Já koupil sobě v jistý době trubku lacinou...

02.08.2016 19:27

Takže...napsat předchozí příspěvek mi trvalo krásný tři měsíce. Tento pro jistotu hned půl roku! Asi bych se mohl na něco vymluvit, ale nemám proč. Důvod je ten, že se mi prostě nechtělo! Další věc je, že jsem si koupil novou telku a Playstation 4! Každá doba potřebuje svoje hrdiny a já za posledního půl roku zachránil svět hned několikrát!
Dneska vám ale povyprávím o tom, jak jsem dostal kytaru a jak jsem se na ni naučil hrát. Na tohle jsem totiž obzvlášť hrdej, protože jsem se to naučil uplně sám! Minule jsem skončil u toho, jak jsem dostal svoji první kytaru. Byla to Ibanezka a tenkrát stála něco, přes pět tisíc. Dodnes mám v hlavě naprosto jasnou vzpomínku na to, jak mi ji přivezli. Možná si to dobře pamatuju i proto, že ten den jsem dostal kopačky od svojí holky.
Hned první věc, co jsem zjistil byla, že kytara se musí ladit. Jak ale chcete ladit něco, co držíte v ruce poprvé, když ani nemáte ladičku? Ze začátku jsem to teda dělal naprosto šíleným způsobem. Na netu jsem si našel nějakou online ladičku a přes mikrofon na Skype ladil! Výsledek byl přímo otřesnej, ale chudý student tvrdý chleba má! Když bylo nalazeno, tak nastal čas naučit se hrát. Proto jsem zahájil fázi jedna, která spočívala v koupi zpěvníku Já písnička! Ve fázi dva došlo ke koupi zpěvníku Já písnička 2! Nebudu se teď vůbec rozepisovat o tom, jakej problém bylo držet křečovitě tři podělaný struny, aby to znělo jako podělaný Gé! Ani o tom, jaká hrůza potom byla naučit se přechytávat z podělanýcho Gé na podělaný Cé!
První měsíce učení se táborovejch písniček byly utrpením. Nicméně, základní akordy jsem se naučil a nastala fáze tři, která spočívala v očumování kytaristů na zábavách! Jednou jsem vzal kytaru na zábavu kapely Arconat a kluci mi ji vyzkoušeli. Je pravda, že mi z toho trochu spadla brada, ale byla to obrovská motivace! Potom následoval urychlený převoz Romanových bicích ke mě do pokojíčku. Následně mi naši koupili moje první kytarový kombo. Bylo to Line 6 a mělo tuším 75 wattů! Sranda je, že se mnou nakonec zůstalo dlouhý roky, až do hořkýho konce. Pamatuju si, jak jsem ho úplně poprvé zapnul a nešel mi nastavit žádnej kanál! Chytnul jsem šílenýho rapla a zkouška skončila hádkou a Romanovým odjezdem!
Potom začaly zkoušky probíhat pravidelně. Romanovi stále po podlaze ujížděly bicí. Proto jsem vzal kladivo, hřebíky a k veliké radosti maminky je přibil do podlahy a bylo po problému! Vzhledem k tomu, že náš barák stojí uprostřed vesnice si asi dovedete představit ten kravál. Řezali jsme do toho jak dva pitomci a řvali u toho: „Mám rááááád svařené víno červenééééé!“ Neměli jsme tenkrát žádnou aparaturu, tak jsme hulákali bez mikrofonu jen tak!
Potom mi jednou praskla struna a následovala vynucená měsíční pauza. Během ní jsem se učil, jak se nasazují nový struny. Potom s námi pár zkoušek odehrál na basu kamarád Mičus a to bylo úplně poprvé, kdy jsem s někým hrál komplet. Z Mičuse je dneska voják a určitě dobrej! Já si ale stejně myslím, že je jeho talentu škoda!
Potom už se k nám přidal náš první plnohodnotnej basák Mira. Nikdy jsme s ním nenahráli jedinou písničku, ale byl to nejspíš jeden z nejdůležitějších členů v historii kapely. Vymyslel totiž název KOREA PUNK! Jak už jsem kdysi psal, tak našemu sídlišti se říkalo na Koreji. Stavělo se totiž za Korejské války. No a punk proto, že v tu dobu naše životy byly sakra velkej punk! Mira s námi ale moc dlouho nevydržel a my jsme zase zůstali sami. Nicméně sen o koncertech a stovkách kilometrů strávených v dodávce na cestách byl zase o něco blíž. Vlastně…byl už hodně blízko…

Deník snílka je nově i na facebooku. Všechny články tak můžete mít z první ruky.

Kontakt

Deník snílka sharyk1@seznam.cz