšu ve všech ohledech hravě překonalo i legenrádní trapas na zábavě v Babicích. Přijeli jsme na náměstí, kde ještě hrála zábavová kapela Arconat. Vytahali jsme věci z aut a pokračovali v popíjení. Erik na tom byl hůř a hůř a nejhorší bylo, že nám to bylo jedno. Kdyby se celá situace opakovala dnes, tak celou akci bez debat zarazím. My jsme ale naprosto suveréně nakráčeli na podium a začali zvučit. Nastal první průser se zvukem. Z repráků se totiž začal linout zvuk, kterej Roman popsal jako: ,,zvláštní kosmickej signál,, Zvukař nás okamžitě obvinil, že ten efekt máme nastavenej na svých kytarových kombech. To ale nebylo možný, protože takovej efekt jsme ani já, ani Sláďa neměli. Zvukař ho ale z nějakýho mě nepochopitelnýho důvodu nedokázal vypnout. No a tak jsme byli odsouzeni odehrát hodinovej koncert s touhle šíleností v podkresu. Další věc byla, že jsem se hned po zvukovce stihl pohádat s Monikou a následně se Sláďou. Důvodem samozřejmě byly Moničeny podělaný klávesy. Jednak na ně neuměla a za druhé na ně ,,hrála,, jen ve dvou písničkách.  Naprostá zytečnost, která jen zabírala místo na podiu. A vzhledem k tomu, že jsme byli všichni na sračky jsme místo opravdu zoufale potřebovali. No a pak to začalo. Ještě zhruba tři roky zpátky byl na internetové televizi Stream k dispozici záznam tří našich písniček z tohoto koncertu. Díky bohu, že to někdo prozřetelně smazal. Odpornej zvuj, skřehotající Erik a ožralá kapela nasraná sama na sebe. Korunu tomu všemu nasadilo to, že po nás někdo z davu hodil kolo! A to si jako nedělám prdel! Nějakej ožralej borec na něm přijel a hodil ho po nás na podium. Naštěstí nikoho netrefil a zasáhla ochranka v podobě kámoše Aleše. To je jeden z těch, co se semnou srdnatě bok po boku prali v Babicích. Prdel byla, že tomuhle našemu cirkusu přihlíželo poměrně zaplněný náměstí. Nejvíc lidí, pro který jsme kdy hráli a my to takhle posereme. Byli jsme Šternberská kapela a proto jsme měli být doma nejslavnější. Vědělo se o nás, byli jsme pozvaní na oficiální městskou akci a téhle šanci jsme plivli do ksichtu. Jinak se to asi ani nazvat nedá. Realita byla taková, že už nás do Šternberka nikdy nikdo nepozval. Po koncertě bylo všem jasný, že se něco musí radikáně změnit, jinak nám bude vystavena jednosměrná jízdenka do pekla. Tu jsme nakonec bohužel všichni i dostali. Ale z toho vlaku, kterej jel zatraceně rychle jsme měli vystoupit až za pár měsíců. Dostali jsme totiž novýho průvodčího. Průvodčího, kterej byl doslova a do písmene v paktu s Ďáblem. Přišel se na nás poprvé podívat právě sem. My mu říkali Conspi. Jeho celý jméno ale znělo: In Conspiracy With Satan...

Vypadá to, že máme všechno pod kontrolou. To je ale jen zdání...

Jako by si Roman říkal: Bože, ať už to skončí...

Meleme z posledního...

Nějak moc strun...

Naše publikum. V popředí s dlouhýma vlasama, vousama a výrazným líčením Conspi. Člověk, kterej se nás pokusil zachránit. Bohužel přišel příliš pozdě...

Deník snílka je nově i na facebooku. Všechny články tak můžete mít z první ruky.

Kontakt

Deník snílka sharyk1@seznam.cz